Bezpečnost informací a univerzální principy

Současná civilizace bývá často označována přívlastkem informační. Shromáždili jsme obrovské soubory hmotných informací, v naší historii nevídané. Při práci s nimi používáme různé nástroje a nejrozšířenějšími z nich jsou informační, elektronické, digitální či jinak nazývané systémy, jejichž společným jmenovatelem jsou technologie založené na paradigmatu hmoty a tzv. elektromagnetizmu. Jedním ze zásadních problémů, které při jejich vývoji, údržbě a provozu neustále řešíme, který se nám nedaří efektivně vyřešit a který nám přináší stále více problémů než užitku, je jejich bezpečnost. Někteří dokonce tvrdí, že samotná digitalizace přispívá ke zvýšení bezpečnosti informací nebo bezpečnosti obecně. Jenže i oni mají se svou představou mnoho teoretických a praktických problémů, které se opakují a které nelze odstranit. Informace se ztrácejí bez ohledu na uplatňovaná „sofistikovaná“ řešení, prohlížejí si je „nepovolaní“ a naše bezpečnost se jako celek zásadně nelepší. Dojem pokroku vyvolávají ty oblasti bezpečnosti, na které se v daném období klade vyšší důraz, investuje se do nich více prostředků a s nimi přicházejí dočasné a rychle pomíjející úspěchy. A také obrovské, nikdy nekončící a neustále rostoucí, náklady. Je to taková naše moderní sisyfovská odysea, v níž tvrdě platíme za systémovou neznalost. Z univerzálního pohledu je totiž princip digitalizace v rozporu s hmotnými a na zisk zaměřenými bezpečnostními opatřeními. Bezpečnost je v Univerzu řešena na úrovni Podstaty, Systému, Přírody, Boha a má jako vše, co se týká bytosti, individuální charakter. Kritériem pro určení rozsahu přístupových práv jednotlivce je jeho vyspělost – míra jeho systémového poznání, zejména o lásce. A nepotřebuje k tomu žádné jiné hodnotitele než Sebe sama. Systém je nastaven. Je na každém, co si vybere, jak s tím naloží. Skupiny se pak vytvářejí na základě podobnosti míry poznání jednotlivců nikoliv na základě jejich schopnosti generovat moc a zisk. Pokud naše poznání – naše vyspělost, naše láska – nedospělo na příslušnou úroveň, nemůžeme získat vyšší přístupová práva, nedokážeme pracovat s větším rozsahem energií, nemáme přístup k vyššímu univerzálnímu vědění, k vyšším bytostným projevům založeným na lásce. Jsme nespokojení, nezdraví, bojíme se a trápí nás tělesné potíže. Dochází k nevyrovnanosti mezi mírou naší lásky a našimi možnostmi, dovednostmi.

V těchto souvislostech je systémovou úlohou digitalizace zpřístupnit co nejvíce informací co nejvíce lidem na co nejvíce místech. Nemá sloužit k omezování přístupu člověka k informacím. Navíc, hmotné prostředí vyniká obrovskou rozmanitostí, kterou na ryze hmotné úrovni vnímáme jako neustálou změnu a nemůžeme ji jako celek zachytit natož ovládnout jenom skrze hmotu. Jak bylo shora zmíněno klíčovým prvkem bezpečnosti je bytost sama. Všechny ostatní přístupy jsou neúčinné, drahé a čím více se pokoušejí suplovat univerzální principy bezpečnosti a digitalizace, tím více narušují svobodu jednotlivce i celku a tím hlubší problémy vytvářejí. Pak nám „nezbývá“ než budovat rozsáhlé, nákladné, omezující a často jednoduše překonatelné bezpečnostní systémy a tvrdit: „Bohužel, jinak to nejde.“ Současná civilizace je typická tím, že svou neznalostí, pýchou, chamtivostí a lhostejností vygenerovala celou řadu individuálních a společenských „jinak to nejde“, které denně velmi trápí každého z nás. Chceme-li žít v bezpečné společnosti, tj. bez touhy po moci a bohatství, bez nesnášenlivosti a násilí, v čistém životním prostředí, chceme-li, aby informace byly využívány a nikoliv zneužívány, musíme se začít podle toho chovat a musíme začít u sebe. Časem získáme k informacím úplně jiný vztah, vytvoříme si jiný žebříček pro jejich hodnocení a naučíme se s nimi pracovat tak, aby nám neubližovaly. Ušetříme spoustu času, peněz a zbavíme se mnohého trápení. Přitom nebudeme muset používat žádné bezpečnostní systémy, přesněji řečeno téměř žádné. Postačí nám jediný a tím je láska…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *