Další pohled na nauky a jejich zdánlivé odlišnosti

Po vydání knihy „Život člověka“ jsme se hlouběji ponořili do seznamování se s různými naukami a „jejich“ civilizacemi. Něco jsme prošli už při samotném psaní knihy, protože informace, které jsme pro sebe objevovali a rozvíjeli, byly natolik zajímavé a podstatné, že se nám nechtělo věřit, že by něco takového nevěděli mnozí už dávno před námi, nebo, že by podobné informace neměli k dipozici naši současníci. Zatím jsme se dopracovali k tomu, co jsme ve svém nitru očekávali… že věděli a mají. Jenom to jinak vyjádřili, „schovali“ do jiných slov a obrazů, které z různých důvodů zvolili. Koneckonců oni žili nebo žijí (jako my) v nějaké době, ve svém prostředí, a chtěli oslovit určité skupiny lidí a také jistě chtěli, aby se něco zachovalo pro budoucí generace. Ať tak či onak, je to neustále o „tomtéž“. Máme proto k dispozici mnoho informací, jejichž podstata je shodná. Takový stav považujeme za přirozený, neboť je podle nás důsledkem univerzálního principu Poznání, který činí univerzální poznání dostupné všem, všude a vždy. A to způsobem, který je právě pro daného jednotlivce pochopitelný, přijatelný. Přesto se může stát, že ho mine či odmítne. Vždyť stále máme svobodnou volbu.

Domníváme se také, že některé informace (a možná všechny), přestože obsahují Vše a „totéž“, byly úmyslně sestaveny a zveřejněny tak, aby jejich obsah nebyl na první pohled každému zřejmý. Třeba už tím, že některé v nich obsažené poznatky byly zdůrazněny a jiné oslabeny. Jejich dalším „deformujícím“ činitelem je čas, po který daná kultura jako celek přijatou informaci opracovávala, než jsme ji takto opracovanou objevili a použili v naší době. Podle nás se jedná o systémové bezpečnostní a vzdělávací nástroje, které zabraňují nedostatečně znalým, aby se dostali k informacím nad rámec jejich aktuálních možností, aby byli nuceni na sobě dále pracovat (bez práce nejsou koláče…) a aby ti, kdo jsou v některých oblastech více znalí, nebyli ve svém rozvoji omezováni neúplností předložených informací. Tak se stává, že každá doba přinese svou informaci do určité míry v „zašifrovaném“ stavu. Proto máme k dispozici úžasné medicínské poznatky shrnuté v jedinečném pojetí čínské medicíny, ale mnozí se nemohou vyrovnat s pojmy tao, jang a jin. žasneme nad egyptskými pyramidami, ale mnozí odmítají uznat univerzální poznání jejich „konstruktérů“ – úmyslně nepíšeme stavitelů, k tomu se níže vrátíme – a požadují důkazy, kterých je všude plno, ale oni je, díky svému zaměření, zatím nedokáží pochopit ani provést. Obdivujeme také mayské kalendáře, ale „nemůžeme“ přijít na to, odkud je ti „indiáni“ vzali. Ze stejného důvodu se pozastavujeme třeba nad Teslovými objevy, Einsteinovými úvahami atd. Klíč ke všem těmto a podobným „záhadám“ vidíme v pochopení podstaty „téhož“. My jsme prozatím svou podstatu „téhož“ našli a prozatím máme spoustu příležitostí, jak ji můžeme dále zkoumat a ověřovat. Přesto se intenzivně zaobíráme tím, co řekli a napsali druzí v minulosti nebo současnosti. Jednak nás to baví a jednak se tím rozvíjejí naše schopnosti „pestrobarevněji“ vnímat svět a komunikovat se stále větším počtem bytostí včetně lidí. Přitom si uvědomujeme, že člověk si nakonec může vybrat jediný výklad a projít s ním celý život a že může také dosáhnout vysokého poznání. V současné době však mají všechny úspěšné cesty k „témuž“ jeden základní předpoklad, že tak budeme konat s láskou. Proto je nezbytné bez přestávky studovat, co láska je a jak ji v praxi uplatnit, a podle toho lásku žít.

Máme také zkušenost, že v každé kultuře, v každém čase se na planetě vyskytují lidé s různým poznáním včetně toho, z pohledu současného člověka, nejvyššího. I dnes jsou mezi námi tací, kteří jsou schopni tzv. myšlenkou srovnat město se zemí. Jedná se o velmi znalé – vyspělé, tj. velmi láskyplné lidské bytosti. Mají svou úlohu, svůj poznávací turnus, a ten si plní. Mají své informace a ty dle uvážení v různé míře zveřejňují. Mají své „nadpřirozené“ dovednosti a ty podle svých potřeb rozvíjejí, ale i používají. Umožňují jim být nezávislými (více soběstačnými) na této jako celku velmi neznalé a destruktivní civilizaci, ať už žijí přímo v ní nebo mimo ni. Vždy mají všeho dostatek, bezpečí nevyjímaje. Postrádají-li něco z toho, jedná se pouze o vnější dojem. Není to proto, že by nebyli schopni své potřeby naplnit, ale proto, že si to nepřejí. I z těchto řad pocházejí „konstruktéři“, o nichž jsme se zmínili výše. Tito lidé však neměli ani nemají za úkol vnucovat většině své představy, pravdy a „vědecké“ důkazy. Mají nám jenom ukazovat další možné způsoby naší dočasné lidské existence, nabízet nám další možnosti naší ve hmotě dosud nedostatečně uplatňované přirozenosti – lásky. Je na nás, co z toho přijmeme a uplatníme ve svých životech. Proto se můžeme v různých společenstvích setkat s tak „rozporuplnými“ jevy, jakými pro nás mohou být neobvykle přesné astronomické výpočty „indiánů“ versus krvelačné rituály nebo tradiční čínská diagnostika a léčba versus neobvyklá krutost a pohrdání lidským životem. Myslíme si tedy, že bychom neměli danou kulturu posuzovat jen podle dovedností několika jedinců, ale podle míry její vyspělosti jako celku – podle její schopnosti uplatnit lásku. Jinak se naši potomci budou divit stejně jako my, jak je možné, že civilizace s takovými obrovskými soubory poznatků o člověku a hmotě mohla tak bezohledně ničit tuto planetu, a proč se dopouštěla sama na sobě a na druhých tak krutého násilí ve světových válkách i v dobách „celosvětového“ míru. Pokusme se jim alespoň sami za sebe vytvořit živnou půdu také pro jiné, veselejší, úvahy. Rozvíjejme v prvé řadě svou lásku a v souladu s ní svou duši…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *