Láska a nehmota (energie) ve výroku: „Blahoslaveni chudí duchem…“

Tento velmi známý a současně velmi podceňovaný Ježíšův výrok v sobě ukrývá podobně hluboký odkaz jako Jediná věta obsahující vše, co potřebujeme vědět, a vše, k čemu se máme dobrat. Samozřejmě, nic nám nespadne do náruče bez vlastního přičinění, a proto i porozumění a zavedení těchto univerzálních zákonitostí do každodenního života vyžaduje určitý čas a určité úsilí. Je naší svobodnou volbou, nakolik se jim budeme věnovat. Měli bychom ale počítat s tím, že naše výsledky na tomto poli budou podle toho vypadat. I proto existuje celá řada výkladů zmíněného Ježíšova výroku, z nichž některé se ho dokonce snaží zesměšňovat. A protože poznatků není nikdy dost, také my se pokusíme předložit pár svých myšlenek k tomuto zásadnímu tématu.

„Blahoslaveni…“ neboli nehřešící. Nehřešící neboli nemíjející podstatu. Nemíjející podstatu neboli zralí, znalí. Znalí čeho? V daném případě jde o dva klíčové aspekty lidského bytí. Ale dříve než je připomeneme, dodáme, že neznalost je přirozenou vlastností bytosti a že o úplnou neznalost může bytost přijít jenom tak, že přestane být bytostí, přestane být oddělená, neboli tzv. splyne s Bohem. Z toho plyne, že během svého vývoje bytost postupně snižuje úroveň své neznalosti. A to každá svým jedinečným způsobem, což je na ní to nejcennější. Z pohledu člověka pak můžeme na své bytostní cestě za absolutním poznáním (k Bohu) vytyčit nejméně dva milníky:

  • první vtělení a
  • uvědomění si dvou zásadních aspektů lidského bytí, na které jsme shora upozornili v souvislosti s Ježíšovým výrokem. To jest s nalezením odpovědí na dvě otázky: co je podstatou ovládnutí-přijetí Všeho a kdo je člověk.

Naše odpověď na první otázku zní: láska. Láska zajišťuje Všem a Všemu právě tu potřebnou míru harmonie a synergie, která odpovídá aktuální míře jejich systémového poznání a jejich systémové funkci. Míra naší lásky podmiňuje míru naší dovednosti uvádět do rovnováhy (harmonie a synergie) Jednotu a Oddělenost, Singularitu a Pluralitu (na nejnižší rozlišovací úrovni tzv. dualitu), řád a Chaos atd. Aktuální míra lásky v nás je tudíž zdrojem naší aktuální míry spokojenosti a zdraví, hojnosti, bezpečí, množství informací atd. Čím více lásky neboli čím více zmiňované rovnováhy jsme schopni projevit a vnést do sebe sama a do svého okolí, tím jsme spokojenější a zdravější, tím více hojnosti máme, žijeme ve větším bezpečí, disponujeme více informacemi. Vše nám jde s větší radostí, více získáváme i dáváme a méně trpíme. Většina lidí ve „vyspělé“ civilizaci to zatím neuznává, a proto žijí v násilí, bídě, nemocech a špíně obklopeni haldami nepřirozené a nepotřebné hmoty. Zatím věnují obrovské úsilí hromadění majetku a na něm založené moci, přestože obojí jim neustále protéká mezi prsty. Neúnavně rozebírají hmotu, aby našli prvotní hmotné částice, které mají být podstatou Všeho, ačkoliv existuje celá řada uznávaných, geniálních a vědeckých zdrojů, jež nás upozorňují, že s paradigmatem hmoty si už nevystačíme. Tráví spoustu času získáváním obdivu druhých či jejich nesmyslným překonáváním, přestože nejvíce potíží mají sami se sebou a přestože každý z nás je nezkopírovatelným originálem. Investují nesmírné prostředky do dobývaní vesmíru, jehož podstatu mohou najít v každém pozemském atomu a sami v sobě. Vrhají se do nekonečného kolotoče nakupování, jenž považují za zdroj pokroku. Není divu, že na poznávání lásky už jim nezbývá čas. Pak o ní mají zkreslené představy a zpravidla ji zaměňují za milenecké, rodičovské a jiné omezující vztahy. Případně ji považují za nějaké naivní a slabošské chování nebo pomatenost. Jejich schopnost pracovat s univerzálním nástrojem, který slouží k ovládnutí-přijetí Všeho, je minimální. A tomu samozřejmě odpovídají jejich převažující životní pocity: strach, nejistota, závist, nenávist, zloba, povyšování se, ponižování se, sebelítost, hrubost, lhostejnost, chamtivost, sebestřednost – ať už jsou bohatí nebo chudí, vzdělaní nebo nevzdělaní. Jakmile však učiní ten zásadní objev, pochopí, že láska je to, co hledají, a že je nezbytné se jí denně učit. Jejich život se zásadně změní. Učinili první krok k tomu, aby se stali: „Blahoslavenými chudými duchem…“

Druhá odpověď – odpověď na otázku: kdo je člověk – pak nese následující poselství. Člověkem je duch neboli bytost dočasně spojená s hmotným tělem. To znamená, že já nejsem lidské tělo ani hmota. Já jsem nesmrtelné a moje existence nezávisí na existenci lidského těla ani hmoty, zatímco lidský organizmus nemůže bez Mně – bez bytosti (ducha) – přežít. Rovněž toto univerzální pravidlo mnozí stále neuznávají a podle toho se jim daří. Zbytečně se bojí smrti a nechápou účel nemocí. Sisyfovsky hledají jejich příčiny tam, kde je nikdy nemohu nalézt. Trápí tak sebe i ty, které léčí. Nemocní se zase spoléhají hlavně na druhé a žijí v domnění, že se jim o zdraví postará někdo jiný nebo něco jiného. Lidé neumí pečovat o své tělo a zbytečně utrácejí těžce nabyté prostředky v domnění, že si koupí zdraví. Poznatků o fungování lidského těla je obrovské množství, ale jak lidské tělo pracuje a jaký je účel jeho existence mnozí jen hádají. Byť jsou při svém snažení vybaveni nejmodernějšími přístroji a patří k těm tzv. nejnadanějším a nejvzdělanějším. Jsou však úzce orientovaní a žijí ve svém omezujícím specializovaném světě bez možnosti využít svůj největší talent: vidět věci v univerzálních souvislostech. A tak, když konečně procitnou a objeví tajemství ducha (bytosti) na jedné straně a tajemství nehmotné podstaty a hmotného lidského těla na straně druhé, otevře se jim obrovský nehmotně-hmotný (kvantový) prostor ke zdokonalení sebe sama, k pochopení Všeho a ke šťastnějšímu životu. Učinili druhý krok k tomu, aby se stali: „Blahoslavenými chudými duchem…“

Proč chudými? Protože hromadění moci a majetku ve smyslu, který prezentuje neznalý neboli hledající se mimo lásku a v pomíjející hmotě, ztrácí pro duchovního člověka význam. Objev duchovní a nehmotné podstaty Všeho i sebe sama ho tak „vrhá do hmotné chudoby“. O hromadění moci a majetku už nemá zájem. Musíme však dodat, že shora zmiňovaná prezentace Ježíšova výroku může před hmotně zaměřeným člověkem ukrývat ještě jedno významné poselství. Čím je totiž bytost vyspělejší, tím lépe ovládá hmotu, protože se zvyšují její dovednosti v práci s nehmotou (zjednodušeně s energiemi). Umí z jakýchkoliv jejích základních komponentů cokoli složit a zase rozložit nebo dovede vždy najít-přitáhnout k sobě to, co právě potřebuje. Láskyplný a nehmotně-hmotný přístup, tzv. chudoba v duchu, ji tedy „paradoxně“ dostává do opačné situace: může mít Všeho dostatek

A to je to hlavní, co nám před 2 000 lety chtěla v jedné větě sdělit bytost nazývaná Ježíš. Jak jednoduché a geniální – univerzální. Připomeneme jen, že Ježíš nebyl katolík, evangelík, protestant ani pravoslavný. Tyto věrouky nejsou jeho dílem a některé jsou i v rozporu s jeho učením. Navíc, Ježíš se nehlásil k žádnému dalšímu náboženství, s výjimkou Jediného. Byl poslem Lásky, univerzální síly a moudrosti…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *