Jak a proč vidíme

Vidění se uskutečňuje ve 3 základních fázích:

  1. Sejmutí nehmotného vjemu (zjednodušeně energetického), například květiny, nehmotným (zjednodušeně energetickým) tělem respektive nehmotným řídícím centrem těla.
  2. Zpracování nehmotného vjemu, které probíhá současně na všech níže popsaných úrovních:
    1. Předání nehmotného vjemu bytosti.
    2. Uložení nehmotného vjemu nehmotným řídícím centrem těla do příslušné části mozku určené k průběžnému a dočasnému ukládání informací, tj. do Varolova mostu.
    3. Zpracování nehmotného vjemu nehmotným řídícím centrem těla ve spolupráci s ostatními částmi mozku s cílem zjistit, jestli je tato informace bytosti známá či neznámá.
    4. Předání nehmotného vjemu ke zpracování hmotnému čidlu – oku.
  3. Vytvoření hmotné prezentace okem a její distribuce:
    1. Úprava nehmotného vjemu hmotou oka.
    2. Uložení hmotné prezentace do mozku.
    3. Načtení hmotné prezentace nehmotným řídícím centrem těla a její převod na nehmotný vjem.
    4. Předání bytosti.

Z výše uvedeného mimo jiné plyne, že vidíme on-line, v reálném čase. Hmotně vypočítaná vzdálenost pak udává naši představu o délce dráhy hmotné částice k viděnému objektu na základě míry našeho poznání o univerzálním prostředí – nic více, nic méně. Hmotný vjem tudíž probíhá jen na úrovni těla, je to jeho vnitřní záležitost. To znamená, že právě teď pozorované objekty se nacházejí právě teď a právě tam, kde je vidíme, a právě v takovém stavu. To platí i pro snímání obrazu hmotnými přístroji. Nezapomínejme, že nedělají nic jiného, než že prezentují znalosti a záměry svých tvůrců. Přemisťování k pozorovaným objektům pomocí hmotných zařízení (aut, kosmických lodí) trvá po dobu odpovídající hmotnému vnímání, tj. s úpravou nehmotného vjemu hmotou těla respektive hmotného přístroje. Zvolíme-li nehmotný princip „přemisťování“, můžeme se v okamžiku vjemu „přemístit“ do polohy sledovaného hmotného objektu. Můžeme si tedy vybrat, kterému způsobu dáme přednost. To, že nám na hmotné úrovni v podmínkách planety Země připadá vše hmotně blíže a hmotně rychleji dosažitelné než v okolním vesmíru, nás neustále směřuje k určitému zjištění. Jsme upozorňováni, že vše, co můžeme v Univerzu poznat, je v nás samotných a v našem nejbližším okolí, lidské tělo nevyjímaje. Hlavně sem bychom měli upírat svou pozornost a snažit se o rozšíření svého poznání. Alespoň tak dlouho, než pochopíme univerzální podstatu sebe sama a našeho hmotného světa.

Vraťme se však k samotnému oku a zamysleme se nad otázkou, jakou funkci má coby hmotný orgán nejen v lidském těle ale i v lidském životě. Bylo už zmíněno, že primárně nezprostředkovává vidění, tento proces zajišťuje nehmotné řídící centrum těla. Hlavním úkolem oka je totiž vytváření další možnosti, jak zkoumat-poznávat sebe sama a okolní svět a to z pozice v hmotném lidském těle. Bytost si proto může vybrat. Použije:

  • „ryze“ nehmotný vjem zprostředkovaný přímo nehmotným řídícím centrem těla nebo
  • nehmotný vjem upravený hmotou oka – tzv. hmotný vjem.

Objevení těchto dvou možností, jejich zkoumání a využívání v praxi, je jedním ze základních smyslů dočasné lidské existence neboli omezeného a dočasného bytí ve hmotě, vnímání i skrze hmotu. Pro upřesnění dodáváme, že hmotou oka upravená nehmotná informace je předávána do příslušných mozkových orgánů prostřednictvím nervových vláken. Poté je v oblasti thalamu vyzvednuta nehmotným řídícím centrem těla, aby mohla být nabídnuta bytosti opět v jí srozumitelné nehmotné formě ale pozměněné hmotou oka.

Bytost tedy přijímá jakoukoliv informaci dvakrát: jednou zpracovanou na „ryze“ nehmotné úrovni, tj. bez účasti hmotných orgánů těla, a podruhé zpracovanou na hmotné úrovni, tj. za jejich účasti. Tak se v předávané nehmotě odrazí i vlastnosti hmoty oka a bytost se s nimi může seznámit – může skrze ně poznávat hmotu. Je na jejím poznání a uvážení, kterou formu prezentace využije. Podobně je tomu s ostatními hmotnými smysly a vnějšími či vnitřními hmotnými orgány. Hmotné tělo nám tak nabízí hmotu ke studiu a k prožití v mnoha formách najednou.

Z logiky věci také plyne, že i tělo samotné má danou informaci k dispozici dvakrát. A ze stejných důvodů je zřejmé, že nehmotné zpracování předchází hmotnému zpracování. Kterou z těchto informací organizmus využije a jak, záleží na provozním režimu nehmotného řídícího centra těla. Jeho prvotní nastavení se provádí při narození a odpovídá vstupním systémovým podmínkám dané bytosti do života neboli počátku jejího aktuálního životního plánu. Vzhledem k tomu, že hmotné lidské tělo je pro většinu vtělených bytostí hluboce strukturovaný a multifunkční systém nacházející v nepřetržité a intenzivní změně, jsou podmínky k poznávání hmoty skrze tělo neobyčejně rozmanité a dynamické. Přitom bytost nemusí být pouhým pozorovatelem, ale může na svůj organizmus aktivně působit zevnitř i zvenku. Třeba tak, že přeprogramuje nehmotné řídící centrum. Nebo tak, že tělo vystaví působení svého strachu či smíchu, že ho bude více nebo méně úspěšně nutit, aby se vypořádalo s umělými hmotami napěchovanými do potravin, že mu dopřeje přirozený pohyb na horském vzduchu atd. Neustále hemžící se okolní hmotný svět neustále přenáší do hmoty těla další informace a neustále rozšiřuje možnosti našeho poznávání.

Shora uvedený pohled také vysvětluje, proč na hmotné úrovni, tj. hmotou oka upravenou nehmotnou informaci, například barvu, vnímá každý člověk jinak, zatímco původní nehmotný vjem je shodný. Je to dáno právě hmotou oka, kterou máme každý jinou, protože každý z nás je originálem, a která u každého z nás transformuje původní nehmotný vjem jinak. Navíc, oblast oka je jednou ze vstupních bran specifických nehmotných vjemů k nehmotnému řídícímu centru těla. V tomto smyslu sehrává významnou roli, neboť předhmotné tělo a energetická membrána mají v jeho prostoru jiné parametry než na ostatním vnějším povrchu těla. Proto oko plní kromě vidění i další funkce. Pracuje například jako specifické čidlo svítivosti, tlaku, teploty, prašnosti, vlhkosti, radiace nebo polohy. Oko tedy překládá všechny své nehmotné vjemy do „jazyka“ své hmoty. Tak umožňuje bytosti zkoumat vliv nehmoty na hmotu a podílí se na rozšiřování jejího poznání o hmotě ze svého „pohledu“.

Výše uvedené poznatky také ukazují, že například „dívání se do Slunce“ nebo „breathariánství“ nejsou nesmysly, ale že se jedná o provozní režimy těla. Jsou určovány naším už tolikrát zmiňovaným životním záměrem, našimi aktuálními nehmotnými dovednostmi a naší aktuální vyspělostí (mírou projevované lásky). Je však potřeba začít obezřetně a ověřit si, do jaké míry jsme v daném okamžiku připraveni tyto přirozené metody léčby a vyživování použít bez toho, aniž bychom si ublížili. Neustále si pamatujme, že každý jsme jiný(á), máme jiná těla a odlišné aktuální životní záměry a že jeden lidský život nám nemusí stačit k nabytí dovedností, které bychom rádi zakusili. Proto se můžeme setkat s těmi, kteří zavřou oči a přesto vnímají třeba pohyb a barvy „neviděných“ objektů. Víme rovněž o jedincích, kteří „vidí“ pohyb dříve, než je prezentován hmotou, například rukou. Stejně jako existují mnozí, kteří se ocitnou se zavřenýma očima jenom ve „tmě“ a z nichž se během jejich aktuálního lidského bytí nestanou breathariáni. To však není žádná vada ani nezměnitelný stav. Z našeho pohledu to jen znamená, že ti, co vidí „pouhou tmu“ nebo „zbytečně jí“, dočasně nevyužívají jednu ze svých přirozených dovedností. A nevyužívají ji, protože:

  1. zatím nemohou,
  2. nechtějí, ať k tomu mají jakékoliv důvody, nebo
  3. neví, že něčeho takového jsou schopni a že by se to mohli naučit.

Na tomto místě znova připomínáme, že vědomé „ryze“ nehmotné vidění či breathariánství považujeme, jako všechny nehmotné dovednosti, v prvé řadě za životní zkoušku daného člověka. Má sám sobě a ostatním ukázat, do jaké míry s nimi (ne)dovede naložit v souladu s láskou a co nám mohou v tomto duchu umožnit. Jedině láskou totiž měříme vyspělost bytosti, tu lidskou nevyjímaje. V této souvislosti připojíme ještě poznámku k některým tzv. paranormálním obrazovým jevům a iluzím. Jejich podstatou je právě způsob snímaní informací, který jsme popsali na funkcích oka. To znamená, že každý, kdo se umí napojit na nehmotné řídící centrum těla druhého člověka nebo na snímací zařízení hmotného přístroje, může do nich přenést jakoukoliv informaci…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *