Překřížení informačních drah, uložení informací o těle v mozku a v nehmotě, šíření informací v těle

Hmotné informace o činnosti těla jsou dopravovány do mozku nervovými vlákny a míchou. Informace z levé části těla sbírají příslušná nervová vlákna, která se informačně napojují na míchu v její levé části. Po předání dané informace míše dochází k prvnímu překřížení informačních drah, neboť „levá“ hmotná informace je dále přenášena informační dráhou (projekčním vláknem) v pravé části míchy. Takto „vystoupá“ až do prodloužené míchy, kde se informační dráhy překříží podruhé na hřebenech označovaných jako pyramidy (tzv. pyramidální překřížení). Zde je „levá“ hmotná informace přesměrována do levé mozkové hemisféry a pak předána pravé hemisféře k uložení. Podobně probíhá uložení hmotné informace z pravé části těla s tím, že její cesta končí v levé hemisféře. K čemu slouží takové zdánlivě nelogické přesouvání hmotné informace z jedné strany těla na druhou? Podle našeho názoru se jedná o jeden z nástrojů, jehož pomocí si tělo udržuje energetickou rovnováhu, protože jím proudí neustále obrovské množství hmotných informací a tedy i energií, které jsou jejich podstatou. Kdyby tyto informace na svých cestách nebyly přesměrovávány z jedné strany těla na druhou, vytvořily by se v organizmu energeticky velmi odlišné oblasti. Přinejmenším levá a pravá část těla. V tomto smyslu „příliš“ znamená, že by tělo ani Tvořivý duch, jenž ho v daný okamžik dočasně užívá, nebyli schopni zachovat přirozené tělesné funkce, tj. nehmotně (zjednodušeně energeticky) harmonizovat organizmus. Tvořivý duch by v tomto těle ztratil orientaci a nakonec by tzv. zešílel. Tělo by onemocnělo a umřelo.

Tato systémová nastavení lidského organizmu vycházejí z míry systémového poznání Tvořivých duchů, kteří taková těla využívají na své cestě za poznáním a k ověření své kvality. Nejsou tedy věčná a jak plyne s předchozí věty, mohou být různě upravována v závislosti na vyspělosti a životním plánu konkrétního Tvořivého ducha. Mimochodem většina lidských těl se už velmi dlouho tzv. rodí se systémovou nerovnováhou, která bývá příčinou mnoha idiopatických chorob na duchovní i tělesné úrovni. Jedná se o rozdíl mezi levou a pravou mozkovou hemisférou, o rozdíl mezi jejich nehmotnou (zjednodušeně energetickou) konfigurací, která nás vede k nadměrnému využívání jedné z nich. U někoho levé, u někoho pravé, hemisféry. Naše „nedokonalé“ tělo nás tak nutí, abychom objevili nehmotnou (zjednodušeně energetickou) podstatu všeho a abychom ji dokázali využít k harmonizaci nám svěřené hmoty. V daném případě mozkových hemisfér. Když se nám to daří, rostou nejen naše nehmotné dovednosti ale i výkon mozku a možnosti jeho využití. Objevení a odstranění této tělesné nerovnováhy je tedy naším stěžejním úkolem. Jak bychom ho měli naplnit? Hlavní roli v tomto procesu hraje míra naší lásky, kterou považujeme za hlavní optimalizační nástroj lidského poznání a v tomto duchu i energií. V každodenní praxi se láska projevuje také jako přirozený životní styl a přirozená léčba.

V souladu s principem Nehmoty se jakýkoliv stav hmoty nebo jeho změna neustále a současně promítají jak do hmoty, tak do nehmoty Univerza, která bývá označována jako univerzální duše, akašické záznamy, Boží Všehovědění a podobně. „Sem“ tedy směřují a „tady“ jsou uchovávány rovněž informace o lidském těle. Na rozdíl od hmoty jsou informace v nehmotě uchovány navždy. Aby je byla schopna vnímat i lidská bytost ve svém dočasném a omezujícím organickém těle, tvoří jeho neoddělitelnou součást tzv. nehmotné tělo neboli duše těla, známá také jako jemnohmotné tělo, energetické tělo, éterné tělo atd. Právě v nehmotném těle se na úrovni člověka projevují neustále a okamžitě všechny tělesné stavy a změny. Právě ono je „neviditelně“ přenáší do celého organizmu. Tento nepřetržitý proces je mimo jiné podstatou fantomových bolestí, tzv. paměti či vzájemné komunikace buněk, diagnóz z fotografií nebo podobností využívaných v léčbě (například v metodě Su Jok). I skrze nehmotné tělo se proto jakákoliv hmotná informace o těle promítá zpět do hmoty těla, jenže s nesrovnatelně vyšší rychlostí a přesností, než si dokáže současná hmotná věda představit. To platí i pro ty méně příjemné informace o různých bolestech, zánětech a dalších tělesných potížích, které neodpovídají systémové konfiguraci organizmu daného člověka. Máme na mysli tu část konfigurace, která pro dané tělo popisuje (definuje), jak organizmus vypadá a pracuje, když je zdravý. Rozpor se však neprojeví jen v místě vzniku hmotné nerovnováhy (například ve hmotě jater) ale i v jiných zdánlivě nesouvisejících částech těla (například v oblasti hypotheranu – vyvýšené svalové části dlaně na malíkové straně). Ovšem, nesouvisejících jen z omezeného „viditelného“ pohledu hmotné vědy, v souladu s jejími neúplnými poznatky, tj. bez uznání existence a funkce nehmoty. Pak je naše uvažování a konání podstatně omezováno neúplným vnímáním hmotné informace, které v těchto souvislostech považujeme za dočasný projev nedostatečného systémového poznání Tvořivého ducha-člověka. „Neviditelné“ se tak pro některé stává „nevědeckým, nesmyslným, nebezpečným, zákazu hodným“ a tím vytvářejí prostor k účelové manipulaci s informacemi a zneužívání zdravotnických systémů. Jak už jsme výše naznačili, omezený přístup k informacím v nehmotě však nemusí vždy znamenat nižší systémové poznání, nižší vyspělost. Může být také projevem životního záměru daného jedince, který si takto ověřuje svou dosaženou kvalitu. V takovém případě stačí, když člověk nehmotné principy zahrnuje do svého uvažování a konání. Pak jeho nehmotné a hmotné vnímání tvoří harmonický celek. Když ho doplní láskou, může všem přinášet jen radostné a prospěšné výsledky.

Jak tedy plyne ze vztahu mezi nehmotou a hmotou, daná lokální hmotná porucha vyvolá v těle jako celku nehmotnou (zjednodušeně energetickou) nerovnováhu a tato informace je okamžitě poskytována prostřednictvím nehmotného těla Tvořivému duchu a celému organizmu jak v nehmotné formě, tak ve více hmotných formách. Neboli se současně projeví na více místech hmotného těla. Vzniká více hmotně vnímatelných podobností vyvolaných „neviditelnými“ nehmotnými (energetickými) signály. Toto systémové opatření, jeho rozmanitost a srozumitelnost, umožňuje lidem s různou mírou vyspělosti a dovedností zjišťovat a odstraňovat tělesné nerovnováhy a cíleně doplňovat své hmotné poznání o poznání nehmotné. Jak už jsme víckrát zmínili, univerzální principy nemají diskriminační charakter a nabízejí všem stejné možnosti, stejnou míru svobody a soběstačnosti. Na závěr už jenom upřesníme, že shora popisované jevy probíhají v cyklu nehmota-hmota. To znamená, že změně hmoty vždy předchází nehmotná (zjednodušeně energetická) změna. Výsledný stav hmoty je pak opět prezentován na nehmotné úrovni, který se poté odrazí i v ostatní hmotě…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *