Adenosintrifosfát (ATP) nemusí být hlavním zdrojem energie pro tělo

Adenosintrifosfát (ATP) není hlavním zdrojem energie pro tělo, jak se domnívá nebo chce domnívat hmotná a na zisk zaměřená věda. To platí o každé hmotě v lidském těle. Organizmus získává potřebnou energii zejména ze svého okolí. Hmota těla včetně hmoty požitých potravin a nápojů slouží jako „hromosvod“ k navazování této energie a tělo samotné je současně jejím „uživatelem“. Tvořivý duch – bytost, která dočasně tělo užívá – přitom zásadně ovlivňuje jak proces stahování energií (například vědomou regulací dýchání nebo volbou místa pobytu), tak proces jejich využití organizmem (například volbou způsobu odpočinku nebo stravování). Toto působení Tvořivého ducha na tělo všichni známe pod pojmem životní styl a je důsledkem míry jeho systémového poznání, hlavně jeho schopnosti uplatnit lásku ve svém aktuálním lidském bytí. ATP je pak jednou z mnoha hmot, které se podílejí na funkci těla. Ve vztahu k buňce slouží k rozvádění trifosfátových vazeb tak, aby mohly být použity nukleovými kyselinami. Doprovodné prvky – jak tolik zmiňovaný kyslík, tak ostatní hmota – se přitom v souladu se svými vlastnostmi podílejí na charakteru následného působení ATP včetně fosforu na nukleovou kyselinu. Ale ještě předtím než se formace ATP rozpadne, aby její hmota mohla být využita jinak, účastní se na své cestě k cíli „sběru“ odpadů. Na kvalitě hmoty ATP tedy závisí i kvalita vylučovacích procesů, schopnost recyklace použité hmoty nevyjímaje…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *