Co je „pravdivé, správné, racionální“?

Nemá smysl přít se, která teorie, myšlenka, názor je „pravdivý, správný, racionální“… není nejdůležitější, jestli uznávám Hawkingovy rovnice, Boha Slunce nebo nehmotný zdroj Všeho… není nejpodstatnější, zda se považuji za bytost světla, Plejáďana nebo shluk hmoty… není potřeba se vyčerpávat neustálým vzájemným přesvědčováním, zesměšňováním a bezohledností. Stačí jedno: naučit se rozpoznávat SVOU spokojenost a SVÉ zdraví – projevy SVÉ lásky – a rozvíjet je. To dokážeme všichni, budeme-li chtít, neexistují žádná omezení kromě naší vůle. A pokud jsme spokojeni a zdraví – plni lásky, pak jsme na SVÉ „pravdivé, správné, racionální“ cestě. Jakmile pocítíme, že míra naší spokojenosti a našeho zdraví se snižuje – láska v nás dostává málo prostoru, nabíráme SVŮJ „nepravdivý, nesprávný, iracionální“ směr. Jedinečnost lidské bytosti nelze spoutat či nahradit teoriemi, myšlenkami, názory dokonce ani zkušenostmi druhých. Každý musí dospět ke SVÉ „pravdě, správnosti, racionalitě“ hlavně Sám a s láskou. Nekažme si tuto nádhernou ale i obtížnou cestu za poznáním vzájemným vnucováním a vynucováním důkazů a nesnášenlivostí. Poskytujme si informace a hledejme u druhých inspiraci nikoliv záminku k nevraživosti, povýšenosti a likvidaci, výrazným projevům SVÉ „nepravdy, nesprávnosti, iracionality“…

Jako příklad mnoha SVÝCH pohledů na „totéž“ můžeme uvést jiný možný SVŮJ výklad myšlení a emocí v „životu člověka“ i na těchto stránkách. Tvrdíme, že myšlení a emoce jsou součástí Tvořivého ducha a že představují jeho druhý projev, jeho základní poznávací algoritmy. Na úrovni konkrétního jednotlivce je souhrnně označujeme také jako ego. Pro úplnost ještě doplníme, že za první projev Tvořivého ducha máme Já. Nyní možná některým postačí, abychom termín „projev“ zaměnili za termín „obal“. A už mohou – opět v kontextu našich knih – pohlížet na myšlení a emoce jako na nejbližší prostředí Já neboli na jeho duši. Ego „se stalo“ duší… Z tohoto pohledu pak člověk má, jako soubor Tvořivého ducha a lidského těla, dvě duše: duši Tvořivého ducha-bytosti neboli myšlení a emoce a duši lidského těla neboli nehmotné (zjednodušeně energetické) tělo. Co je teď „nepravdivé, nesprávné, iracionální“, kdo to rozhodne a neexistují snad další SVOJE pohledy? Mění NÁŠ jiný pohled samu Podstatu věci? To jest kým jsme, jak se projevujeme, co je lidský život a že máme rozšiřovat své poznání o lásce a nehmotě, abychom byli spokojenější a zdravější? Podle nás se nic z toho nemění. SVŮJ vybraný pohled nám umožňuje v daném okamžiku pro nás nejsrozumitelnější přístup k Podstatě, k jejímu pochopení a prožití (procítění). Jdeme-li cestou lásky, jsme vždy na SVÉ „pravdivé, správné, racionální“ cestě…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *