Celibát z pohledu univerzálních principů

Domníváme se, že ve „vyspělé“ civilizaci jsou představy lidí o celibátu zkresleny dlouhodobým působením křesťanských církví. Vznikla tak celá řada předsudků a slepých uliček, jež člověka omezují v jeho duchovním růstu a jež slouží k jeho ovládání. Do této kategorie patří i povinnost některých kněží žít v celibátu. Tuto podmínku pro výkon jejich poslání jim ukládá příslušná církev. Vytváří tak vědomě či nevědomě dojem, že ten, kdo nežije v celibátu, není schopen správně šířit učení o lásce nebo dokonce není schopen mít k Bohu takový vztah jako ten, kdo povinnost celibátu přijal. Navíc, církve, které upřednostňují muže pro výkon kněžství, mohou budit zdání, že žena je méně hodnotným nositelem i šiřitelem poznání o Bohu a lásce než muž. Manželství, pohlavní styk a ženství proto mohou získávat pečeť něčeho nedokonalého, omezujícího, špatného. Jenže veškerou nedokonalost do čehokoliv vnáší člověk, ať muž nebo žena. Je odrazem jeho neznalosti. A stejně dokáže člověk do čehokoliv vnést dokonalost. O tom, jak se jeho působení projeví, rozhoduje míra jeho lásky. Čím více lásky, tím více dokonalosti v daném jevu vnímá a tím více dokonalosti v něm shledávají ostatní. To platí i pro šíření nejrůznějších věrouk, ty křesťanské nevyjímaje.

Také současná „moderní“ doba generuje názory, které mohou člověka svést z jeho cesty a které jakoby kopírovaly shora zmíněná církevní omezení. Jedním z nich je myšlenka, že diagnostikovat nebo léčit těžké nemoci jako třeba rakovinu, mohou jenom ti, kdo žijí v celibátu. Známe řadu lidí, kteří léčí energiemi velmi úspěšně a radostně, aniž by žili v celibátu. Známe také lidi, kteří velmi dobře vládnou schopností energeticky diagnostikovat a léčit nemoci, ale používají ve prospěch druhých jenom některou z nich nebo vůbec žádnou. Myslíme tím, že neposkytují diagnózy ani léčbu, ačkoliv by mohli jít po ulici a každému, koho potkají, sdělit, jaké má zdravotní problémy, nebo ho rovnou léčit. Ani toto konání nesouvisí s tím, jestli tito lidé žijí nebo nežijí v celibátu. Mají prostě jiné úkoly a své dovednosti k vyzařování léčivých energií nebo ke získávání informací na ryze nehmotné (zjednodušeně energetické) úrovni – tzv. jasnovidnost – využívají v dalších oblastech, které také vyžadují mnoho lásky a vysoké dovednosti. Na diagnostikování nemocí a jejich léčbu nemají čas. Navíc, z našeho pohledu je léčitelů dostatek, myslíme těch kvalitních. Podobně je tomu ve hmotném a ziskem řízeném zdravotnictví. Rovněž tam je kvalitních pracovníků více než dost, ale i těch nekvalitních. To, že současná civilizace není schopna vyprodukovat více kvalitních lékařů ani léčitelů, vnímáme jako systémové opatření neboli Boží záměr. Má člověka vést k poznání, že spokojenost a zdraví jsou v prvé řadě jeho osobní odpovědností. Směřuje ho k rozvíjení jeho osobní svobody. Nerespektuje-li tento systémový princip, stává se „zajatcem“ nemoci a zdrojem nepřirozeného bohatství a nepřirozené moci druhých, jak můžeme vidět v plných nemocnicích a lékárnách nebo vyčíst z hospodářských výsledků a chování farmaceutických firem. Získat zpět ztracenou svobodu včetně zdraví musí hlavně vlastním přičiněním. Proto se mnozí z nás denně přesvědčují, že Boží záměr není možné obejít. Proto je všude tolik nemocných, které nikdo a nikdy nevyléčí, ať bude stát investovat do zdravotnictví jakékoliv prostředky, ať se bude hmotná a ziskem řízená věda snažit jakkoliv. Tito lidé se musí vyléčit v prvé řadě sami, to je jejich úkol, skrze který se dopracují k poznání. Záleží jenom na nich, kolik lidských životů tímto způsobem, tj. učením se prostřednictvím nemoci, prožijí. A až naše civilizace dospěje do fáze, kdy by byla schopna vyprodukovat a uživit „zástupy“ lékařů-léčitelů, nebude jich třeba, protože většina z nás bude na takové bytostní (duchovní) úrovni, že nebude buď vůbec nemocná nebo si většinu nemocí dokážeme odstranit sami či s pomocí svých blízkých. Mimochodem to vše bez povinnosti žít v celibátu.

Z univerzálního hlediska tedy vnímáme celibát jinak, než ho obvykle prezentují církve. Hlavně v širších a hlubších souvislostech a bez diskriminačních prvků. V tomto smyslu považujeme celibát za stav, kdy bytosti rozmnožují lidská těla bez pohlavního styku. Přesněji bez hmotného přenosu genetického kódu z jedné pohlavní buňky na druhou. K této dovednosti mohou dospět jak během životů člověka, tak během dalších forem své existence. Bytost tedy prochází celou řadou vtělení a celou řadou pobytů mimo tělo, během nichž neustále poznává. Zvyšuje se její vyspělost, tj. její schopnost projevovat lásku, a rostou její dovednosti v práci energiemi. Zvyšuje se míra její odpovědnosti a rostou její práva. Mění se také její poznávací potřeby, k nimž v určité fázi patří i zkoumání možností rozmnožování lidského těla pohlavním stykem. Pobízí ji přirozená touha prozkoumat, o co vlastně v jednotlivých případech jde a co jí to přinese. Není tedy vhodné vynucovat si pomocí jakéhokoliv nařízení, kudy se má aktuální duchovní cesta daného člověka ubírat. Taková opatření mají opačný účinek. A pokud se „i přesto“ někomu podaří je naplnit, pak se jedná o výsledek jeho osobní připravenosti poznat danou problematiku a děje se tak bez ohledu na jakékoliv příkazy, ať je vydává kdokoliv.

Ve shora uvedeném smyslu není celibát ničím jiným než jednou z nehmotných (zjednodušeně energetických) dovedností, která má řadu analogií. Jedná se například o už zmiňovanou jasnovidnost neboli schopnost zpracovávat informace právě na nehmotné (zjednodušeně energetické) úrovni, bez účasti hmoty. Nebo o léčbu energiemi nenavázanými na hmotu, tzv. volnými energiemi. To ovšem předpokládá dopracovat se na jedné straně k odpovídající míře lásky a na straně druhé k odpovídající míře dovedností, tj. schopnosti na této nehmotné (zjednodušeně energetické) bázi uspořádávat hmotu. Náboženskou terminologií řečeno, postoupit blíže k Bohu. Až potom nám bude nabídnuta možnost přirozeně zkoumat celibát, nikoliv naopak. Tak je to se vším v naší existenci. Proto hraje láska tak důležitou roli i ve vědě. Míra naší lásky totiž určuje také míru našich přístupových práv k univerzálním informacím, naši univerzální vědeckou kvalifikaci, a v tomto smyslu i hloubku našeho bádání a záběr jeho praktického využití. Objem finančních prostředků nebo současný obsah vědeckého vzdělávání nemá na tento systémový mechanizmus žádný vliv. Jak můžeme sledovat, hmotná a ziskem řízená věda si užívá obrovských investic a pracuje v ní mnoho tzv. vědecky vzdělaných lidí, ale většinou se jen „nimrá“ v aplikacích dávno objeveného a nemá sílu ani odvahu vydat se také jiným směrem. Mimochodem, pro zlepšení kvality života lidí zavřených v „prodrátovaných“ železobetonových králíkárnách, nadopovaných umělohmotnými potravinami a sledujících na miniaturních silných zářičích, které ohrožují jejich zdraví i život, jak přistává sonda na Marsu, tato věda mnoho neudělala, ba naopak. Také jsme to zažili a zažíváme, ale musí tomu tak být i nadále? Pojďme to zlepšit…

Co se týče univerzálního pojetí celibátu, většina z nás na shora uvedenou úroveň dovedností ještě nedosáhla a bude si muset ještě „pár“ životů prožít než bude umět stvořit něco tak sofistikovaného jako je lidský plod, aniž by k tomu potřebovala hmotný přenašeč, v němž je ukryt hmotný návod – genetický kód nesený hmotou pohlavní buňky. Nicméně už dnes určujeme, kam zítra povedou naše kroky a také kam se bude ubírat naše poznání v životech dalších nebo v obdobích mezi nimi. Jak princip opakovatelného lidského bytí, tak existenci mimo lidské tělo, však mnozí stále neberou za něco, s čím by měli nebo chtěli počítat. A z tohoto úhlu nepohlížejí ani na celibát. Možná, že se jedná o účelový přístup, který má za cíl, vytvářet z některých lidí výjimečné, tzv. „vyvolené“, a tedy oprávněné ostatním diktovat, co je a co není láska, co je a co není Bůh. Možná jim v tom brání „kacířský“ princip inkarnace, při jehož potírání zapomněli na lásku, na Boha i na své pojetí celibátu. Možná pro ně žena není vhodným partnerem, protože ve své povýšenosti a pohodlnosti v ní chtějí vidět hlavně kuchařku a služku.

Ze shora uvedeného je tedy zřejmé, že v celibátu můžeme „žít“ i v obdobích, když se nacházíme mimo tělo. A je rovněž jasné, že ho jednou přijmeme také jako lidé, dočasně či trvale. Jsme bytosti velmi zvídavé, toužící po poznání, a tak přijde doba, kdy nás začne zajímat, jestli a jak se můžeme obejít bez pohlavního styku a to nejen při rozmnožování. Avšak nikoliv jako systemizovanou podmínku, abychom mohli šířit lásku včetně učení Ježíšova, ale proto, že to pocítíme jako svou vnitřní potřebu, jako Božský podnět. Jako něco, co ještě neznáme a co bychom chtěli poznat. Potom se sami rozhodneme, že pro Boha, pro ostatní i pro Sebe prozkoumáme, jaké to je nepraktikovat pohlavní styk a co nám to přinese. Tak jako jsme se předtím rozhodli ze stejných důvodů prozkoumat opačný přístup. Nelze tedy říci, že ten, kdo praktikuje pohlavní styk, není povolán šířit lásku, tzv. slovo Boží, nebo že ho není schopen šířit ve stejné kvalitě jako ten, kdo pohlavní styk nepraktikuje.

V současné době se většina z nás nachází ve fázi, kdy je pohlavní styk neoddělitelnou součástí našich životů. Na jedné straně jsme k tomu vedeni Božským záměrem, neboť zatím nejsme schopni rozmnožit lidská těla jiným způsobem, a na straně druhé využíváme pohlavní styk k dalším poznávacím účelům. Obě tyto cesty sebou přinášejí nové informace, na které se také můžeme podívat očima univerzálních principů a naší doby. Z tohoto pohledu má pohlavní styk 3 funkce: slouží k rozmnožování lidských těl a umožňuje člověku získat určitý poznatek a určitý požitek. K rozmnožování pohlavním stykem asi není potřeba další komentář, snad jen znova připomenout, že to může jít i jinak. Tím myslíme na nehmotné (zjednodušeně energetické) úrovni. Co se týče poznatků, pohlavní styk současného člověka mnohému učí, protože s jeho praktikováním souvisí celá řada rizik, například: hygienické, zdravotní, finanční a právní. Nezvládnutí každého z nich, může sebou nést velké problémy. Podle toho, jak se k pohlavnímu styku včetně jeho důsledků stavíme, ukazujeme Všem a Všemu, kam až sahá naše aktuální míra odpovědnosti. Neméně významným rizikem je získání závislosti na pohlavním styku. Jak ji poznáme? Jako každou jinou, vede nás k nepřirozenému chování neboli k omezování našich láskyplných projevů. Pro pohlavní styk jsme schopni ubližovat druhým i Sobě, ohrožovat své zdraví i zdraví ostatních, lhát, krást, zabíjet, povyšovat se, ponižovat se atd. Nebo nejsme schopni dělat něco jiného, zaplňujeme jím svůj volný čas, ignorujeme své povinnosti v zaměstnání nebo v rodině. A samozřejmě, nebereme žádný ohled na výše uvedená rizika. Pohlavní styk je proto důležitým nástrojem poznávání, ať ho daný člověk praktikuje či nikoliv.

Budeme-li o pohlavním styku uvažovat jako o požitku, pak platí, že Vše, co nám poskytuje požitek, se neobejde bez lásky. Z tohoto pohledu a ve smyslu, v jakém o ní píšeme v naší knize a na těchto stránkách, je láska nenahraditelným stimulátorem požitku, který představuje harmonie a synergie. Jedině láska nám umožní vychutnat si jakýkoliv požitek, ale i poznatek, s Božskou dokonalostí. Poučuje nás o tom rovněž pohlavní styk. Vždyť není-li jeho součástí láskyplný přístup obou partnerů, nestojí za moc, jeho požitková hodnota výrazně klesá nebo dokonce hned zmizí a dotyční hledají rychle další uspokojení. Tělo si užilo, ale bytost přišla zkrátka. Mimochodem, naše těla nám tak pomáhají pochopit, co je láska a že láska se projevuje na všech úrovních naší existence. I proto je intenzita vnímání pohlavního styku na bytostní i tělesné úrovni součástí karmických parametrů našeho aktuálního lidského bytí. Je na každém, aby si s nimi poradil a to v maximální možné míře s láskou. Samozřejmě, že nejdříve musí vědět, co láska je a jak ji má v praxi uplatňovat. Je tedy nezbytné vyvinout tímto směrem co největší úsilí, chceme-li přirozeně vnímat úlohu pohlavního styku v našich dočasných lidských životech. Nedostatečná znalost o lásce nás totiž přivádí k hledání jejích náhražek. Jednou z nich je snižování stresu pohlavním stykem. To je velmi nebezpečná věc, která člověka rychle dovede k závislosti. I zde mimo jiné vidíme příčinu promiskuitního chování, prostituce a nepřirozených partnerských vztahů. Všechny tyto jevy silně podporuje současná „vyspělá“ společnost, která vytváří jeden stres za druhým svým hodnotovým systémem, v němž na prvním místě stojí schopnost ovládat druhé a hromadit majetek. Znalosti o podstatě lásky, člověka, života nebo zdraví nerozvíjí nebo se jim vysmívá. Nemusíme se toho účastnit…

Na závěr bychom ještě dodali, že muž a žena mohou prožít velké množství krásných okamžiků, aniž by se pohlavně stýkali. Pohlavní styk není jediný způsob, jak poznávat vzájemně své specifické energie. Často je všichni pociťujeme, když trávíme chvíle se svými blízkými, když prožíváme myšlenkové a pocitové souznění se svými mužskými nebo ženskými přáteli či náhodnými známými. Je na nás co a kdy si z této příležitosti odneseme, kam necháme tyto vjemy proniknout a jak je zužitkujeme. Nezapomínejme ale, že všichni nejvíce získáme s láskou

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *