Citlivost člověka

Často slýcháváme o méně či více citlivých lidech. Někdy je citlivost, ať tzv. psychická (duchovní) nebo fyzická (tělesná), spojována s hodnocením konkrétního člověka. Pak bývá vyšší citlivost vnímána jako slabost a nižší citlivost jako přednost, která může „opravňovat“ k povyšování se, vyšším nárokům a podobně a která má být „jedinou“ cestou ke spokojenému a zdravému životu. Když se ale na citlivost podíváme očima univerzálních principů, můžeme dospět k závěru, že takové hodnocení vede k mnoha odlišným pohledům. Pak dokonce platí: čím citlivější člověk, tím intenzivněji spěje ke spokojenosti a zdraví nebo už dané spokojenosti a daného zdraví dosáhl. Záleží na tom, v jaké fázi poznávání se právě nachází. Abychom mohli v tomto duchu s citlivostí pracovat, musíme si ujasnit, co vlastně citlivost na univerzální úrovni vyjadřuje.

Už mnohokrát jsme zmínili, že lidská bytost je tvořena dvěma fenomény: bytostí (neboli duchem) a dočasným lidským tělem. Proto se budeme zaobírat citlivostí právě na těchto dvou úrovních. Významnou úlohu přitom budou mít duše bytosti (neboli nižší já, ego, myšlení a emoce…) a duše lidského těla (neboli nehmotné, éterné, jemnohmotné, energetické a jinak nazývané tělo), protože duše má vždy nehmotnou (zjednodušeně energetickou) povahu a citlivost udává, s jakou přesností, rozlišovací schopností a rychlostí umí daný člověk pracovat právě s nehmotou, s energiemi. Aktuální citlivost duše pak odpovídá aktuální míře systémového poznání člověka a ta zase vyplývá z míry jeho vyspělosti (míry jím projevované lásky) a z jeho životního plánu. Svůj životní plán totiž bytost směřuje do oblastí, činností, vztahů, skrze něž si přeje v daném životě rozvíjet už dříve poznávané nebo objevovat a zakoušet úplně nové poznatky, citlivost nevyjímaje.

Lidský život je pozoruhodný tím, že si lze citlivost nastavit. Můžeme si tedy pro začátek svého lidského bytí určit, s jakou citlivostí bude duše bytosti přijímat a vysílat informace, pracovat s energiemi. Stejným nastavením prochází i duše lidského těla, tzv. nehmotné tělo, z jehož nastavení vychází nastavení těla hmotného. Přitom existuje celá řada variant, jak vzájemně nastavit citlivost obou lidských duší. Vše probíhá v souladu s našimi poznávacími potřebami a možnostmi neboli podle tzv. karmických zákonů. Tak se může stát, že naše touha po poznání bude natolik veliká, že se rozhodneme prostřednictvím daného lidského života uskutečnit velký poznávací skok a obě citlivosti si nastavíme hodně vysoko. Myslíme hodně vysoko vzhledem ke svým aktuálním možnostem. Potom se můžeme v určitých oblastech, činnostech, vztazích projevovat jako tzv. velmi citliví lidé. Přesáhnou-li naše vjemy nám známou, do našeho poznání už integrovanou, hranici, pociťujeme je jako nejrůznější potíže. Ty se projevují například nejistotou, sebelítostí, nerozhodností, ponižováním se nebo naopak násilnostmi, povyšováním se, šířením strachu, nedočkavostí a podobně. Ale i tělo může reagovat „nepříjemně“ na naši dočasnou nepřipravenost zvládnout-přijmout citlivost toho, co se děje, co na nás nebo v nás působí, a pak se hovoří třeba o nemocech. Na tomto místě znova připomínáme, že univerzálním nástrojem k pochopení a zvládnutí-přijetí těchto jevů je láska.

Láska nám pomáhá najít a poznat kritická místa své citlivosti na bytostní i tělesné úrovni, tj. ve svém myšlení, ve svých emocích a ve svém dočasném lidském organizmu. Její harmonické a synergické účinky způsobí, že potíže, které „zastiňují“ námi netušené možnosti nás samotných, se rozestoupí, odhalí nám nové pohledy na naše trápení a dodají nám poznatky a sílu k jejich řešení, k jejich úplnému poznání. To znamená, že energie, které jsou nositeli těchto nepříjemných bytostních i tělesných vjemů a které zpracovávají obě naše duše, se nám podaří lépe poznat a přesuneme se z pozice zpracovávané(ho) do pozice zpracovávající(ho) – posuneme svou hranici zvládání-přijímání nastavené citlivosti a právě o to nám jde. Připomeňme si zároveň, že tohle za nás nikdo neudělá. Ano, můžeme být postrčeni, může nám být nabídnut směr, může nás někdo určitou omezenou dobu tzv. podržet, ale to je vše. Přijmeme-li více neboli upneme-li se k pomoci, ztratíme vlastní cíl a nebudeme moci dostatečně rozvíjet vlastní dovednosti, jak zvládnout-přijmout vlastní citlivost.

Citlivost je tedy univerzálním nástrojem k rozvíjení našeho systémového poznání. Pomáhá rozšiřovat soubor našich poznatků a naši schopnost používat je v souladu s láskou. Záleží na každém jednotlivci, jak dlouho a jakým způsobem bude s danou citlivostí pracovat a kdy pokročí ve svém bytostním-duchovním vývoji blíže k Bohu. V těchto souvislostech bychom mohli říci, že vyspělejší a dovednější bytosti zvládají-přijímají dané informace, činnosti, vztahy s vyšší citlivostí. Na úrovni člověka se projevují jako velmi citliví-vnímaví lidé po duchovní i tělesné stránce. Na jedné straně jsou plné soucitu, tolerance, sebeúcty, nezávislosti a suverenity a na straně druhé umí svá těla udržovat dlouho ve velmi dobrém zdravotním stavu a jsou schopny sebeléčby. Bylo by však velikou chybou považovat je za své konkurenty nebo se snažit co nejrychleji je dohnat či ve všem napodobovat. Nezapomínejme, že také Ony musely do své pozice dospět, že také Ony byly chybujícími (a jsou), že také Ony neměly (a nemají) o existenci mnohého ani ponětí a že také Ony krůček po krůčku posouvaly (a posouvají) hranice své citlivosti v souladu s univerzálními principy, se svými možnostmi, v duchu karmických zákonů. A pamatujme, že každý z nás má pro Přírodu, Systém, Pravdu, Boha stejnou hodnotu bez ohledu na to, jak je vyspělý nebo dovedný. Myšlenky, pocity a činy každého z nás, ať se na své cestě k Absolutnímu poznání, k Bohu, nacházíme kdekoliv, jsou pro Všechny a Všechno stejně objevné a přínosné. Je to dáno naší individuální odlišností, která je jedním ze zdrojů univerzálního poznání.

Čím více úrovní citlivosti zvládáme-přijímáme, tím více rozšiřujeme své vědomí, tj. hloubku a rozsah své schopnosti vnímat Sebe a Vše. Roste naše schopnost dávat si tuto širokou a rozmanitou paletu informací (energií) do souvislostí a reagovat na ni co nejvíce v souladu s láskou. To mimo jiné znamená, že dovedeme na vyšší úrovni šířit svobodu, bezpečnost, prosperitu, soběstačnost, suverenitu a dostatek. Jedním z nástrojů, jak svou citlivost studovat, jak se učit práci s ní, je meditace. Proto se o ní tolik hovoří. Ze shora uvedeného rovněž plyne, že poznávání citlivosti nás dovede ke schopnosti včas rozpoznat, co se děje s námi samotnými na duchovní i tělesné úrovni. Máme kupříkladu na mysli, že včasněji rozpoznáme příznaky nemocí, které vlastně vyjadřují, že naše neznalost přesáhla určitou mez a že je nezbytné, abychom na ni byli upozorněni intenzivněji, hlasitěji, právě skrze nemoc. Pak je věcí naší úvahy, jestli budeme na takové informace reagovat snahou o zastavení rozvíjejícího se chorobného procesu či nikoliv. Výše zmiňovaný přístup také vysvětluje příčinu některých náhlých úmrtí či těžkých poškození „úplně zdravých, silných“ lidí. Ignorovali totiž výstražné signály, které jim jejich citlivá bytostní nebo tělesná duše vysílala, a nechali svou nemoc dojít až do těchto konců. Další zase mohli mít citlivost nastavenu na úroveň, při které tělo ještě „nepovažovalo“ za nutné svůj stav hlásit a snažilo se s krizovou situací vypořádat samo. „Hlášení“ o nepřirozeném dění pak přichází až ve formě zásadního selhání některé z jeho klíčových funkcí. Takovými případy, ať z důvodu ignorace nebo neposkytování informací o stavu těla, mohou být i „nečekané“ infarkty nebo cévní mozkové příhody: „Vždyť on(ona) byl(a) tak vitální…“ Je tedy zřejmé, že tzv. silný organizmus, jehož hranice citlivosti je posazena nízko a který vypadá, že vše vydrží, má také své „nevýhody“. Jejich prostřednictvím upozorňuje svého uživatele-bytost, že „silné“ tělo není důvodem k opovrhování přirozeným životním stylem a „slabochy“. Poznání není diskriminační, a proto každý dostává příležitost poznávat v plném rozsahu za jakýchkoliv podmínek. Odlišné jsou pouze cesty, které k němu vedou, a právě ty mají jak pro jednotlivce, tak pro společnost, zásadní význam.

Síla nebo také odolnost těla tudíž není dána jeho nízkou nebo vysokou citlivostí, ale schopností bytosti, která tělo dočasně užívá, udržet jeho stav a funkce tzv. zdravé. Čím je citlivost těla vyšší, tím vyšší dovednosti v práci s energiemi musí bytost prokázat. Na jedné straně má v citlivém lidském organizmu velmi přesný, podrobný a rychlý ukazatel působení své lásky, svých myšlenek, svých emocí a svého okolí a na straně druhé se musí naučit s tímto citlivým nástrojem pracovat, tj. udržovat ho v dobrém provozním stavu, chránit ho a léčit. Podtrhujeme, že hlavně sama. Vysoká citlivost na úrovni bytostní duše neboli na úrovni myšlenek a emocí zase umožňuje, abychom informace (energie) zvládali-přijímali s vysokou přesností, rozlišovací schopností a rychlostí a abychom stejným způsobem působili na své okolí. Proto je důležité neustále rozvíjet své schopnosti v práci s energiemi, rozvíjet svou bytostní duši jinak označovanou jako nižší já, ego nebo myšlení a emoce. Univerzálním nástrojem k jejímu zvládnutí-přijetí je láska. Skrze bytostní duši působíme tedy na ostatní bytosti, na celé univerzální prostředí, na duši svého lidského těla, na tzv. nehmotné tělo, a jeho prostřednictvím pak na hmotu těla. Z toho mimo jiné plyne, že také hmotná lékařská věda jednou objeví svůj důkaz, že každá nemoc je, řečeno jejím jazykem, psychosomatická a podřídí tomu své metody a nástroje. Samozřejmě, že na to nemusíme čekat…

Citlivost však má i společenský rozměr. Citliví lidé mohou velmi dobře posloužit jako ukazatele vyspělosti dané komunity. Přitom není důležité, jestli už svou citlivost zvládají-přijímají či nikoliv. V obou případech totiž vnímají nepřirozené jevy dříve než ostatní, počínaje znečištěným životním prostředím a konče atmosférou nemocnosti, strachu nebo násilnostmi. Pak se stává, že ti, kteří se svou citlivostí neumí dostatečně pracovat, onemocní, zatímco „silní“ ještě nic nepociťují, nebo že se všichni citliví vyhýbají určitému prostředí a chování a že k nelibosti některých mění životní styl. Současná „vyspělá“ civilizace takové jevy odsuzuje, místo aby se jimi vážně zaobírala, protože jí odčerpávají „zaslepené“ spotřebitele a brzdí „ekonomický růst“ těch „nejvyspělejších“. Citlivější proto bývají často hodnoceni jako slabí a „podivínští“. Touha po moci, chamtivost, lhostejnost a nesmyslná touha po vítězství v soutěži nesrovnatelných, bohužel, ještě mnohé zaslepuje. I proto jsme svědky neustálých „krizí“, bojů, tahanic, které neřeší nic jiného, než že hledají další způsoby, jak za nově vzniklé situace přerozdělit moc a bohatství mezi malou skupinu lidí, jak ponížit a ovládnout ty „slabé“. Ze stejných důvodů vídáme mnoho nemocných, kterých neubývá, ačkoliv jsou léčeni stále „sofistikovaněji“. Podle moci a bohatství hodnotí „vyspělá“ civilizace význam lidské bytosti a kvalitu společnosti. Nelze očekávat, že mnozí z těch, kteří ve své neznalosti z takové situace profitují nebo kteří ji podporují (včetně těch „slabých“), budou chtít v dohledné době něco změnit, tzv. pro dobro své i ostatních. Historie nás snad už poučila, že teorie o „jediných vyvolených nás spasit“, o obětavých chamtivcích nebo o moudrých a mírumilovných proletářích, kteří mají vést lidstvo vstříc poznání, prosperitě, hojnosti a míru, nepřinášejí nic dobrého. Vraždění, loupení, násilnosti, nemoci, špína, to vše bují ve všech zmíněných „výjimečných“ variantách. Chceme-li tedy něco změnit, musíme začít v prvé řadě u sebe. Jedním z nástrojů, který nás může dovést ke spokojenějšímu i zdravějšímu životu, je práce s citlivostí svou i svého dočasného lidského těla. Samozřejmě, pod patronací lásky

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *