Měření vitálních energií a jejich zářičů

Máme řadu možností, jak si vylepšit své životní prostředí. Jednou z nich je vybavit svůj pozemek, byt, dům, pracovní místnost tzv. zářičem. Nejznámějším stvořeným přírodou je asi menhir a nejznámějším stvořeným současným člověkem asi bude orgonit. Někteří z nás se snaží měřit jejich účinky. Chtějí zjistit, s jakou intenzitou vyzařují vitální energie a do jaké vzdálenosti. Používají k tomu různé metody ale i jednotky. K těm nejpoužívanějším a asi nejdiskutovanějším patří tvz. Bovisův biometr a Bovisovy jednotky. Jelikož jsme sami svědky vývoje podobného zařízení, chtěli bychom přispět k rozvíjení poznání i v této oblasti. Přitom využijeme naše poznatky a zkušenosti s principy, které nazýváme univerzálními. Abychom však mohli tyto principy v dalším textu srozumitelněji uplatnit, budeme místo termínu nehmota či nehmotný používat zjednodušené označení energie nebo energetický.

V současné době jsme dospěli k závěru, že měření zářičů se provádí 2 základními přístupy:

1. Měřením míry přítomnosti energií, které v daném prostoru ohrožují život a zdraví člověka. Měření se provádí:

  • hmotnými elektronickými přístroji (detektorem EM polí, rezonoměrem, mikrovlnným detektorem, spektrálním analyzérem, intenzimetrem, gaussmetrem atd.),
  • hmotnými nástroji (virgulí, kyvadlem, vykládacími kartami, iťingovými kostkami a dalšími) využívajícími citlivost člověka neboli tzv. senzibilitu; právě zde někteří používají tzv. Bovisův biometr – viz níže,
  • tělem člověka provádějícího měření (opět senzibilita); i v tomto případě je možné použít tzv. Bovisův biometr – viz níže,
  • channelingem ve všech jeho možných podobách včetně tzv. automatické kresby (opět senzibilita) neboli komunikací s duchovním partnerem případně s tzv. akášou (zjednodušeně energií Univerza obecně); i v tomto případě je možné použít tzv. Bovisův biometr – viz níže.

2. Měřením míry přítomnosti vitálních energií v daném prostoru. Měření se provádí:

  • hmotné elektronické přístroje toho nejsou schopny a dále bude vysvětleno proč,
  • hmotnými nástroji využívajícími senzibilitu – viz bod 1,
  • tělem člověka – viz bod 1,
  • channelingem- viz bod 1.

Zjistili jsme, že možnosti přístupu 1. i 2. jsou různě omezené. Tato omezení neboli neschopnost za všech okolností změřit, jestli přítomnost vitálních energií při použití zářiče roste či klesá, vyplývají:

  • u hmotných elektronických přístrojů z jejich nedostatečných rozlišovacích schopností, které jsou dány jejich hmotnou podstatou a z toho vyplývajícího principu měření, jenž ve vztahu k zářiči pracuje pouze s omezeným energetickým spektrem, ať je označováno jako elektromagnetické záření, mikrovlnné záření atd.,
  • u hmotných nástrojů využívajících senzibilitu z míry citlivosti měřiče-člověka; to znamená z míry jeho dovednosti vnímat energetické signály a přenášet je do těchto nástrojů (virgule, kyvadla, vykládacích karet, iťingových kostek…) neboli zobrazovat skrze ně channelované informace,
  • u člověka provádějícího měření vlastním tělem opět z míry citlivosti měřiče-člověka; to znamená z míry jeho dovednosti vnímat energetické signály přenášené vlastním tělem, ať se jedná o reakci vlastního těla na podněty měřeného prostoru či zařízení nebo o channelované informace přenášené do vlastního těla,
  • při channelingu, kdy nejsou používány žádné hmotné pomůcky včetně vlastního těla, z míry citlivosti měřiče-člověka měřícího daný prostor nebo zařízení; to znamená z míry jeho dovednosti vnímat channelované energetické signály/informace svou bytostní podstatou: tj. skrze své Vyšší Já (tzv. Bytostní jádro) a své nižší já (tzv. myšlení a emoce neboli ego).

Z výše uvedeného plyne, že všechna měření mají subjektivní charakter, jak mimo jiné potvrzují závěry plynoucí z kvantové teorie: „…pozorovatel vždy ovlivňuje pozorovaný jev (i tím, že se rozhodne na něj nepůsobit)…“. Navíc, při práci s virgulí, kyvadlem, vykládacími kartami, iťingovými kostkami a podobně nesnímá člověk signály hmotného nástroje reagujícího na okolní prostředí, ale je tomu přesně naopak. Právě „operátor“ přenáší do hmotného nástroje vnější signály, které vědomě či nevědomě „channeluje“ z Univerza. Ať od bytostí (třeba od tzv. duchovních partnerů, andělů atd.) nebo z prostředí (třeba z tzv. akáši). Proto není každý schopen tyto nástroje kdykoliv využít. Musí být k jejich použití vybaven příslušnými dovednostmi – odpovídající citlivostí člověka, na kterou výše odkazujeme – nebo se k nim musí nejdříve dopracovat. To je také důvodem, proč jakákoliv měření přítomnosti vitálních energií můžeme považovat hlavně za orientační, pokud je neprovedeme sami nebo je neověříme vlastní praxí. Jak specifické vlastnosti hmotných přístrojů a nástrojů, tak dovednosti člověka, který daný jev měří nebo ověřuje, mají podstatný vliv na výsledek. Nejdůležitější je proto pocit spokojenosti a zdraví daného jedince, který zářič či jakýkoliv podobný nástroj používá. Nikdo z nás ze sebe nemůže sejmout tuto odpovědnost. To je systémové opatření, které je zárukou svobody každého jednotlivce. Sami rozhodujeme, jak toto univerzální pravidlo naplníme ve svých konkrétních podmínkách. Univerzální princip stanovující, že spokojenost a zdraví jsou v prvé řadě záležitostí iniciativy a odpovědnosti konkrétního člověka, mimo jiné potvrzuje také obrovské množství nemocných lidí, které stále někdo léčí, často těmi „nejmodernějšími sofistikovanými“ metodami i přístroji, a přesto jich neubývá a nových nemocí přibývá.

Co se týče zmiňovaných Bovisových jednotek, můžeme doplnit ještě následující pohled. Místo zmíněného názvu bychom mohli použít termín Bovisova stupnice, alespoň nám to připadá srozumitelnější. Jedná se o podobné vyjádření jako třeba Richterova stupnice, která měří rozsah zemětřesení. S tím, že Bovisova stupnice má v prvé řadě kvalitativní a nikoliv kvantitativní charakter. Je úplně jedno, jestli výsledek měření vyjádříme číslem 7 nebo 7 miliard. Podle této stupnice to vždy znamená kupříkladu: „…zvýšená fyzická energie člověka díky místu či duchovnosti; vyčištěný dům…“. Vyšší řád tedy neznamená lepší výsledek ale jiný způsob označení téhož výsledku. Ten, kdo uvádí svá měření v Bovisových jednotkách, by proto měl uvést také jejich praktický výklad, aby bylo jasné, o čem vlastně informují. Mimochodem spousty „Bovisových stupnic“ můžeme najít v knihách nebo na internetových stránkách věnovaných problematice siderických kyvadel (například v knize Markuse Schirnera, Kyvadlo praktická kniha – Kurz práce s kyvadlem). Každý člověk si tedy může vytvořit vlastní Bovisovu stupnici. Ta nejjednodušší má 2 hodnoty: Ano, Ne. Bez ohledu na to, kolik stupňů taková stupnice bude mít, je vždy nezávislá na použitém nástroji. Je úplně jedno, jestli použijeme virguli, kyvadlo, vykládací karty, iťingové kostky, tělesné pocity či využijeme komunikaci se svým duchovním partnerem, andělem strážným, akášou a podobně. Důležité je, abychom svému nástroji či channelingovému zdroji rozuměli, abychom měli předem dohodnutý srozumitelný způsob komunikace.

Zastavíme-li se ještě u nanometrů jako možného kvantitativního vyjádření Bovisových jednotek, podle našich poznatků mají sloužit pouze jako „komunikační most“ pro hmotně zaměřeného člověka, který k přijetí tohoto způsobu měření ještě potřebuje nějaký jemu srozumitelný a tedy ryze hmotný parametr. Tím beze sporu je příslušná veličina. Nemá smysl hlouběji se tímto „komunikačním mostem“ zaobírat. Je to skutečně jen orientační pomůcka, která má své „dvojí ostří“. Za jedněch okolností dobře poslouží svému účelu a za druhých okolností nás může hodně potrápit. Nanometry totiž měří hmotné projevy hmoty neboli její hmotné uspořádání. Jenže hmota má také nehmotné zjednodušeně energetické uspořádání, nehmotné projevy – viz kniha „Život člověka“, kapitola „Uspořádání a nevyrovnanost hmoty“, nebo ve zkráceném obsahu viz www.zivotcloveka.cz.

V souvislosti s Bovisovými jednotkami se také hovoří o Bovisově biometru. Tento biometr je tvořen jako každý lidský biometr tímto souborem prvků:

  • jenom člověkem nebo
  • člověkem a nějakou pomůckou, kterou bývá hmotný přístroj/nástroj (virgule, kyvadlo, vykládací karty, iťingové kostky a podobně).

Můžeme vidět, že v tomto měřícím systému má klíčovou úlohu člověk. Bez něj se z biometru stává „ne-biometr“.

Důležitým zjištěním dále je, že hmotné přístroje a nástroje měří přítomnost jakýchkoliv energií zprostředkovaně skrze vlastnosti své hmoty a uplatněný princip měření. To je dostává do situace, že přímo zjišťují přítomnost hmotných částic, k jejichž vyhledávání byly sestrojeny. A teprve od ní je v závislosti na znalostech měřiče odvozována možná přítomnost vitálních energií. Podle našich poznatků a zkušeností nelze ani do budoucna očekávat, že by nějaké hmotné přístroje a nástroje mohly přímo měřit přítomnost vitálních energií, přestože je k sobě mohou přitahovat. Stejně jako vyhřátý kámen přitahuje ještěrky, ale nedokáže změřit, kolik jich k sobě přitáhl. Proč by tomu tak mělo být? Protože neživá hmota nemůže podávat úplné informace o živé hmotě, prostě na to nestačí. Má jiné parametry, je jinak řízena a pracuje sama o sobě s neúplným souborem energií.

V těchto souvislostech je dobrým příkladem snažení hmotné medicíny, jejíž poznatky vycházejí hlavně z pozorování a experimentů prováděných na mrtvých-neživých tělech. Hmotnými přístroji se nikdy nepodaří změřit úplný on-line energetický stav člověka a tedy ani hmotný. Měření, která se v současné době uskutečňují, jsou buď velmi hrubá a nepřesná, byť možná pro některé velmi sofistikovaná, nebo pracují s všelijakými energiemi jenom ne s vitálními. Daleko sofistikovanější měření dokáže provést sám člověk. Musí však k tomu být vychováván a školen stejně jako v jiných oborech. A samozřejmě, že tento obor musí být neustále rozvíjen všemi zúčastněnými. Bez práce nejsou koláče… Kam až se lze tímto způsobem dostat, nám mohou předvést třeba někteří jogíni nebo léčitelé. Je tedy zřejmé, že hodnocení problematiky vitálních energií lidmi, kteří se o tuto lidskou aktivitu nezajímají, nerozvíjejí ji v sobě nebo zatím nejsou schopni ji v sobě rozvinout, lze těžko brát vážně, i když mohou být v jiných oborech uznávanými odborníky. Chybí jim teoretické zázemí, zkušenosti a některým i „vlohy“ či přesněji karmická nastavení. Místo odmítání by se měli více zaměřit na možnosti spolupráce, popřípadě rozvíjení sebe sama.

Dalším z významných důvodů „indispozice“ hmotných přístrojů a nástrojů je, že většina vitálních energií přistupuje k tělu člověka nenavázána na hmotu. Z toho plyne, že hmotný přístroj, jehož principem je vyhledávání a měření hmotných částic, nemůže takovou energii objevit, natož vyhodnotit. Na druhé straně, některé druhy neživé hmoty nebo její určité kombinace (například zářiče) ji však umí přitáhnout do určitého prostoru, kde ji může vnímat-objevit živá hmota včetně lidského organizmu a rozhodnout se-vyhodnotit, zda a jak ji použije.

Část neživé hmoty tedy působí jako „vábnička“ vitálních energií pro živou hmotu. Jejím asi nejznámějším představitelem je neživá příroda planety Země a v ní pak křišťál. Podobně, zprostředkovaně, je veškerou živou i neživou hmotou prezentována veškerá energie Univerza. I ta, která na hmotu není navázána. Někteří vědci ji nazývají záhadnou temnou sílou. Tato „volná“ energie tlačí na danou hmotu právě prostřednictvím energií, které na tuto hmotu navázány jsou. Pro upřesnění dodáváme, že energiemi navázanými na hmotu se rozumí energie, které jsou bezprostřední podmínkou její existence a bezprostředně určují její vlastnosti. Pro zjednodušení si mohou někteří tyto energie představit jako energie, jež jsou schopni na této hmotě měřit svými hmotnými přístroji, a „volné“ energie jako energie, jež pomocí přístrojů schopni měřit nejsou ani nebudou. Jak je vidět už z tohoto zjednodušení, vše se neustále mění a vše má své meze… kromě člověka. A tak se úvahám o existenci „temné síly“, ať mají jakýkoliv rámec, jednou neubrání ani její největší odpůrci. Často píšeme, že poznání není diskriminační, že Bůh, Tvůrce, Pravda, Systém, Příroda atd. nabízí neustále a každému možnost rozšiřovat své poznání. Nikomu nezůstávají dveře zavřeny a „temná síla“ je toho důkazem. Jakmile to přijmeme, „temnota“ ztratí svůj negativní podtextpodtext neznalosti – a změní se ve „světlou sílu“, která vše ozáří pochopením a schopností vědomě tuto sílu využít včetně vitálních energií.

Z našeho pohledu je tedy měření působení zářičů možné a lze ho provádět 2 přístupy, které můžeme kombinovat. Zjišťujeme tedy:

1. nakolik působení těchto zařízení omezuje přítomnost energií, které ohrožují život a zdraví člověka, nebo

2. míru přítomnosti vitálních energií.

Použijeme-li 1. přístup, můžeme se spoléhat i na reakci hmoty elektronických měřících přístrojů na okolní hmotné prostředí. Ale ve všech případech – ať použijeme elektronický přístroj, virguli, kyvadlo, vykládací karty, iťingové kostky atd. nebo channeling – bychom měli brát v úvahu, že získáme přesně takovou informaci, jakou poptáváme. Zjistíme, jak je daný prostor znečištěn, ale nedovíme se nic o tom, jestli zářič nebo jemu podobné zařízení funguje. Obecně však platí, že dokud se hmota zářiče nerozpadá, drží si svůj tvar a proporce, stále přitahuje vitální energie. Ve vztahu k míře znečištění jde pouze o to, do jaké vzdálenosti a za jakou dobu je zářič schopen znečištěný prostor přitahovanými nebo vyzařovanými vitálními energiemi „zahustit“, a ne o to, jestli vyzařuje či nikoliv.

Použijeme-li 2. přístup, reakci hmoty elektronických měřících přístrojů na okolní hmotné prostředí využít nemůžeme, protože nic takového neměří. Musíme použít „jen“ vlastní dovednosti v práci s energiemi. Měřícím „zařízením“ se stává sám člověk, jeho duchovní (bytostní) a tělesná složka. Každý to dokáže a jeho nejjednodušší „Bovisovou stupnicí“ jsou míra jeho spokojenosti a míra jeho zdraví, které mu použití zářiče přináší. Měl by však vědět, že jeho plné působení vyžaduje určitý čas, během něhož se energetický a hmotný potenciál zářiče harmonizuje s okolním prostředím. Jedná se zpravidla o prvních 3-7 dní. Měl by také vědět, že čím je prostředí čistější, tím rychleji harmonizace proběhne. A stejně jako prostředí působí lidé, kteří zářič využívají. Čím jsou láskyplnější, to znamená duchovně-psychicky vyrovnanější a respektující základní principy lásky, tím rychleji se zářič přizpůsobí jejich potřebám…

2 komentáře u „Měření vitálních energií a jejich zářičů

  1. K. Pokorný

    Podle mých zkušeností ale nesouvisí vitalita přímo s Bovisovou stupnicí – ta měří frekvenci (člověka, věcí, domu, místa) a ne vitalitu. Jsou lidi kteří mají skoro 7 tisíc Bovisů a jsou přitom večer unavení a zdechlí, a jsou lidi co mají okolo 5 tis Bovisů a přitom vstanou plní náboje a vitality. A už vůbec bych nespojoval obojí termíny s třetím ještě více nezávislým – nanometrem pro měření tlaku 🙂
    Přijde mi, že se zde v celém článku hledá spíše složitost, než ta jednoduchá podstata. Nemám rád mystiku – jednu věc mystikové stokrát okecají, až to zmate čtenáře a zamotá do nejasného tajemna a doufání a věčného hledání, namísto jasného jednoduchého přímého vysvětlení.
    Vitalitu jednoduše měřte třeba v % na jakékoli stupnici pro kyvadlo nebo virguli, nebo mentálně odpočítávejte a je to. Nepleťte si ji ale s Bovisovýma jednotkama vibrací – frekvencí, to je jako jeden o koze a druhý o voze 🙂

    1. Ja

      V článku se o vitalitě nehovoří, píše se tam o vitálních energiích:

      1) Vitalita je vlastnost daného člověka a říká, jak je schopen pracovat s vitálními energiemi a nikoliv jenom kolik jich právě má k dispozici. Proto bez ohledu na to, že naměříte více Bovisů u daného jedince, může být tento více unavený než ten, u kterého jich naměříte méně. Prostě neumí s vitálními energiemi pracovat tak jako ten člověk s méně Bovisy…

      2) Vitální energie jsou energie, které jsou nezbytné pro život organizmů obecně včetně lidského těla. Každé tělo je ale jiné, pracuje s jiným souborem vitálních energií a to tak, že část energetického spektra se u lidí překrývá a část je zcela individuální, tj. pro každého člověka odlišná. To je další důvod, proč může být člověk s více Bovisy unavenější než ten s méně Bovisy…

      3) Energie obecně, nejen vitální, ve hmotě kmitají, jsou to tedy vibrace…

      Z výše uvedeného je vidět, jaká je souvislost mezi vitalitou člověka –> vitálními energiemi –> a vibracemi. A protože energie jsou součástí všeho kolem nás, ve skutečnosti měříme stále jenom působení energií na hmotu či jejich vzájemné působení bez vlivu hmoty, ať tomu pak říkáme, jak chceme: třeba tlak, vibrace, hmotnost, rychlost, teplota nebo vitalita…

      Je ale potřeba si rozmyslet, co chceme měřit: vitalitu nebo vitální energie, abychom věděli, co jsme změřili…

      Mimochodem to, že používáte k měření virguli, znamená, že jste z pohledu hmotné vědy také „mystik“…

      Hezký den

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *