Zlatý řez, spirály a elementy

Co říká o Zlatém řezu wikipedie: „Jako zlatý řez (latinsky sectio aurea) se označuje poměr o hodnotě přibližně 1,618 033 988… V umění a fotografii je pokládán za ideální proporci mezi různými délkami. Zlatý řez vznikne rozdělením úsečky na dvě části tak, že poměr větší části k menší je stejný jako poměr celé úsečky k větší části. Již nejméně od renesance využívají zlatý řez umělci ve svých dílech, zejména ve formě tzv. zlatého obdélníku, ve kterém se zlatý řez vyskytuje jako poměr stran.Zlatý řez prý totiž působí esteticky příznivým dojmem; poměr zlatého řezu lze také pozorovat v přírodě. Zlatý řez se vyskytuje v přírodě ve formě Fibonacciho posloupnosti. Listy rostlin, pokud vyrůstají jednotlivě, jsou na větvičkách rozloženy tak, že každý list vyrůstá nad předchozím listem více či méně posunut o určitý úhel. V dolní části stonku jsou listy starší a větší, u vrcholu mladší a menší. Všechny listy jsou stejnoměrně osvětlovány Sluncem, menší nestíní větším, které mají delší řapíky. Dalším projevem zlatého řezu je uspořádání semen slunečnice nebo smrkové šišky, ve kterých jsou šupiny rozmístěny jako spirála, nebo točité schody. Toto rozmístění je také velice dobře vidět u ananasu. Dalším projevem zlatého řezu v přírodě je logaritmická spirála, která nemění tvar a roste stejně do délky i do šířky. Jejím projevem je růst neživých částí živého tvora. Můžou to být vlasy, nehty, zobáky, zuby, rohy, parohy nebo schránky měkkýšů. Čím více se její zakřivení liší od zakřivení kružnice, tím méně připomíná spirálu. Mírně ohnutý sloní kel i hustě točená ulitka plže jsou v tomto ohledu příbuzné. Turovitým kopytníkům, mezi které patří i náš hovězí dobytek a ovce, rostou rohy do spirály. Nebývá to vždy na první pohled zřetelné, neboť obyčejně jsou jen částí jednoho závitu spirály, ale některé jsou přímo ukázkou prostorové logaritmické spirály, např. africký kudu. Spirálu najdeme v klu slona nebo zubu narvala. Narval má zubů velmi málo, pouze v horní čelisti. Samci jeden z těchto zubů naroste do obrovských rozměrů. Je to vždy levý zub a na povrchu je spirálovitá struktura. Na lidském těle lze zlatý řez pozorovat tehdy, jestliže se výška postavy (od temene hlavy) dělí vzdáleností pupku od země. Normálně vyvinutá postava dospělého člověka udává číslo 1,618; mohou samozřejmě být i malé odchylky – záleží na přesnosti měření.“

Z úryvku je zřejmé, že člověk Zlatý řez už dlouho zná a používá ho, vědomě či nevědomě, a že Zlatý řez je přirozenou součástí naší existence. Shora uvedený popis je však výsledkem zkoumání hmotné vědy, a proto kromě obvyklého konstatování hmotně pozorovaného není součástí těchto velmi zajímavých informací vysvětlení, proč má Zlatý řez takové významné zastoupení všude kolem nás. Proto se pokusíme rozšířit obecně známé popisy a propojit je s univerzálními principy, o nichž píšeme v naší knize.

V těchto souvislostech je Zlatý řez projevem lásky. Láska je totiž systémovým nástrojem pro vytváření harmonie a jedním z jejích projevů, které můžeme pozorovat také na hmotě, je i Zlatý řez. Právě v podmínkách harmonie neboli v poměru Zlatého řezu vše probíhá s minimálním úsilím a s maximálním výkonem, vypadá to hezky a snáší se to s okolím, ve vývoji převažují integrační prvky a prvky rozdělující jsou v menšině. A to vše jak zevnitř, tak zvenku. Například rostlina se rozvíjí bez chorob, v případě dočasné nerovnováhy je schopna se sama obnovit a dává co nejvýživnější a nejzdravější plody. Příroda nám neúnavně předkládá náměty k zamyšlení a ukazuje nám cestu. Ničit ji znamená okrádat se o nekonečnou studnici poznání, která je nám neustále a zadarmo k dispozici. Jak láska tyto jevy vytváří?

Lásku si můžeme definovat jako schopnost vyvážit dvě základní univerzální síly tak, aby se daný systém jako celek nezhroutil a nezanikl. První z těchto sil je reprezentována delší částí zmiňované úsečky a na určité úrovni lidského poznání ji člověk nazývá dobro. Druhá pak představuje kratší část úsečky a někteří lidé ji říkají zlo. V dalším textu už tato označení nebudeme používat, protože časem každý zjistí, že se nejedná ani o dobro ani o zlo. Místo nich si zavedeme fyzikální pojmy, kterým budeme lépe rozumět na naší hmotné úrovni.

Delší část úsečky bude tedy vyjadřovat implozivní síly a ta kratší explozivní síly. Implozivní síly drží dané tělo (rostliny, člověka, horniny, planety…) pohromadě. Zajišťují, aby se nerozpadlo, pokud jsou ku silám explozivním v tom správném poměru. Podobně ovlivňují vztahy mezi lidmi. Tam, kde implozivní síly převažují ve správném poměru, vládne spokojenost, a tam, kde je jich nedostatek, působí nervozita, zloba, nenávist, ponižování se, podceňování se, nemoci atd. Jak však bylo naznačeno výše, rovněž explozivní síly jsou přirozenou součástí naší existence, a proto jsou pro fungování všeho stejně neopomenutelné jako síly implozivní. Proč? Rozdělují, oddělují a tak vytvářejí rozmanitost. Určitá míra oddělenosti a rozmanitosti je totiž základní podmínkou změny, vývoje. Neslouží k tomu, abychom se snažili být všichni stejní nebo abychom soutěžili, kdo je lepší, ale k tomu, abychom viděli, že se věci dají dělat i jinak a že také od druhých-jiných se můžeme něco naučit. Jsou naší inspirací. Pokud se tedy někde nachází příliš málo explozivních sil, systém pomalu upadá, nechce se mu změnit, vyvíjet se, tzv. degeneruje. Nervozita, zloba, nenávist, ponižování se, podceňování se, nemoci atd. se objevují i v těchto případech.

Tyto degenerativní vlivy pak můžeme pozorovat všude kolem nás. Například u stávajícího ekonomického systému, který vede k zatajování vědeckých objevů, brzdí jejich uvádění do praxe a tím zpomaluje přirozený ekonomický růst. Příčinu můžeme vidět v nerovnováze mezi implozivními a explozivními silami, která se mimo jiné projevuje hromaděním moci a majetku stále menší skupinou lidí, jež s nimi evidentně neumí zacházet a blokuje rozvoj ostatních: imploze silně převládá nad explozí. Pravý opak lze pozorovat na sociální úrovni. Neustálé rozdmýchávání strachu, soutěživosti, sobeckosti, násilí a podobně vede k převaze explozivních sil rozdělujících lidi do takové míry, že nejsou schopni se spojit a provést změnu: exploze příliš omezuje působení imploze.

Nesprávný poměr implozivních a explozivních sil můžeme vysledovat také v technické oblasti. Většina zařízení (auta, telefony, elektrárny, hutě atd.) používá v nadměrném množství explozivní energie. To vede k jejich nízké účinnosti a vysoké míře ovlivňování jejich okolí neodstranitelnými odpady, hlukem, zápachem a jedy. Proto jsme tolik nemocní psychicky i tělesně. Tzv. vyspělá civilizace představuje nejšpinavější, nejhlučnější, nejzapáchavějící a nejjedovatější prostředí na této planetě po mnoha tisících letech. O vyspělosti nemůže být ani řeč. Místo toho bychom častěji měli opakovat slova zdravý rozum a pokora. Pojďme to alespoň zkusit…

V posledních desetiletích můžeme naštěstí pozorovat, že přibývá stále více lidí, kteří si shora uvedenou situaci uvědomují. Snaží se vložit do ekonomiky více explozivních sil a rozdrobit všesvazující totalitní ekonomický systém. Zakládají nejrůznější subjekty a nabízejí lidem nové technologie, které jim pomohou zvýšit jejich ekonomickou nezávislost a soběstačnost. Vracejí se blíže k přírodě a nenechají se zotročit mocí a majetkem, aby mohli lépe poznat a účinněji využít její zákony. S podobným děním se můžeme setkat v kulturní či duchovní oblasti, kdy stále více z nás vnáší do vztahů více implozivních sil a harmonizují sebe a své nejbližší okolí. Své zkušenosti a poznatky si pak předávají na mnoha akcích, kterých přibývá jako hub po dešti. Zbavujeme se strachu, rozšiřujeme si vědomí, naše systémové poznání se prohlubuje, uvádíme implozi a explozi do systémové rovnováhy – do Zlatého řezu.

Vyspělost bytosti se tedy neměří tím, kolik peněz vydělá, jestli umí počítat integrály zpaměti nebo jak rozsáhlé encyklopedické znalosti má, ale její schopností uvádět do systémové rovnováhy dvě základní univerzální síly NEBOLI její schopností směřovat jejich vzájemný poměr do Zlatého řezu. Samozřejmě, že každá životní situace je jiná, protože vše včetně nás samotných se rychleji či pomaleji mění. Proto do politických, ekonomických, sociálních, zdravotních a dalších vztahů vstupujeme v různých okamžicích, jež jsou charakterizovány různými poměry implozivních a explozivních sil. Naší zkouškou pak je uvést tento poměr do Zlatého řezu, do lásky. To někdy může znamenat zapojení více implozivních sil a jindy zase sil explozivních. Je na nás, abychom se s těmito silami učili pracovat a poznávali jejich působení v nepřeberném množství událostí.

K nejvýznamnějším vědním oborům, jichž se Zlatý řez bytostně dotýká, patří fyzika neboli nauka o hmotě obecně a biologie neboli nauka o živé hmotě (dalším je psychologie, která je o něco dále). Obě tyto vědecké disciplíny zatím marně čekají na rozsáhlou aplikaci nauky o implozivních a explozivních silách ve svých poznávacích postupech. Mnozí vědci totiž stále uvažují v zajetí paradigmat, která jim nedovolují posunout se vpřed, přestože narážejí na řadu „paranormálních“ problémů a záhad. V tomto přístupu je z vypočítavosti podporují chamtivci, kteří si sice uvědomují potenciál nových pohledů na věc, ale bojí se o své mocenské pozice a bohatství. Díky těmto přístupům si oficiální věda nevychovává odborníky, kteří by se implozivními a explozivními silami zaobírali v duchu univerzálních pravidel, a to metodami, které jsou určeny k tomu, aby doplnili ty zatím používané. Neumí tyto odborníky ani najít, protože v jejích vlastních řadách nejsou žádní lidé, kteří by to dokázali. A pokud se tam takoví najdou, raději mlčí, protože nechtějí přijít o místo.

Jako například hmotná fyzika vyžaduje ke svému úspěšnému použití určitý talent a píli, tak přístupy založené na mimosmyslovém vnímání, jasnovidnosti, intuici a jinak nazývaných postupech potřebují totéž. Kdo příslušný talent a píli nemá a ani je nechce rozvíjet, nic se nenaučí. Kdo si nevychová odborníky, ten je nemá. A ne každý může dělat všechno. Vždyť, kolik lidí ví, co je diferenciální rovnice a k čemu slouží? A kolik z těch, co to ví, ji umí použít v praxi? Matematické důkazy a hmotné pozorování jsou pouze jednou z cest, jak si věci ověřit. Totéž platí o hmotné fyzice či biologii a o z nich odvozených vědních oborech. Bohužel, mnozí si na svých dovednostech postavili kariéru a odmítají jakékoliv další řešení. Často hovoří o nesmyslech a hloupostech. Ale vzpomeňme si, kolikrát za posledních 200 let měnila hmotná fyzika i biologie své pohledy na svět. Označuje snad dnes někdo tyto překonané názory za nesmysly a hlouposti a jejich autory za šílence? Mnozí z nich jsou stále označováni za uznávané odborníky i po své smrti a jejich dílo je považováno za významný příspěvěk na poli vědy.

Vraťme se však zpět ke Zlatému řezu a nenechme se odradit neznalostí druhých. Zamysleme se v krátkosti nad tím, jak se Zlatým řezem souvisejí spirály. Implozivní a explozivní síly (energie) působí na hmotu dvojím způsobem, který bývá člověkem vnímán jako pravotočivá nebo levotočivá spirála. To znamená, že jak imploze, tak exploze, se může ve hmotě projevit pravotočivě nebo levotočivě. Pomocí pravotočivého a levotočivého působení můžeme ladit účinek implozivních sil. A stejně, pravotočivě nebo levotočivě, můžeme usměrňovat vlivy exploze.

Tyto poznatky mohou být vyjádřeny různým způsobem v různých naukách. Vždy ale znamenají totéž a pokud své uvažování a chování přizpůsobíme Zlatému řezu neboli lásce, poznáme to. Jako příklad můžeme na závěr uvést buddhistické pojetí 4 elementů: země, vody, ohně a vzduchu. Elementy země a vody představují síly implozivní a elementy ohně a vzduchu reprezentují síly explozivní. Které z nich jsou pravotočivé a které levotočivé již ponecháme na čtenáři. Přistoupí-li k nim s láskou, dozví se po čem touží…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *