Strach neporazíme neúplným hmotným přístupem, léky, mocí ani bohatstvím

O projevech strachu už bylo mnohé napsáno ale především z pohledu ryze hmotného, hledajícího příčiny i důsledky strachu v hmotném těle. Dle našeho názoru vede představa, že člověk a lidské tělo je totéž, k řadě slepých uliček a „paranormálností“ a to nejen při zkoumání strachu. Vyjdeme-li z opačného pojetí lidské existence a budeme-li uvažovat o člověku jako o systému ducha, duše a hmotného těla, jak ho popisujeme také v „životu člověka“, mohou být tyto nejasnosti logicky, racionálně vysvětleny a tato vysvětlení úspěšně ověřena a uplatněna. Když se člověk bojí, není zdrojem strachu tělo (duše těla a hmotné tělo:

Duše člověka

nýbrž duch – v naší terminologii Tvořivý duch. Tělo pouze reaguje na jeho činnost – na jeho negativní myšlení a prožívání (emoce). Léčit strach jenom na tělesné úrovni proto nemůže mít naději na úspěch a vzhledem k charakteru většiny současných uměle vyráběných léků plodí taková řešení další větší či menší poruchy ve funkci těla. A následně zvyšují míru strachu Tvořivého ducha, neboť cíl je v nedohlednu a problémy přibývají. Strach je totiž projevem nedostatku lásky, neúplných informací o smyslu života a z toho plynoucích pokřivených životních hodnot a nepřirozeného každodenního jednání. Pokud se tak Tvořivý duch chová – myslí a prožívá – navazuje k Sobě a ke svému tělu negativní-silné energie, neboť negativní informace bez nich nemohou být otevřeny a přečteny.

Hovoříme-li o negativních neboli silných energiích, máme na mysli energie, které daný Tvořivý duch neumí zpracovat, aniž by ho vedly k negativnímu myšlení a prožívání (k nespokojenosti) a aniž by následně poškozovaly jeho dočasné lidské tělo (narušovaly zdraví). Každý proto musí pečlivě zvažovat, jak s negativní informací naloží, kam až si ji vpustí, do jaké míry se jí bude zaobírat – jestli na ni stačí jeho síly, jeho míra lásky. A negativní informací může být i dobře míněná kritika. To je mimo jiné důvod, proč bychom měli pečlivě zvažovat komu, co a jak sdělíme. Pokud není příjemce na sílu této kritiky připraven, může mu velmi ublížit a může mít opačný účinek. Jakmile se tedy Tvořivý duch bojí neboli není schopen systémově zpracovat negativní informace (jevy, tlaky, prostředí), které na něj působí nebo které sám vytváří, přitahuje k Sobě negativní-silné energie a obaluje jimi své lidské tělo. Organizmus pak tyto energie nasává (spouštěčem tohoto procesu je dýchání) a je nucen s nimi pracovat. Protože jsou negativní-silné (silnější než on), není schopen je systémově použít a tak v závislosti na jeho dispozicích a aktuálním stavu dochází k poškozování jednotlivých tělesných orgánů. Příčinou strachu tedy nejsou tělesné poruchy. Jejich tlumení na úrovni daného orgánu včetně mozku je proto samo o sobě nedostatečným a často i kontraproduktivním opatřením, neboť zkresluje informace Tvořivého ducha o stavu těla. Snižuje tak systémový tlak, kterým mají bolesti, nevolnosti, pocení, ekzémy a jiné projevy vyvolané strachem působit na Tvořivého ducha a připomínat mu, že nejedná v souladu s přirozenými potřebami svého těla ani svými. Omezuje jeho reakci na vlastní negativní myšlení a emoce a potlačuje jeho vůli k řešení této neutěšené situace.

Z našeho pohledu vidíme systémovou cestu k odstranění strachu a depresí v přirozeném životním stylu a přirozené léčbě. Jejich základním nástrojem je poznávání a uplatňování lásky a nalézání smyslu lidského bytí a svého konkrétního života v dané situaci a společnosti právě v souvislosti s láskyplným a nehmotným poznáním. To je jedna ze stěžejních oblastí, do níž by podle nás mělo směřovat i úsilí vědy. Součástí tohoto veřejného výzkumu a jeho aplikací by měl být také vzdělávací systém, který by umožnil na jedné straně začleňovat tyto znalosti a dovednosti do života každého z nás už od narození a na straně druhé vyhledávat a vychovávat odborníky schopné tímto způsobem pracovat – učit a léčit, bude-li to potřeba. Investice by proto měly plynout i tímto směrem. Například tolik vyzdvihovaná biotechnologická centra sice podpoří ekonomický „pseudorůst“, nabídnou nové „sofistikované“ možnosti léčby, přinesou další poznatky o hmotném lidském těle, ale nepovedou k trvalému a zásadnímu snižování počtu nemocných včetně lidí sužovaných strachem. Naopak, sama o sobě budou spíše generovat další pacienty čekající v obavách na nákladné, těžko dostupné a opět příčinu neřešící ošetření. Třeba na nové ledviny, biologickou léčbu, genovou terapii, které by vůbec nepotřebovali, kdyby jejich poznání o lásce a nehmotě bylo vyšší. Investice do těchto zařízení nepřinášejí a v budoucnu ani nepřinesou odpovídající díl spokojenosti a zdraví, sledují jiný primární cíl. Za těchto nepříznivých podmínek ještě více vystupuje do popředí důležitost vlastního pozitivního konání, vlastní odpovědnosti za svůj život, tvorby vlastní poptávky, snižování vlastní míry strachu a zvyšování soběstačnosti jednotlivce prostřednictvím lásky a nehmotného poznání…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *