Láska a slušnost jsou projevy největší síly, odvahy a vyspělosti

Láska není slabost a slušnost není zbabělost. Ba naopak, láska a slušnost jsou projevy největší síly, odvahy a také vyspělosti. Cítíme však, že mnoho z nás to nechápe. Proto je tato společnost plná „pseudo-silných“ a „pseudo-odvážných“, kteří vědomě či nevědomě šíří v sobě i mimo sebe násilí a strach všeho druhu. Obaleni slupkou „pseudo-síly“, konzumujeme násilí a strach doma i na ulici, v zaměstnání nebo při odpočinku, kdekoliv a kdykoliv, aniž bychom věděli, odkud a proč se tady vzaly. Naše slupka z „pseudo-odvahy“ pak lehce praská při sebemenší nerovnováze v nás samotných a často z ní vytryskne gejzír hrubého násilí či nezvladatelného strachu. Povyšujeme se a ponižujeme v duchu falešných představ o síle a odvaze. Zaháníme jeden druhého do kouta a říkáme tomu soutěž, sebeobrana nebo dokonce ochrana a pomoc. Věříme „pseudo-silným“ a „pseudo-odvážným“, děláme si z nich své „pseudo-vzory“ a zapomínáme, že každý z nás je jedinečnou bytostí a že násilí a strach nejsou nezbytnou podmínkou naší existence. Jako Vše v našich životech jsou naší volbou. Ocitáme se pak v začarovaném kruhu, z něhož nám nepomůže vystoupit moc ani bohatství, perfektní vzhled ani tvrdá ruka. Slepou uličku představuje také lhostejnost, servilita, poníženost a „dobře zamknuté dveře“.

K cestě ven – do světa pohody, radosti, hojnosti a bezpečí – musíme totiž projevit skutečnou sílu a skutečnou odvahu – lásku a slušnost. Budeme-li se jim trpělivě a pilně učit a uplatňovat je v každé naší minutě, v každé životní situaci, dokážeme také správně posoudit, jak a kdy reagovat na násilí a strach. Budeme silní, odvážní a zároveň laskaví, příjemní – násilí a strach nebudou mít šanci. Hovoříme-li o lásce a slušnosti, nemáme na mysli jen individuální úroveň. I ve veřejné oblasti, na mezinárodní scéně, se jejich míra, bohužel, neustále snižuje. A to za podpory zemí, které se nazývají vyspělými. Například všechny válečné konflikty, jichž se za posledních 20 let zúčastnily, „neočekávaně“ přerostly úvahy „vyspělých“ strategických plánovačů. Příčinu vidíme právě v nedostatku projevené lásky a slušnosti. Válka má totiž ve „vyspělé“ společnosti stejně jako transplantace srdce svůj chamtivý ekonomický rozměr. Může být uskutečněna až tehdy, když se zaplatí – vyplatí. A bývá vydávána za nevyhnutnou, protože i zbrojní lobby chce svůj podíl na zisku a moci. Proto není politický ani ekonomický zájem, aby se lidé od prvních okamžiků na této planetě učili lásce a slušnosti, přirozené péči o svou spokojenost a zdraví nebo vytváření přirozených vztahů mezi státy, národy, církvemi, politickými stranami. Výnosnější je nechat To co nejvíce „poškodit“, zatajovat informace a tvrdit, že jiná řešení neexistují případně že jsou málo účinná, a pak To vyříznout nebo vybombardovat. Přitom současné „vyspělé“ země mají jako celek dostatek technologických a ekonomických nástrojů, aby mohly všechny spory řešit v lásce a slušnosti.

Tato nedobrá situace však není dílem jen mocných a bohatých, na existenci těchto i dalších podivností a hrůzností se podílí každý z nás nedostatkem své lásky a slušnosti. Musíme tedy i ve veřejné oblasti přispět každý sám za sebe tím, že se budeme lásce a slušnosti krůček po krůčku učit a že je budeme důsledně uplatňovat vůči Sobě a druhým, vůči Všemu živému i neživému. Nejsou žádné další možnosti, buď projevíme opravdovou sílu a odvahu nebo budeme muset žít ve světě plném násilí, strachu, válek, špíny, nemocí; stále rafinovanějších a bolestnějších…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *