Fyzikální podstata odpuštění

Na fyzikální úrovni je podstatou odpuštění postupné zbavování se myšlenkových a emočních vazeb-vzorců, které vás svým energetickým obsahem blokují neboli vás podvědomě nutí pracovat v daných situacích právě s energetickými soubory, které jsou pro ně charakteristické. Vnímáte je jako různé závislosti, stresy, nepříjemnosti, deprese atd. a často se projevují rovněž na tělesné úrovni pocením, bolestmi hlavy, žaludečními nevolnostmi, teplotou, zimnicí a podobně. Tak omezují váš přístup k jiným informacím, představovaným jinými energiemi. Jakmile se rozhodnete odpouštět, říkáte Všemu a Všem kolem sebe, že měníte přístup. Začínáte ve stejných situacích využívat jiné rozsahy energií než dříve, i v těch, které si znova přehráváte nebo které se vám vracejí v meditacích, ve snech, během odpouštění. Někdy to jde ztuha, protože s novými energiemi neumíte pracovat, nejste na ně zvyklí, a vaše vnitřní setrvačnost vás strhává zpět. Čím je proces odpuštění intenzivnější, hlubší, neboli čím více jsou energie, kterých se snažíte zbavit, v rozporu s těmi novými včetně těch, na nichž jste nepřirozeně závislí (i to je možné – viz lidé, kteří se nechají ponižovat nebo se povyšují), tím je to obtížnější. Ale nakonec, kdo vytrvá, dosáhne cíle. V procesu odpouštění se pak střídají lehčí období s těžšími, abychom si „odpočinuli“, strávili nové poznatky a zkušenosti a abychom se připravili na další z těžších lekcí. Některé změny jsou skutečně velké a nemohou probíhat najednou. Buď bychom je energeticky neustáli My, tzv. bychom se zbláznili, nebo by je neustálo naše lidské tělo. Poškodilo by se a mohlo by tzv. umřít.

Nejedná se tedy o bezbolestný proces, ale ve vývoji lidské bytosti ho považujeme za nezbytný. Hlavní motivací k odpouštění má být touha po vyšším poznání, po pokroku, po objevování nového, po sebezdokonalování, po rozšiřování svých možností, po zvládnutí dosud nezvládaných energií, po spokojenosti a zdraví. Nikoliv strach z trestu, z Boha a podobně, jak se nám snaží někteří, byť v dobré víře, tvrdit. Strach k nám opět přitahuje energetické soubory, kterých se chceme zbavit. Z tohoto pohledu jsou některé církevní výklady procesu odpouštění účelové a kontraproduktivní. I v těchto případech touha po moci, obdivu a samotný strach zlomily mnohé „pastýře“ i „ovečky“, kteří se proměnili ve „Shora určené“ vládce a povinně poslušné, na „Trestající“ a trestané. Autorita byla nahrazena nadřízeným a příklad nařízením. Z tohoto těžkého omylu se některé církve léčí už tisíce let a s nimi také celá tzv. vyspělá civilizace, která na daném stavu parazituje. Abychom mohli lásku uplatnit, nestačí o ní hovořit. Lásku musíme také žít, ale strach ani trest láskou nejsou. Odpouštění jako jeden z projevů lásky bychom proto měli studovat a uplatňovat v každodenním životě. Mělo by být přirozenou součástí našeho chování, našich řešení. Čím více mu porozumíme a čím přirozeněji ho dokážeme používat, tím jednodušší pro nás bude a tím více lásky přineseme do života svého i ostatních. Mimo jiné, významně se rozšíří naše schopnost komunikace a spolupráce a zvýší se naše prospěšnost Sobě samým i druhým…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *