Tři mýty o lásce

Někteří se domnívají, že láskyplný život nás zbaví okolních „negativních“ jevů nebo okolního „zla“. To je první hodně rozšířený mýtus o lásce. Univerzum je velmi rozmanité prostředí, jehož úloha spočívá v poskytování neustále dalších možností k rozšiřování lásky a nehmotných dovedností bytostí, člověka nevyjímaje. Všichni mají na Univerzum stejné právo a Univerzum jim všem současně vytváří odpovídající podmínky. Pozoruhodné na tom je, že bytosti svým jednáním zpětně působí na Univerzum. Mohou se tedy aktivně, byť s různou mírou omezení, podílet na obsahu jeho provozních cyklů, na jeho vlastnostech, na podmínkách, v nichž uskutečňují své bytí včetně dočasných lidských životů. K nim patří také existence „negace“ a „zla“. Z našeho pohledu je nepovažujeme za nic jiného než za naši nepřirozenou-bolestnou reakci na vlastní neznalost. Jakmile začneme cvičit a používat láskyplný přístup, začnou pro nás „negace“ a „zlo“ nabývat jiných rozměrů, o nichž mimo jiné hovoří informace o přechodu člověka a planety Země do tzv. 4D, 5D a dalších způsobů vnímání a prezentace univerzálního prostředí. Svá setkání s vlastním nedostatečným poznáním nebo nedostatečným poznáním druhých přestaneme krůček po krůčku řešit hromaděním moci či hmoty, násilím, strachem, sebepoškozováním, ponižováním se, sebelítostí a dalšími „negativními“ a „zlými“ reakcemi. Neznalost nebudeme považovat za ohrožení. „Negativní“ a „zlé“ poznatky a zkušenosti se pro nás stanou druhou stranou téže mince. Přitom si uvědomíme, že záleží jenom na nás, s kterou z těchto stran budeme pracovat a jakým způsobem. Jak označíme bytosti, organizmy, jevy, prostředí atd., které jsou jiné než my (třeba „zlé“), které jsou námi dosud nepoznané, a jak budeme o setkání s nimi přemýšlet, jak je budeme prožívat. Jednoduše řečeno, nakolik dokážeme být v těchto situacích spokojení a zdraví. V tomto smyslu láska neodstraňuje „negaci“ a „zlo“ z Univerza ale z nás samotných. Čím více je nahradíme láskyplným přístupem, tím méně nás budou ovládat. Naopak, my začneme řídit je. To rovněž znamená, že „negace“ a „zlo“ jsou v prvé řadě záležitostí jednotlivce. Každý sám za sebe mírou své lásky rozhoduje, jestli pocítí „negaci“ a „zlo“ a do jaké míry. S rostoucí láskou tato naše „moc“ roste. Případné utrpení budeme chápat jako osobní volbu prožít takto dosud nepoznané nebo další pokus zvládnout, co se nám dosud zvládnout nedařilo. Nebudeme z něj obviňovat Boha, druhé, smůlu, satana a podobně. Budeme se snažit nereagovat na vlastní utrpení ani na utrpení druhých „negacemi“ a „zlem“, tj. hromaděním moci či hmoty, násilím, strachem, sebepoškozováním, ponižováním se, sebelítostí atd. Přitom budeme umět stále lépe najít bytosti a nástroje, které mají podobné smýšlení a účel a které nám budou moci v nejtěžších chvílích ulevit a ukázat přirozenou cestu ven z utrpení, z „negace“ a „zla“. Při uvažovaní o shora uvedeném bychom neměli zapomínat, že každý z nás se nachází v jiné vývojové-poznávací fázi a že můžeme mít své vlastní způsoby, jak dosáhnout kýženého cíle. Neměli bychom se proto srovnávat s druhými a „křížit si“ navzájem cesty. Vždyť i tato pravidla jsou projevem lásky.

Druhým mýtem je představa, že láskyplný člověk je slabý, naivní, žijící mimo realitu, iracionální, nepraktický, podřizující se atd. Podle nás tyto úvahy vycházejí z neznalosti o tom, co je láska, nebo z prozatímní neschopnosti informace o lásce v praxi uplatnit. Právě láska je totiž nejvyšším projevem a působením síly, racionality, pragmatizmu, hlubokého vhledu do situace a osobní suverenity. Jedině láskyplný přístup zajistí, že se nestaneme otroky sebe sama či někoho/něčeho druhého. Pomocí lásky – skrze harmonii a synergii jako hlavní řídící nástroje – lze usměrnit myšlenky, emoce ale i činy v našem hmotném světě, vládnout svému rozumu, svým pocitům a činům „pevnou a zároveň shovívavou rukou“. Není nic dokonalejšího a účinnějšího. Jediným způsobem, který nám umožní účinky lásky poznat, je její pilné studium a důsledné uplatňování získaných poznatků v praxi. Máme-li přitom dojem, že se chováme slabě, naivně nebo iracionálně, je aktuální míra naší lásky nedostatečná. Je potřeba ve svém snažení vytrvat a přidat. Nebo se poradit s někým více zkušeným, kdo má v této oblasti nejen informace ale i výsledky. „První vlaštovky“ svého úsilí zaznamenáme jako zvýšení své spokojenosti a zlepšení svého zdraví. Postupně začneme být rozumnějšími, nebudeme tolik spoléhat na druhé, budeme si více uvědomovat svou sílu a budeme ji umět přirozeně používat, staneme se rozhodnějšími, dokážeme nalézat a uskutečňovat pro sebe přirozená řešení a budeme se umět lépe vyrovnat se změnami, ať „pozitivními“ či „negativními“. Požitek z vlastnění a konzumace hmoty, ovládání druhých, vítězství nad druhými nahradí požitek z ovládání hmoty včetně svého dočasného lidského těla, ze schopnosti spolupracovat s druhými a pomáhat druhým, z obrovského poznání přinášejícího bezpečí a dostatek. Naše láska neboli naše harmonické a synergické působení se stane naší největší radostí a postupně vygeneruje do našich životů vlohy, dovednosti, požitky a úspěchy, na které bychom dříve ani nepomysleli.

Se shora uvedenými možnostmi láskyplných přístupů na poli poznání a tedy i technologického pokroku souvisí další falešná představa o lásce, která je lidem usilovně podbízena. A to, že láska brzdí technologický rozvoj, že jeho nejúčinnějším hnacím motorem je především hmotně a na zisk orientované poznání a ekonomický systém. Třetí mýtus o lásce je na světě. Stačí, když se rozhlédneme kolem sebe, když nahlédneme do masmédií, musíme přece vidět, že „vyspělá“ civilizace není nejvyspělejší na Zemi. Možná dovedeme předložit obrovské a úctyhodné soubory informací o hmotě, ale zapomínáme, že tento pohled je neúplný a že tyto informace neumíme přirozeně využít. Mnohé tzv. moderní technologie ničí naše zdraví, životy a životní prostředí. Mnohé z nich bez skrupulí používáme k ukojení svých mocichtivých a chamtivých záměrů, které vydáváme za jedinou cestu k pokroku a prosperitě nebo za důkaz osobního úspěchu a nároků na více požitků na úkor druhých. Kdybychom se před několika tisíciletími vydali na cestu lásky – cestu harmonie a synergie, pohlíželi bychom dnes na současné „úžasné“ výsledky hmotného a ziskem hnaného technologického rozvoje se shovívavým úsměvem. Stejně bychom vnímali současný ekonomický systém a přáli bychom společnosti, která obojí užívá, co nejrychlejší probuzení a odpoutání se od sebepoškozujících, chamtivých a ustrašených přístupů. Technologický pokrok i ekonomický systém mají v láskyplné společnosti mnohem vyšší dynamiku a také individuální a společenský přínos po všech stránkách, tu materiální nevyjímaje. Spojení láskyplných, nehmotných a hmotných přístupů akceleruje člověka rychleji k poznatkům a vede ho k jejich efektivnějšímu využití bez „tun létajících třísek z káceného lesa“, s nimiž se musí principiálně odlišná civilizace neustále vyrovnávat. Vždyť například vzájemná telepatická komunikace nebo čtení z nehmoty (z akáši, vesmírného internetu), které považujeme za projevy cíleného nehmotného působení, jsou nesrovnatelně rychlejší a mimo jiné i přívětivější k životnímu prostředí. Harmonické a synergické přístupy generují minimum jakýchkoliv „odpadů“, ať se jedná o lidskou nesnášenlivost nebo tuny smogu, a proto neblokují mnohé individuální a společenské prostředky k nepřetržité vysilující sanaci a asanaci. Za pár století ti, kdo se vydají láskyplným a nehmotným směrem, budou umět vyrábět hmotné dopravní prostředky, na jejichž nehmotu (zjednodušeně energie) se budou umět bez jakýchkoliv přístrojů napojit a takto je ovládat. Musíme však hledat řešení, která nás k takovým dovednostem a prostředkům dovedou. Rozhodně jimi nejsou hmotně a na zisk orientované myšlení a chování. Měli bychom také vědět, že jak vědu, tak ekonomiku, vycházející z láskyplných přístupů si musíme vybudovat sami. žádný Bůh ani mesiáš to za nás neudělá. Mohou nám poskytnout jenom návod. Tento univerzální princip však mnozí z nás z různých důvodů odmítají nebo mu zatím nerozumí.

I proto jsme se stále nedokázali do prostředí planety více integrovat ani využít jeho nesmírné možnosti. Ačkoliv jsme obklopeni hojností a bezpečím, ve své „neúplnosti“, která v posledních desetiletích hraničí se zaslepeností, žijí mnozí v nedostatku, strachu. A to vše jenom proto, že již celá tisíciletí ignorujeme význam lásky v našich životech. Nevíme, co vlastně láska je, nebo své poznatky o lásce neumíme přenést do denní praxe. Bezohledná cesta za poznáním, pocit moci nad druhým v partnerských, příbuzenských, pracovních a dalších vztazích či nesmyslná soutěž o majetek-hmotu v jakékoliv formě, v jakémkoliv množství a za jakýmkoliv účelem nám mají nahradit láskyplný prožitek a láskyplné tvoření. Hesla o pokroku, prosperitě, míru, bezpečnosti, dostatku a zdraví se pak stávají pouhými nástroji k ovládání druhých a k zahnání vlastního strachu plynoucího z nevědomosti. Je na každém z nás, zda budeme takový přístup podporovat. Bez lásky však není možné pomýšlet na radostný, zdravý, bohatý a mírumilovný život na individuální ani společenské úrovni – na přirozený životní styl. Musíme však začít sami u Sebe – i to je univerzální princip

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *