Bytosti, komunity, „paleodieta“ a láska

Každá bytost si vybírá společnost, do níž se inkarnuje, s tím, že ji tato komunita pomůže svými přednostmi i nedostatky, svým společenským a hmotným prostředím, v jejím duchovním růstu. Je na každém jednotlivci, jak se s obojím vyrovná. Vývoj bytosti však není „přímo úměrný“ vývoji komunity. Opakujeme, že komunita je „pouhým“ prostředím, které využíváme ke svému vývoji. A tak jednotlivec může učinit skrze komunitu samu velký poznávací (vývojový) skok, zatímco komunita se během jeho života (nebo i déle) nemusí ve srovnání s ním hnout ani o píď. Nejznámějším příkladem tohoto jevu mohou být Indové, Číňané a židé, v jejichž šlépějích kráčí i celá tzv. vyspělá civilizace. Po tisíce let to vypadá jakoby se těchto společenství jako celků učení a osobní příklad Buddhy, Lao-c’ a Ježíše ani nedotkly. Neshledáváme na tom však nic podivného. Komunita existuje tak dlouho (i s přestávkami), dokud existují bytosti, které ji pro svůj vývoj potřebují.

Přitom pro lidská společenství platí stejná pravidla jako pro jednotlivé bytosti. Každé by mělo spět k co nejvyšší systémové integraci se svým okolím a uvnitř sebe sama. Jednoduše řečeno, co nejméně poškozovat sebe a své okolí, společenské či hmotné, ať představuje eskymácký kmen nebo „vyspělou“ civilizaci. V tomto duchu je úkolem každé bytosti v maximální možné míře odstranit ze svého chování, tj. na své individuální úrovni, sebepoškozování a poškozování. A to vše má uskutečnit ve společnosti, kterou si pro svou inkarnaci sama vybrala. Na prvním místě tedy musí změnit sebe, to je její hlavní úkol, nikoliv měnit druhého nebo celou společnost. Vlastní příklad je nejúčinnějším nástrojem ke změně. Když se jí to daří, tzv. duchovně roste neboli se zvyšuje míra jejího působení skrze její Vyšší Já, tj. skrze lásku, roste její systémové poznání. Dokáže úspěšněji harmonizovat neboli řídit sebe samu a své okolí. Získává více nehmotných (zjednodušeně energetických) dovedností, má stále větší vliv. Její komunikační možnosti se rozšiřují a spěje k dalším existenčním formám na vyšších úrovních. To jest k bytí s vyšší mírou láskyplného působení a s nižší mírou omezení plynoucích z duálního vnímání světa nebo z ryze hmotného zaměření.

Mnoho současných lidí už začíná pociťovat, že nejlépe mohou změnit podmínky na Zemi právě skrze sebe. Hledají cestu k novému, vyspělejšímu a progresivnějšímu společenství založenému na principu lásky změnou vlastního životního stylu. Protože se ale každý nacházíme v jiné vývojové fázi a v jiných podmínkách, máme také jiné možnosti, jak současnou pro nás nepříznivou situaci zlepšit. Tato názorová pestrost vytváří prostor k uplatnění mnoha různých individuálních i společenských řešení, pro účinné zapojení každého z nás do procesů lásky. Třeba tzv. paleodieta. Proč ne? Pokud to povede ke snížení nadvýroby, spotřeby, znečišťování planety a k harmoničtějším vztahům mezi lidmi, může být tento způsob života po určitou přechodnou dobu pro některé významným cílem, užitečným naplněním jejich aktuální lidské existence a vhodným příspěvkem ostatním. Nikomu by nemělo být bráněno. Samozřejmě, že většina z nás už „lovci a sběrači“ byla, ale na druhé straně ne každý z nás je schopen nyní přejít na energetické stravování jako například Henri Monfort. Mezi těmito dvěma způsoby vyživování je však celá škála možností, jak pomoci (viz oddíl Pomoc druhým), jak postoupit vpřed na individuální i společenské úrovni. Máme na mysli vegetariánství, veganství a různé druhy tzv. makrobiotických stravovacích metod.

Na první pohled to možná není tak jasné, ale způsoby stravování jsou jedním ze základních nástrojů, které formují jak společnost, tak bytost, která si je pro svůj aktuální život vybrala. Tvoří podstatu poptávky a nabídky ve strategicky důležitém segmentu, jehož prostřednictvím je možné ovládat jednotlivce i celé komunity. Lze jim vnutit určitý životní styl. Samozřejmě, pokud si to nechají líbit. Pokud dovolí, aby se stali závislými na jednotlivcích, kteří jsou „nekontrolovatelně“ anonymní, či na společnostech, které jsou „nekontrolovatelně“ vzdáleny. Zřeknou-li se odpovědnosti za svou spokojenost a zdraví a nechají na druhých, aby jim určovali, jak budou spokojeně a zdravě žít. Jediný způsob, jak získat zpět svou svobodu, je láskyplný přístup. Mnozí už chápou, že v tomto smyslu láska není „naivní, nekritické, iracionální“ jednání. Těmito přívlastky se snaží ukrýt její podstatu před zraky ostatních ti, kteří nestojí o naši svobodu, kteří z naší nespokojenosti a nezdraví budují své mocenské pozice a nepřirozeně profitují. Ti, kteří neví nebo nemají sílu vědět, že láska je systémovým nástrojem, který může jednotlivci i společnosti přinést to, po čem tolik touží. Jedná se o eóny ověřenou cestu pro všechny, kteří chtějí ve svém vývoji postoupit k vyšším metám. Pro ty, kteří se rozhodli, že stávající situace jim už nic nepřináší, že je brzdí. Pro ty, pro které hromadění čehokoliv přestalo být zárukou úspěchu a jistot a pro které soutěž s druhými ztratila svou dočasnou hnací sílu. Pro bytosti i komunity, které směřují vstříc novému věku…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *