Hmotný pohled na univerzální látky

Univerzum není tvořeno jen hmotou. Současná hmotná a na zisk orientovaná věda už o tom něco ví, byť to málo usilovně tají nebo popírá. Veřejně totiž tvrdí, že ke zkoumání Všeho máme k dispozici jen hmotné smysly nebo hmotné přístroje. Historie lidstva, která daleko přesahuje existenci tzv. moderní vědy, však neustále potvrzuje, že poznání má i jiný než hmotný charakter a že existují další-nehmotné nástroje, kterými se můžeme dobrat k cíli. Nic nám rovněž nebrání tyto nehmotné (zjednodušeně energetické) prostředky zkoumání libovolně kombinovat se shora uvedenými prostředky hmotnými.

Je tedy naší svobodnou volbou, co všechno využijeme při hledání nových poznatků. Vzájemná výměna zkušeností z těchto objevitelských misí je vítaná a žádaná, Bohem požehnaná. Z toho mimo jiné plyne, že bychom na jedné straně měli prezentovat své výsledky ostatním a na straně druhé bychom jim neměli klást překážky na jejich cestě. Hlavně s nimi nebojovat: nevnášet do těchto vztahů závist, nenávist, povýšenost, zlobu nebo je hanit jenom proto, že něčemu nerozumíme nebo něco neumíme, případně naopak. Nezapomínejme, že takové jednání je vizitkou těch, kteří se tak chovají.

Také my jsme se před desítkami let vydali na Zemi na svůj aktuální poznávací turnus a na těchto výpravách jsme se dopracovali k výsledkům, jež se vyznačují jedním společným jmenovatelem. Alespoň nám se tak jeví. Vždy popisují „Totéž“, jenom jinak, z jiného úhlu pohledu. Ať jsou shrnovány do pojmů jako šamanismus, indické védy či jóga, čínský taoismus, egyptský hermetismus, tibetský buddhismus, židovská kabala, křesťanský mysticismus, islámský súfismus, antroposofie a do mnoha dalších. Ve všech těchto poznávacích systémech se hovoří o tom, že:

  • hmota není jediná látka, která tvoří nás samotné a naše prostředí a
  • hmotné smysly, případně jakékoliv hmotné přístroje, nejsou našimi jedinými nástroji ke zkoumání sebe sama a všeho kolem nás.

Mimochodem tuto informaci obsahuje i kvantová teorie, akorát řada z těch, kteří s ní pracují, to zatím neví nebo nechce vědět. Domníváme se tedy, že i my jsme dospěli k „Témuž“. Samozřejmě na své poznávací úrovni a ve své době, která je silně spjata s hmotným pohledem na vše a s prudkým rozvojem primitivních hmotných technologií. Termín „primitivní“ zde vyjadřuje, že tyto technologie ohrožují zdraví a Život člověka už svou podstatou. Tím, jak jsou vyráběny, co je tvoří a čím působí. Máme na mysli například zdroje tzv. elektromagnetického pole, které jsou příčinou mnoha idiopatických nemocí, nebo dopravní systém, jenž ročně generuje milióny zraněných, invalidních a mrtvých, či farmaceutické přípravky, které vytvářejí v člověku hluboké závislosti a hrubě zasahují do metabolických funkcí jeho těla.

Už jsme výše naznačili, že princip více než jedné základní látky, nazývané hmota a související s existencí Univerza, je lidstvu známý od počátku jeho stvoření. Zpravidla se jedná o pětiprvkové nebo tříprvkové pojetí. Záleží na tom, jaký pohled zvolíme a co vše do něj zahrneme. Na jedné straně éter, země, voda, oheň, vzduch a na straně druhé duch, duše, tělo se v nejrůznějších podobách promítají do mnoha poznávacích systémů pod nejrůznějšími názvy a výklady „Téhož“. Mnohé z nich už byly zapomenuty a mnohé z nich jsou zatím před současným „vyspělým či civilizovaným“ člověkem ukryty v hlubinách jeho neznalosti. V našich příspěvcích se většinou soustřeďujeme na problematiku ducha, duše a těla. Pět univerzálních látek v nich omezujeme na dvě: na energii a hmotu, které jsou v současné době obecně známy, i když ne všemi stejně vnímány. Tentokrát však zmíníme i zbylé tři látky, které mohou tuto obecně známou dvojici doplnit. Budeme hovořit o antisubstanci Univerza, prvosubstanci, energii, předhmotě a hmotě. První čtyři pak bývají souhrnně označovány jako nehmota.

Antisubstance Univerza působí na ostatní činitele Univerza (nehmotné i hmotný) jako řídící prvek, jako jejich „protiváha“. Pro vyjádření jejího působení používáme výraz „tlak“, systémový tlak. Postavení antisubstance Univerza jako „protiváhy“ ke hmotě, předhmotě, energii a prvosubstanci je obrazem její prvotní řídící úlohy v Univerzu, jak naznačuje slůvko „anti“. Vyjadřuje také systémovou paritu právě mezi antisubstancí Univerza na jedné straně a hmotou, předhmotou, energií a prvosubstancí jako celku na straně druhé. Antisubstance Univerza vznikla kvantifikací části pralátky (z tzv. antiprasubstance). Je tvořena nejmenšími částicemi v Univerzu. Z hlediska funkcí jsou všechny shodné. Nejsou polární, nemají + a -. Antisubstance Univerza se tedy projevuje svým systémovým tlakem.

Kdybychom použili například jógickou terminologii, mohli bychom ji ve výše uvedeném smyslu označit jako pránu. Termín prána je však obecně používán ve více významech. Ve srovnání se základním pojmoslovím knihy „Život člověka“ nejčastěji jako nehmota či energie. Domníváme se, že v těchto případech se původní autoři snažili problematiku prány přiblížit chápání společnosti, do níž přinášeli své univerzální poznatky. Odtud také může pocházet její četný a z pohledu některých i rozporuplný nebo nejasný výklad v samotných védách.

Prvosubstance zajišťuje „informační tok“ mezi antisubstancí Univerza a předhmotou nebo hmotou. Lze ji přirovnat k „bráně“, skrze kterou prochází řídící informace od antisubstance Univerza k předhmotě nebo hmotě a naopak. Prvosubstance „propouští tlak“ antisubstance Univerza na předhmotu nebo hmotu. Částice prvosubstance jsou větší než částice antisubstance Univerza a nemohou se chovat všechny stejně. Nejsou polární, nemají + a -. Dokáží však přilnout ke hmotě a zprostředkovat působení antisubstance Univerza na hmotu. Prvosubstance se tedy projevuje svou systémovou propustností.

Energie jsou dalším z nehmotných činitelů Univerza a také jediným mobilním činitelem. Antisubstance Univerza „tlačí“ přímo na energie bez prostřednictví prvosubstance. Energie pak působí na hmotu za účasti předhmoty. Jedním z hlavních poslání energií je udržování hmoty v nepřetržitém a rozmanitém pohybu. Hmota se sama o sobě „nedokáže“ pohybovat. Bez vlivu energie by se hmota nemohla projevit, všechny hmotné procesy by se zastavily. Život člověka by ztratil smysl.

Energii nelze v Univerzu spotřebovat, může být jenom použita. Z toho také plyne, že hmota včetně lidského těla je vystavena působení energií a nemůže být jejich zdrojem. Rovněž bytosti (duchové) s energiemi jenom pracují, nemohou je vytvořit ani zničit. Energie jsou polární, mají + a -, a její částice jsou menší než částice hmoty. Projevují se svým systémovým silovým stupněm. Energie je součástí každé hmoty, každé hmotné částice, a určuje její aktuální i budoucí vlastnosti, projevy. V Univerzu však může existovat a působit i mimo hmotu. Z pozice člověka se tak energie nachází ve třech stavech:

  1. nenavázána na hmotu,
  2. navázána na hmotu, kterou však člověk není schopen prostřednictvím svých hmotných smyslů vnímat nebo kterou zatím neumí použité hmotné přístroje zjistit,
  3. navázána na hmotu (Slunce, atomu, lidského těla…), kterou si člověk skrze své hmotné smysly uvědomuje nebo kterou mohou zachytit používané hmotné přístroje.

První dva stavy jsou zdrojem nejasností a neúplností různých poznatků včetně řady tzv. paranormálních jevů nebo kvantové teorie. Převážná část oficiální vědecké komunity s nimi neuvažuje, ale velmi intenzivně zkoumá třetí stav.

Předhmota je informačním rozhraním mezi energií a hmotou. Právě kvalita konkrétní předhmoty určuje možnosti působení této energie na konkrétní hmotu. Předhmota se nachází vně i uvnitř každé hmoty (hmotné částice, hmotného uskupení). Tvoří s hmotou jeden informační celek. Její částice jsou menší než částice hmoty, mají různou velikost a nemohou se chovat všechny stejně. Nejsou polární, nemají + a -. Předhmota se projevuje svým systémovým objemem.

Kdybychom znova použili jógickou terminologii, mohli bychom souhrnně označit antisubstanci Univerza, prvosubstanci, energii a předhmotu jako akášu. Někdy bývá akáša chápána jako prostředí nebo místo mimo hmotu. Hmotu pak můžeme považovat za jakýsi její projev, který je z pohledu člověka natolik specifický, že o něm většina současných lidí uvažuje odděleně od ostatních činitelů Univerza. A právě uvědomění si Jednoty-Celistvosti univerzálního prostředí na jedné straně a jeho Dělitelnosti-Rozmanitosti na straně druhé, alespoň na jeho nehmotné a hmotné úrovni, je jednou z výzev naší doby.

Hmota se tedy podílí na vytváření prostředí pro ověřování systémové kvality bytostí a je konečným cílem působení nehmotných činitelů Univerza. V tomto smyslu můžeme pohlížet také na hmotné lidské tělo. Představuje nejbližší hmotné okolí bytosti, skrze které může vnímat a komunikovat, a zároveň ji „chrání“ před ostatními vnějšími vlivy. Hmota je vystavena působení nehmoty a nikoliv naopak, je řízena nehmotou. Proto také bytost (duch) řídí své tělo a hmotné lidské tělo neřídí bytost. Pokud tomu tak není, hovoří se o závislostech a nemocech. Takové hlubší poznání může dovést neurology a psychology k podstatě funkce mozku v lidském těle nebo k hlubšímu osvětlení pojmů, jakými jsou myšlení, emoce a další. Hmotné částice jsou polární, mají + a – a projevují se svým nehmotným a hmotným uspořádáním. Hmota, jejíž systémovou součást představuje specifický nehmotný program, se nazývá výše uspořádaná hmota (živá příroda) neboli život. Ostatní hmotu označujeme jako níže uspořádanou hmotu (neživou přírodu). Nehmotnou část hmoty – živé i neživé – nazýváme duší hmotného těla.

Popsat v plném rozsahu na hmotné úrovni zásady existence a působení nehmoty (zjednodušeně energií) v Univerzu není z pozice člověka systémově možné. Proto shora uvedené informace nelze považovat za úplné. Tato zdánlivá neúplnost nás má přivést k jejich zkoumání jinými než hmotnými metodami. Máme na mysli různé meditační, telepatické, mimosmyslové a jinak nazývané techniky prováděné s láskyplnými úmysly. Zmíněná neúplnost tak představuje systémovou pobídku, Boží záměr, k rozvoji našeho poznání na dalších úrovních naší existence. Nicméně, podobně je tomu i v případě hmoty. Odhalit v plném rozsahu univerzální zásady její existence a jejího projevování rovněž není systémovým posláním současného člověka. Zejména člověka „vyspělé“ společnosti, který většinou není po duchovní stránce dostatečně způsobilý k využití takových informací. Právě proto na řadu otázek ohledně své existence či podstaty hmoty nemůže najít odpověď. Některé poznatky jsou mu stále znepřístupněny. Vždyť mnohé, co má k dispozici, zneužívá k ničení sebe sama a svého okolí. Podobně jako malé ještě nedostatečně vyspělé dítě ve své neznalosti nové věci často rozbijí nebo jimi ničí něco jiného. My, dospělí, mu pak podáváme další předměty tak dlouho, až se jednou naučí, jak s nimi přirozeně zacházet. Ale stále jsou to jen některé předměty, nikoliv všechny, které bychom mu mohli nabídnout. Jak jsme už mnohokrát psali, univerzální poznání je přístupné každému, není diskriminační. Jen člověka vede cestami, které odpovídají jeho aktuální vyspělosti neboli schopnosti projevovat lásku

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *