Kdo jsou „Učitelé“ a „Mistři“ – láska není oběť; povyšování ani ponižování není projevem úcty

K naší lidské existenci patří také bytosti, které bývají označovány jako Učitelé, Mistři atd. Zpravidla se má jednat o velmi vyspělé jedince, kteří nás přišli poučit, obětovat se pro nás, tzv. nás spasit. Podle našich zkušeností však láska není obětí. Ten, kdo žije v lásce, o nic nepřichází. Ba naopak, radostně také přijímá. Rozšiřuje své pole lásky, může pracovat s větším rozsahem energií, zpřístupňují se mu další systémové informace, roste jeho systémové poznání. Jsme tedy názoru, že Učitelé nevstupují do lidských těl „jenom“ proto, aby nás poučili, ale i proto, aby se poučili, poznali, přijali také oni sami. Nedokážeme si představit, že by se Učitel při kontaktu s žákem, během své přípravy a výuky samotné, nic nenaučil, že by nic nového nepřijal, nepoznal. Dovedeme ale pochopit, že někteří z Učitelů se nemusí vtělit a prožít další Život člověka „jenom“ proto, aby mohli postoupit dále ve svém vývoji. Na rozdíl od většiny z nás tak konají dobrovolně. Je to „pouze“ jedna z jejich voleb, jak a kde uskutečnit svůj další růst, rozšířit své poznání, neboť míra jejich schopnosti uplatnit lásku, jednat v souladu s láskou, je vskutku „nadpozemská“.

Proto nepovažujeme takové jednání za oběť ale za pomoc druhým – jeden z projevů lásky. Samozřejmě, že tato činnost má svá systémová pravidla, bez jejichž pochopení a uplatnění se může pomoc stát pro všechny zúčastněné velmi nepříjemnou, těžkou až nesnesitelnou. Do jaké míry budou jednotlivci důsledky pomoci vnímat pozitivně či negativně, záleží na jejich schopnosti uplatnit jak zmíněná pravidla, tak další aspekty lásky. Ve shora uvedených souvislostech se často hovoří o úctě k Učiteli – s tím se nedá než souhlasit, ale… Možná, že bychom si měli připomenout následující: láska není diskriminační, je k dispozici Všem stejnou měrou a totéž musí platit i o úctě jako jejím přirozeném projevu. Kdo zaslouží více úcty potažmo více lásky: Učitel nebo žák? „Mnoho“ projevené úcty může vést k ponižování se a „málo“ projevené úcty k povyšování se. Podobně, jen naopak, to platí o nadměrném přijímání či vyžadování úcty. Ani jedno ani druhé není projevem lásky a Učitel to tak vnímá a hodnotí. Každý, kdo to pochopí a uplatňuje, je velkým přínosem Sobě i druhým, míra lásky ve Všech roste…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *