Láska má klíčový význam pro práci s informacemi

Stává se, že lidé posuzují informace podle jejich zdroje. Takový postup je sice součástí procesu hodnocení, ale podle nás není tím nejdůležitějším, spíše pomocným. Zdroj sám se totiž nachází „někde“ na své cestě za poznáním a stále se vyvíjí stejně jako my sami. Když ještě zohledníme názor, že hlavním hnacím motorem současné „vyspělé“ společnosti je chamtivost, touha po moci nebo tzv. vítězství nad druhým, pak spoléhat se jenom na to, že to řekl vysoce postavený, bohatý nebo populární člověk, může být velmi ošidné. Ani špičkový odborník nebo nám velmi blízký člověk (učitel, přítel, rodič…) nejsou zárukou toho, že můžeme jejich informaci bez vlastní úvahy použít. Jako zdroje informací bývají často uváděny také bytosti „odjinud“, proroci, náboženští vůdcové nebo tzv. channelingové kanály. I v těchto případech bychom měli být obezřetní a svá hodnocení opírat zejména o následující kritéria a úvahy.

Za prvé, zkoumáme, kolik lásky daná informace obsahuje. To znamená, že se zajímáme o to, jestli v sobě nese nerovnováhu, která se projevuje povyšováním, vulgarismy, posměchem a nesnášenlivostí. Pomyslné červené světlo by v nás měla rozsvítit také touha po moci, bohatství, slávě či pomstě. Tyto aspekty lidského chování jsou velmi nebezpečné zvláště v dnešní době, protože většinová část současné společnosti je považuje za normu, tj. za standardní cestu k tzv. štěstí. Ponechat bez povšimnutí bychom neměli ani výzvy k ponižování se, sebeobětování, sebepoškozování, přenechávání odpovědnosti za sebe druhým a podobně. Spějí totiž k nejrůznějším formám zneužívání, hlavně důvěřivých, pohodlných a méně rozhodných lidí, kteří se rádi nechávají vést. Někdy nemusí být jednoduché něco takového objevit. Pak nezbývá, pokud se rozhodneme danou informací řídit, abychom průběžně a pečlivě sledovali, jak na nás a na naše okolí působí, jestli se shora uvedené nerovnováhy nezačínají projevovat v nás nebo kolem nás. Nejsme-li si ani tím jisti, měli bychom ji odmítnout a přestat ji používat. To platí i pro případ, kdy informaci z jakýchkoliv důvodů nerozumíme, opatrnost je přinejmenším na místě.

Dalším z hledisek, které však bývá málo používáno, byť vnáší do mnoha případů jasno, je naše individuální odlišnost. Prostě jsme každý jiný, máme jiné povahy, jiná těla, žijeme v jiných podmínkách (přestože v jednom bytě). Také naše míra poznání se liší od jednotlivce k jednotlivci a naše životní záměry jsou rovněž jedinečné, i když je sdílíme v příbuzenských, partnerských, pracovních a jiných vztazích. Tím chceme říci, že informace, která je pro jednoho láskyplná, ještě nemusí být právě pro mě, právě tady a teď ta pravá. Například stát se ze dne na den vegetariánem, může znamenat řadu potíží nebo to může být zcela neuskutečnitelné, pokud svou aktuální lidskou existenci naplňuji jako Eskymák nebo mongolský pastevec. Stejně mi může komplikovat život i nepřijetí tohoto způsobu stravování. Například, jsem-li nemocný(á) nebo často nemocný(á), může vegetariánství sehrát významnou pozitivní úlohu v léčbě a předcházení nemocem. Proto musím Já sám(sama) zvážit, kdy a jak k vegetariánství, pro většinu současné populace k jedné z nejvyšších systémových forem stravování, dospěji a jestli to vůbec chci. Je tedy mojí odpovědností a také mojí informací, kterou přispěji do společné studnice poznání, jak budu své stravování v aktuálním životě řešit. Mám tudíž i právo vegetariánství zcela odmítnout, protože si třeba myslím, že v mém případě je maso důležitou součástí mé potravy. Neměl(a) bych ale bránit ostatním, aby se chovali jinak. Každý nakonec pozná sám, co mu který způsob stravování přináší a co přináší druhým. Pokud nám daná informace prospívá, tj. vede k naší spokojenosti a k našemu zdraví, jedná se o tu „naši“ informaci. Nesmíme se však nechat ukolébat a měli bychom neustále sledovat, co se s námi a kolem nás děje. I to je naše osobní právo a naše osobní odpovědnost. Setkali jsme se také s tím, že na láskyplnou informaci mohou někteří reagovat násilím, nesnášenlivostí, posmíváním se, stažením se do sebe, depresemi a podobně. Rovněž takovou odezvu považujeme za projev jedinečnosti každého z nás. A nejen v případě stravovacích návyků. Tyto situace může vyvolat například úmrtí v rodině. V „západní“ civilizaci totiž tento přirozený jev způsobuje různá psychická a fyzická traumata vycházející z přijetí informace, že smrt je tragédií, bolestí, trvalým odloučením, koncem Všeho. Dokonce se často požaduje, aby tento přístup přijali ostatní, účastnili se těchto traumatizujících prožitků a aktivně se do nich zapojili. Může se však stát, že některý z rodinných příslušníků má jiný názor, že považuje úmrtí jenom za ukončení jedné etapy bytí svého blízkého a současně za start další etapy jeho univerzální existence. A to etapy velmi zajímavé, plné inspirujícího a radostného poznání. Navíc „ví“, že se s ním zase potká. I proto nemá žádný důvod k truchlení. Sladit tyto odlišné přístupy k dané věci, může být velmi obtížné až nemožné, pokud je z tohoto procesu vynechána láska. Jedním z jejích atributů je vzájemná úcta, kterou si mnozí pletou s podřizováním se.

Co spolu nejsme schopni dělat – nedělejme nebo omezme na minimum! To platí obecně! Budeme-li o to stát, budeme-li konat s láskou, najdeme dříve či později, spoustu dalších činností, které spolu prožívat můžeme. Třeba veselé vzpomínky na blízkého člověka, který právě „odešel“. Všechno má svůj čas. Přitom není podstatné, co si o našem postupu budou myslet ostatní, jsou-li tolerantní (v lásce), budou ho respektovat jako my respektujeme jejich zvyky. To znamená, že se jim veřejně ani skrytě neposmíváme a nebráníme v jejich uplatňování. Ovšem nezapomínejme, že máme právo na totéž. Není rovněž důležité, jestli se takový zvyk, tradice, metoda opírají či neopírají o tzv. vědecké důkazy, které bývají velmi složité, takže mnohé z nás odkazují do oblasti pouhé „víry“, a které nemusí mít všeobecnou a trvalou platnost, neboť jsou subjektivní záležitostí, jak potvrzuje například kvantová teorie. Nejdůležitější ze všeho je, zda nám naše jednání přináší spokojenost a zdraví, které shora zmiňujeme, zda nám přináší pohodu a touhu pokračovat vlastní cestou. To jsou ukazatele, které dokážeme změřit a ověřit sami u sebe i u druhých.

Shrneme-li shora uvedené, míra lásky obsažená v dané informaci a míra lásky, kterou nám informace, když ji přijmeme za svou, přináší, jsou těmi nejvýznamnějšími kritérii pro její hodnocení. Pokud je nepoužíváme, vystavujeme se nebezpečí, že se staneme součástí procesů, které nás poškozují, byť jsou míněny sebelépe, nebo kterými jsme manipulováni k poškozování druhých. Je tedy pro každého z nás životné důležité vědět, co je láska, jak ji rozeznáme a jak ji v sobě můžeme rozvíjet. Když se touto cestou vydáme, brzy pro nás nebudou rozhodující zdroje informací, ale jejich obsah a působení na nás samotné. Budeme více svobodní, soběstační, prospěšní a šťastní. Svět kolem nás není složitý ale rozmanitý. Pokud někde můžeme vidět nějaké složitosti, které nám ztěžují lidský život včetně neustálého posuzování informací, pak se nacházejí uvnitř nás. Jenže právě tam najdeme i jejich účinné a jednoduché řešení – láskyplný přístup. Většinou jsme však byli vychováváni a vedeni k jiným způsobům života. Zmanipulováni ryze hmotným pohledem na svět, konzumním přístupem a zdeformovanými náboženstvími vnímáme lásku často jako „něco naivního, romantického, v praxi nepoužitelného, nehmatatelného, nedosažitelného, mimo rozum“. Ale láska řídí rozum, a proto problémy nastávají, když přestaneme lásku používat. Když přestaneme rozum řídit a odevzdáme se plně do jeho rukou. Když potlačíme své Vyšší Já a povýšíme nad něj své nižší já neboli své myšlení a emoce, svou bytostní duši, své ego. Hlavním úkolem současného typu „západního“ člověka je objevení těchto vztahů mezi Vyšším Já (jádrem Bytosti) a nižším já (obalem Bytosti) neboli mezi láskou na jedné straně a myšlením a emocemi na straně druhé. A také mezi Bytostí a hmotou, jedním z projevů univerzálního prostředí, o němž současná „západní“ civilizace nasbírala obrovské a úctyhodné soubory informací. Bez lásky je však nedokáže smysluplně využít, a proto současně generuje nesmírné množství chimér, rozporů a utrpení…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *