Rostoucí složitost a nepřehlednost informací není náhodou ani výzvou k pokračování v ještě hlubším hmotném sisyfovském snažení

Pro většinu z nás jsou vstupní životní podmínky nastaveny tak, abychom přednostně využívali/přijímali nehmotné vjemy (informace) až po jejich zpracování příslušným hmotným orgánem. Změny v těchto omezeních jsou věcí našeho životního záměru, aktuální míry našich nehmotných dovedností a naší vyspělosti – lásky. Tím jsme vedeni k tomu, abychom své nehmotné dovednosti a svou lásku rozvíjeli právě ve specifických podmínkách hmoty. To je hlavní cesta k jejímu „ovládnutí“. Samozřejmě, že vše má svůj vývoj a jeho součástí je také intenzivní ryze hmotně orientovaný výzkum. Všimněme si ale, že naše „vyspělá“ civilizace už nedokáže obrovská a úctyhodná množství informací, k nimž se hmotným přístupem dopracovala, přirozeně využít ani spravovat. Co to asi znamená?

Rostoucí složitost informací či jejich nepřehledná množství představují systémový soubor omezujících opatření, která musí bytost objevit a překonat svou vyspělostí a svými nehmotnými dovednostmi. Je tak upozorňována, že se dostala do vývojové-poznávací fáze, kdy prohlubování hmotných metod zpracovávání a využívání informací samo o sobě už nestačí k dosažení cíle, kdy je nezbytné stávající principy – hmotná paradigmata – doplnit o paradigmata nehmotná (duchovní, duševní, jemnohmotná, mimohmotná, energetická, světelná atd.). Zdůrazňujeme, že doplnit a nikoliv nahradit. Tímto způsobem bytost pozná do větší systémové hloubky nejen hmotu ale i nehmotu (zjednodušeně energie), což je jeden z jejích hlavních přínosů Sobě i Všemu. Současně se učí uplatňovat lásku neboli své harmonizační a synergické schopnosti v dosud nepoznaných hmotných podmínkách a to je další z jejích hlavních úkolů. K pochopení této situace a k nalezení jejího správného řešení ji pomáhá i hmotné lidské tělo. Nemusíme tedy za každou cenu nikam létat ani stavět složitá zařízení a tvrdit, že není jiné cesty. Mnoho informací a poučení nám poskytuje náš dočasný lidský organizmus. Velmi rozmanitě ale i důsledně nás směřuje k lásce, tj. k uplatňování vyšší míry harmonizace a synergie, a ke zvyšování nehmotných dovedností v práci s hmotou. Vždyť například zdravotní stav není ničím jiným než lakmusovým papírkem jejich úrovně. Na poli informačním láskyplný a nehmotný přístup mění složitost ve srozumitelnost a nepřehlednost v rozmanitost. Ve vztahu mezi bytostí a tělem dochází k jejich užšímu vzájemnému propojení, což se projevuje také zvyšováním schopnosti bytosti ovládat tělo, které dočasně užívá. To znamená, že ho bude moci svou láskou a svými nehmotnými dovednostmi účinněji, přesněji a ve větším rozsahu ovlivňovat v souladu se svými vývojovými-poznávacími potřebami, ale současně bude mít za tělo vyšší odpovědnost. Až se to naučí, dosáhne vyšší individuální svobody a soběstačnosti, více spokojenosti a zdraví. Musí se proto naučit Sebe i tělo lépe chránit. Na tomto místě zdůrazňujeme, že Ona a nikoliv někdo jiný či něco jiného. Tento poznatek nás mimo jiné upozorňuje, proč je tak důležité učit se být co nejsoběstačnější v péči o svou spokojenost a zdraví svého těla a proč je potřeba používat k této péči zejména přirozené metody a nástroje. Chceme-li postoupit dále, musíme se na prvním místě naučit žít v harmonii a synergii, v lásce, se svým přirozeným prostředím včetně těla. Jednak, abychom ho lépe pochopili, a jednak, abychom ho dokázali využívat, aniž bychom přitom ohrožovali Sebe, ostatní, přírodu atd. Podle našich informací a zkušeností to dokáže každý bez ohledu na tzv. vzdělání, rasu, vlohy (i tělesné), víru, bohatství, krásu. Bude-li o to stát! Naše citlivost na nehmotné podněty se pak zvýší stejně jako se zvýší citlivost organizmu na naše myšlení a emoce, které se promítají do veškerého našeho okolí. S tím se ruku v ruce zvýší také naše soběstačnost, svoboda, radost ze života, bezpečnost, schopnost uplatnit se podle svých vloh a schopnost spolupracovat a soucítit. Samozřejmě, že i tento proces získávání nového – nehmotného/hmotného – poznání je dlouhodobou záležitostí a nikoliv otázkou několika lidských životů. Na druhé straně si ale můžeme všimnout, že mnozí dospěli na své cestě za poznáváním možností hmoty daleko. Blíží se velká systémová změna, kterou symbolizuje také rok 2012. Stále více lidí vládne rozličnými nehmotnými dovednosti a stále více lidí si uvědomuje, že láska je tím hlavním životním přístupem, který dovede jednotlivce i společnost k vyšší spokojenosti a zdraví, k vyšší prosperitě a dostatku. Poptávka a nabídka se začíná pomalu ale jistě měnit.

Zatím se však ještě hodně z nás nachází v informační fázi. Sbíráme nové poznatky a orientujeme se v nových a inspirujících pohledech na naši lidskou existenci. Přesto pověstná poslední kapka, kdy pohár získávání informací přeteče a kdy bude nutné přistavit další pohár – pohár praktického uplatnění a prožití získaných poznatků – už na sebe nenechá dlouho čekat. Láskyplné souznění nehmotných a hmotných přístupů nás posune daleko a rychle kupředu. Přitom nemusíme na nikoho ani na nic čekat, na „všespasující“ mesiáše ani „vědecké“ objevy. Odmítání lásky a nehmotné podstaty totiž vede jak mnohé církve, tak hmotnou a na zisk zaměřenou vědu, k podpoře zejména hmotných a na zisk zaměřených přístupů. Výsledkem jsou například „nevěřící věřící“ či „věřící nevěřící“. Nebo trilióny finančních prostředků každoročně investovaných do hmotného a zisk generujícího výzkumu údajně v zájmu všech. Ale ve skutečnosti jen pro potěšení některých-vyvolených. I proto miliardy lidí trpí násilím, bídou, špínou a nemocemi. „Vyvolení“ a „silní“ za lhostejné či odevzdané podpory „slabých“ dobývají a drancují vše, co jim jejich společná neznalost umožňuje. Paradoxní přitom je, že předmětem násilí či nemocí jako i dalšího utrpení jsou nejen „slabí“ ale také „vyvolení“ a „silní“. Tento stav velmi výstižně popisuje myšlenka, jež vytanula v myslích křováků, kteří se v jednom nejmenovaném filmu poprvé setkali s naší „vyspělou-božskou“ civilizací: „Bohové musí být šílení…“

Jak už jsme výše uvedli, zmíněná neznalost a z ní pramenící hodnotová rozpolcenost se promítá i do vědy, tj. do oblasti, o níž si mnozí myslí, že v ní působí tzv. elita lidské společnosti. Mezi vědci se však ještě nachází mnoho těch, na které objev lásky a nehmoty v širší míře teprve čeká. Proto se také v této skupině můžeme běžně setkat s jedinci, kteří se stali obětí svých nezvládaných osobních ambicí, povahových rysů a výjimečných dovedností. Omámeni vlastní dokonalostí, byť jenom v určitém směru, chtějí nařizovat druhým, co mohou a co nemohou zkoumat, které výsledky svého poznání mohou a nemohou veřejně prezentovat. Nesnášenlivostí a administrativním tlakem se snaží zabránit v šíření jiných informací než těch, které oni označí za správné. My, kteří jsme už v jednom totalitním systému žili, víme, jak nebezpečná je tato hra. Místo, aby se soustředili na své poslání, tj. objevování nového v rámci svých jedinečných lidských možností, dávají přednost nesnášenlivosti a sisyfovskému boji s pro ně nepochopitelným či neuskutečnitelným. Jejich pýcha jim nedovolí, aby se mohli vyrovnat se svou vlastní neznalostí, tj. s přirozenou vlastností každé bytosti, se systémovou příčinou existence každého z nás. Samozřejmě, že mají právo na svou cestu, na svůj prostor. Také jejich poznatky posunují je samotné a lidstvo vpřed. Ale proč ta zášť? Více lásky by jim dodalo více sil a více invencí k naplnění jejich osobního poslání, také by více prospěli druhým a této krásné planetě…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *