Pozitivní versus negativní aneb všeho s mírou

Někdy je pozitivní chápáno jako vývoj a negativní jako „nevývoj“. Ano, lze to tak vnímat, my se tímto názorem v určitých situacích také řídíme. Na věc ale můžeme pohlédnout z jiného úhlu, dle nás rovněž použitelného. Všichni máme zkušenost, že pozitivní a negativní patří do naší reality, je to jeden z jejích základních projevů, který si v dané bytostní vývojové fázi tímto způsobem uvědomujeme. My, Lidé, se v takto vnímaném prostředí vyvíjíme, učíme, poznáváme. Míra našeho systémového poznání, náš záměr pro daný život a naše aktuální konání ovlivňují, jak hodně nás bude z našeho lidského pohledu cesta vpřed bolet, jak dlouho bude trvat, kolik nám přinese radosti, pohody, zdraví a kdy. Ať nás „potrápí“ nebo „potěší“, nakonec ve svém vývoji postoupíme – skrze negativum či pozitivum. V tomto smyslu láska nestojí na straně negativního ani pozitivního, i když v určitých životních situacích ji takto vnímáme.

Láska je souladem, harmonií nebo jinak řečeno ROVNOVÁHOU. Jsem-li tedy v lásce, v rovnováze, chovám se k pozitivnímu a negativnímu stejně. To znamená, že se nenechám nadměrně ovlivňovat ani jedním ani druhým, v rovnováze to přijímám a řeším. Mým primárním informačním a energetickým zdrojem pak nejsou mé myšlení a emoce – mé ego neboli moje „duše“, ale ZDROJ VČEHO, který bývá nazýván BOHEM a jeho působení LÁSKOU. V praxi můžeme tento pohled na lásku vnímat takto: Miliónová výhra ve Sportce nás potěší, ale nebudeme to tři dni do němoty slavit, nebudeme šílet v nákupní horečce, nebudeme se tím bez přestávky celé dny zaobírat. Naše pozitivní reakce bude rovnovážná, nezablokujeme si přístup k našemu primárnímu informačnímu a energetickému zdroji – lásce – a dokážeme se svým „štěstím“ správně naložit, ku prospěchu Sobě i ostatním. Podobně s láskou, v rovnováze, můžeme řešit sousedovu závist, odmítnutí našich přístupů našimi dětmi, zlý úmysl nadřízeného, partnerův podvod atd. To znamená, že vůči negaci a jejímu původci necítíme zlobu, lítost, strach, ponížení, bolest, touhu pomstít se atd. Jsme v rovnováze – v lásce. Chápeme, že všichni mají chyby stejně jako my, a z jejich negativních přístupů se snažíme co nejvíce poučit, rozšířit své možnosti lásky, láskyplného vnímání druhých. To však neznamená, že se musíme se sousedem stýkat, že mu nemůžeme říci svůj názor na jeho jednání. Ale nemusíme u toho mít „červeno“ před očima, nemusíme být vulgární a nemusíme ho popichovat. Stejně nebudeme žít v obavách o své dítě proto, že má jiný názor a že musí projít svými zkouškami. Nemusíme si rovněž nechat líbit konání nadřízeného, ale můžeme s ním jednat korektně, nepoškozovat činnost firmy, nebojkotovat skrytě všechna jeho nařízení a při kontaktu s ním můžeme vystupovat slušně; můžeme přece i odejít. A také nemusíme za každou cenu setrvat v nevyrovnaném partnerském vztahu…

Kdy a co z toho použiji, je pak Mým životním úkolem. Míra Mé lásky, míra rovnovážného stavu ve Mně, míra Mé schopnosti uvědomit si „stejnoměrně“ přítomnost pozitivního i negativního v každé situaci, Mi umožní, abych to vyřešil(a) tak, jak mám v daném okamžiku právě Já. Z tohoto pohledu je pozitivní a negativní nástrojem, který nás má poučit o rovnováze využívání našich informačních a energetických zdrojů, o jejich primární a sekundární podstatě a o jejich možnostech – o Já a egu, o projevech lásky na jedné straně a myšlení a emocí na straně druhé, o projevech ducha a jeho „duše“…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *