Láska a podobnost

Láska je stavem harmonie, integrace, rovnováhy se Všemi a se Vším. Proto se o Lásce říká, že je Všeobjímající. Nemá smysl tvrdit, že toho, tu nebo to miluji více než ostatní. Takové úvahy jsou nám podsouvány, abychom ztratili kontakt se skutečnou Láskou. Omezená harmonie, integrace, rovnováha není Láskou, jedná se o podobnosti nebo o touhy získat něco jenom pro sebe. Podobnost přináší bez Lásky nesoulad, oddělení a nerovnováhu. Ke stejnému výsledku nás přivede i Lásky zbavená touha pramenící z domněnky, že žijeme v nedostatku nebo že tomu tak musí být. Měli bychom si uvědomit, že každá bytost včetně lidské ví, co je Láska, a proto je nespokojená, když tuto svou Znalost a Přirozenost neuplatňuje. V současném člověku potlačují Lásku Neznalí, Nemocní, skrze nepřirozenou výchovu, nepřirozené vzdělávání a nepřirozený ekonomický systém. Místo harmonie, integrace, rovnováhy je nám od prvních okamžiků života vštěpována nadřazenost, sobeckost a nejistota, které se projevují hlavně nekritickým vyzdvihováním jednotlivce, pobídkami k nesmyslné soutěži nesrovnatelných (vždyť jsme všichni jedineční) a hodnocením prospěšnosti pokřiveným ekonomickým ziskem. Toto celoživotní dezinformační působení má zajistit, aby nás ochromila a aby se v nás zakořenila dostatečná míra strachu z vlastního selhání, z „nebezpečného“ okolí a z nedostatku. Plni úvah o svých úžasných přednostech a strašných nedostatcích, stresováni nepřetržitou konfrontací a zmateni podvodným kupčením s budoucností, jsme snadnou kořistí Neznalých, Nemocných. Přestat žít podle jejich pravidel a nahradit je tolerancí, nezištnou spoluprací a nezbytnou osobní potřebou, znamená být v Lásce a šířit Lásku.

Z vlastní zkušenosti víme, že vymanit se z pasti Neznalosti, Nemoci, bývá velmi obtížné, ale je to Jediné řešení, jak si vrátit svobodu, uznání, spokojenost a zdraví. Nejtěžším krokem se nám zdá právě odhození pout, která nás dosud svazují a která často považujeme za pilíře svých životních „jistot“. Největší překážkou jsou představy, že Bytost a lidské tělo je totéž, že smrtí lidského těla končí naše Existence, že nejsme soběstační a že soutěž o „nejlepšího“ je nutná daň za pokrok a hojnost. Z těchto paradigmat vycházejí všechny strachy o sebe, o druhé, z druhých nebo z něčeho a o něco. Tvoří pak živnou půdu pro násilí, nemocnost, špínu, bídu a podvod. řídit se opačnými přístupy, znamená vydat se cestou Lásky. Jakmile se nám podaří vliv shora zmiňovaných předsudků omezit, vystoupí z hlubin nás samotných Láska, posílí nás svou dosud ignorovanou Přítomností a ukáže nám cestu k mírumilovnější, zdravější a čistější existenci, k dostatku a otevřenosti. Naše možnosti se významně rozšíří. Musíme však důsledně a trpělivě pracovat na Sobě, na svých životních hodnotách, na svých myšlenkách a emocích, na svém konání, dávat stále více prostoru Lásce v nás a spolupracovat s podobnými…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *