„Duch touží proti tělu a tělo proti duchu“ – dávno známý princip transformace člověka

V souvislosti s transformací zmiňujeme v knize „Život člověka“ výrok: „Duch touží proti tělu a tělo touží proti duchu…“ Proč? Duch (Tvořivý duch) a tělo jsou dva systémy, jejichž dočasným spojením vzniká dočasná forma, která se označuje jako člověk. Každý z těchto systémů pracuje se svými soubory energií. Zde už můžeme začít hledat systémovou podstatu spokojenosti a zdraví člověka a také metody, jak systémově ovlivňovat jeho vývoj po duchovní a tělesné stránce na individuální i společenské úrovni.

Jsou-li energetické soubory, s nimiž pracuje duch, a soubory, s nimiž musí pracovat tělo, v harmonii, je daný člověk spokojený a zdravý nebo jeho vývoj probíhá bez extrémů – včetně rozsáhlé duchovní a tělesné transformace. Úmyslně jsme napsali: „…soubory, s nimiž musí… tělo…“. Na rozdíl od těla duch rozhoduje sám o tom, s jakými energiemi bude pracovat. Koná tak skrze své myšlení a emoce. Každá informace vyžaduje „svůj“ druh energií. A tak, když duch myslí (myšlení) a prožívá své myšlenky (emoce), přitahuje k Sobě i k tělu příslušné energie a tělu nezbývá nic jiného než je přijímat nebo odmítat (pokud na to stačí). Duch také rozhoduje o tom, co do těla vstoupí, co ho obklopuje (smog, horský vzduch, paneláky, stromy…). Součástí tohoto vnějšího prostředí jsou i energie, protože bez nich nemůže nic hmotného existovat, a tělo opět nemá jinou možnost než se s energetickým a hmotným okolím vyrovnat v rámci svých možností. Ty jsou dány jeho dispozicemi a jeho aktuálním stavem. Stejně můžeme uvažovat o vlivu potravin, nápojů atd. Jsou tedy energie, s nimiž tělo dokáže pracovat (použít je, odstranit je…) bez újmy (někteří je nazývají vitálními energiemi) a jsou takové, které ho poškozují až ničí. Tyto limity jsou individuální a vyplývají z dosaženého systémového poznání a ze životního záměru daného ducha. Existují dva procesy, během nichž mohou být duch a tělo ve velkém rozporu: nemoc a tzv. transformace. Oba vedou k témuž, protože transformace stejně jako nemoc směřuje k odstranění systémové neznalosti ducha, ať v daném nebo v některém z jeho dalších životů.

My se dále soustředíme na transformaci, neboť to je naše téma. Od nemoci se transformace liší tím, že je potřeba ji podporovat a nikoliv odstraňovat. Je krokem vpřed, není brzdou ani komplikací. Co však můžeme u transformace podobně jako u nemoci provádět, je mírnění jejích důsledků na daného člověka, pokud je není schopen zvládnout bez pomoci. Transformace totiž proběhne, ať se to komukoliv líbí či nelíbí. Jde pouze o to, jak bude bolestná. Přitom její bolestný rozměr je dán velikostí poznávacího-vývojového skoku, který si daný duch naplánoval uskutečnit prostřednictvím transformace, a také mírou odmítání, nepřijetí samotné transformace coby pozitivní události v lidském bytí. Základní rozdíl mezi nemocí a transformací spočívá tedy v tom, že nemoc se dá odstranit nebo mírnit, zatímco transformaci lze jenom mírnit. Bohužel, není mnoho těch, kdo umí tuto odlišnost rozpoznat. Proto si transformace zaslouží hodně naší pozornosti včetně intenzivního výzkumu. Během transformace pak duch touží-působí proti tělu a tělo touží-působí proti duchu. Neboli energie, které duch používá ke svému transformovanému myšlení a ke svým transformovaným emocím, nejsou v harmonii s energiemi, které právě užívá jeho dočasné lidské tělo. A proto nutí tělo, aby se jim přizpůsobilo. To se projevuje i tím, co na fyzické úrovni mnozí pozorují. Cílem transformace je totiž nejen změna ducha ale i změna těla. To jest přestavba těla na takový organizmus, který bude schopen duchu podávat rychlejší a přesnější informace a na který bude moci duch účinněji, přesněji a citlivěji působit. Získá tak tělo, nad nímž bude mít větší kontrolu a pro které bude moci zajistit existenční podmínky s vyšší mírou soběstačnosti – nezávislosti na druhých a prostředí.

Samozřejmě, že taková situace není v zájmu farmaceutických, potravinářských a dalších firem, jejichž nesmyslná moc a kontraproduktivní bohatství pocházejí z nadměrné závislosti druhých na jejich výrobcích a službách. Nemůžeme se proto divit, že jak tyto firmy, tak hmotně a na zisk orientovaná věda, nemají zájem na jakémkoliv rozvoji takového poznání. Ba naopak, snaží se ho potírat všemi prostředky: ignorováním, dezinformací, zesměšňováním, hrozbami ale i skrze legislativu. Proto je tak málo obecně dostupných informací z této oblasti lidského vědění. Pro zajímavost uvádíme, že kvalitnější tělo přispívá k vyšší nezávislosti člověka také rozšířením jeho komunikačních dovedností na tzv. telepatické, mimosmyslové, nehmotné a podobně označované úrovni. Tato komunikace totiž probíhá za účasti odpovídajících energií a pokud s nimi daný jedinec není schopen na duchovní úrovni pracovat, mohou poškozovat jeho dosud netransformované tělo. A naopak, transformované tělo může člověku nabízet jím dosud nevnímané informace. Zde můžeme hledat příčiny omezení například v komunikaci s vyššími bytostmi nebo v ovládání lidí skrze myšlenky a emoce – energie.

Jak jsme zmínili, nepůsobí jenom duch proti tělu, nýbrž také tělo proti duchu. To znamená, že transformované myšlení a emoce mohou v těle nastartovat procesy, které zpětně ovlivňují ducha. Projevují se jako nepřestávající případně rostoucí tělesné potíže a vyvolávají jeho nespokojenost – duchovní (tzv. psychické) problémy. „říkají“ mu, že transformace myšlení a emocí ještě není dostatečná, že nebylo dosaženo plánovaného pokroku v poznání a že je potřeba ve změnách pokračovat. Transformace může být dokonce spuštěna samotným tělem, které v daný okamžik reaguje na „náhodný“ podnět – třeba na míru znečištění prostředí, v němž daný člověk žije, nebo na dosažení určitého tělesného stáří. I tyto události jsou součástí životního plánu daného ducha. A pak už vše běží, jak uvádíme shora: duch je nespokojený, je tlačen ke změnám – k transformacím svého myšlení a svých emocí, které s většími či menšími potížemi uskutečňuje.

Transformační procesy neboli vzájemný rozpor mezi energiemi používanými duchem k jeho myšlení a emocím na jedné straně a energetickými potřebami jeho dočasného lidského těla na straně druhé, tak vytváří vývojový tlak na civilizaci v individuálním i společenském měřítku. Záleží na každém jednotlivci, jak si s ním poradí, jestli ho rozpozná a jak ho prožije. Jedná se o jeho životní zkoušku. A v určitém omezeném rozsahu může být transformace celoživotní záležitostí, pokud daný člověk nezmění životní styl – prostředí, v němž žije, nebo systém stravování nevyjímaje.

že se transformace jeví z hmotného lékařského hlediska jako nemoc, má své racionální vysvětlení. Vždyť i při ní dochází k intenzivní změně hmoty těla: k odstraňování netransformovaných buněk a k vytváření buněk transformovaných. Protože se jedná o intenzivní procesy, jak bylo zmíněno, a také o prioritní záležitost dané etapy lidského bytí, snaží se tělo využívat v maximální možné míře všechny dostupné síly (energie) a prostředky (hmotu) ve prospěch transformace a omezuje jiné aktivity: únava je všudypřítomná. Navíc, princip intenzivního odstraňování nepotřebné, škodlivé či netransformované hmoty z těla je obecný: „záněty“ v různé míře nejsou výjimkou. A protože se mění energetická konfigurace těla neboli tělo začíná postupně pracovat s jinými soubory energií, dochází také k harmonizaci těchto energetických souborů v jednotlivých orgánech ale i na úrovni těla jako celku: s transformačním brněním se mnozí setkávají denně a v lékařské terminologii je často označováno jako latentní tetanie. Samozřejmě, může se jednat i o projev intenzivní výměny hmoty – hmotných toků proudících v hmotných rozvodech: meridiánech, krevním, lymfatickém a nervovém systému. Ke krizím dochází v transformačních vrcholech a při nemocech, které si člověk může k transformaci připojit svým nepřirozeným chováním. Třeba tím, že nechce opustit stávající životní styl, životní podmínky. Jedním z nejnebezpečnějších činitelů, které negativně ovlivňují průběh transformace, je strach. Především z „nevysvětlitelnosti“ toho, co se děje, a z toho, že „léčba“ transformace zásadně nezabírá a jenom dočasně ulevuje. K transformačním procesům, které už tak omezují standardní výkonnost těla, se pak přidávají omezení způsobená právě energiemi provázejícími emoci zvanou strach. Ty jsou v hrubém rozporu se správnými funkcemi těla, a proto vedou k mnoha chorobám. Komplikují transformační procesy a během transformačního období jsou příčinou mnoha nejasností v léčbě. Zejména v pochopení jejího cíle a jejích možností. Léčbou těchto nemocí může sice dojít k mírnění nebo odstranění jejich projevů avšak nikoliv k zastavení transformace a k odstranění jejích příznaků na duchovní a tělesné úrovni. Pokud k tomu dojde, znamená to, že transformace nebo její dílčí etapa (projev) byly dočasně přerušeny či ukončeny a nejedná se o výsledek léčby.

Intenzivní energetické a hmotné změny těla a jejich harmonizace vedou rovněž ke změně kvality informací, které tělo vysílá skrze nehmotné řídící centrum těla k duchu. Jejich kvalita je jiná, duch na ně není zvyklý a musí se naučit s nimi pracovat – přijímat je, vyhodnocovat a používat. Díky hlubokým a rozsáhlým transformačním změnám, není tento proces jednoduchý, zatěžuje ducha a může v něm vyvolávat určitý duchovní (tzv. psychický) tlak. Nejistota, rozladěnost, závratě, motolice a podobně nejsou výjimkou. Závratě a motolice mohou mít svou příčinu i v uvolňování energetických (emočních, karmických) bloků na úrovni těla.

To, že se v současné době zvyšuje počet lidí s transformačními projevy, považujeme za důsledek neodvratitelných změn, které současnou civilizaci očekávají. Její ryze hmotný a sebepoškozující charakter dosáhl míry, která je pro další vývoj mnoha duchů už nepřijatelná, nepřínosná. Vtělují se proto duchové s vyššími nehmotnými dovednostmi a vytvářejí transformací nová těla, jejichž počet roste i vzájemným rozmnožováním. Přibývá tak lidí, kteří se v současné duchovní a hmotné špíně nemohou plynule rozvíjet, a také lidí, kteří chtějí tuto velmi nepříznivou situaci využít k urychlení svého duchovního vývoje. Vzniká tak systémový tlak, který vytváří podmínky pro změnu poptávky stále větší skupiny lidí, nutí je ke změně životních podmínek, ke změně životního stylu a životních hodnot. Na individuální úrovni se jedná o životní zkoušku každého z nás. Těch, kdo transformací procházejí, i těch, kdo jsou jejími svědky. Citátem: „Duch touží proti tělu a tělo touží proti duchu…“ jsme chtěli jenom upozornit, že o tomto systémovém procesu věděli mnozí už dávno před námi a že v minulosti byl znám i v křesťanském prostředí, ačkoliv my sami se nehlásíme k žádné křesťanské ani k žádné jiné církvi atd. Naší filozofií je láska a nehmotný/hmotný přístup v jakékoliv podobě…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *