Jak chápeme a praktikujeme meditaci

Na začátku jsme převzali informace o meditaci od druhých, především z knih. Po čase jsme se rozhodli takto získané teoretické poznatky sami praktikovat. Něco šlo zlehka a něco ztěžka. Hlavně jsme některé prožitky nezažívali tak, jak byly popisovány, a současně některé definice meditace neodpovídaly naší zkušenosti. Postupně jsme pochopili, že tomu, co nám bylo předloženo, jsme buď neporozuměli nebo nám bylo předloženo něco už nepochopené. Jako jediné přirozené východisko z této situace jsme viděli ještě hlubší vlastní meditační zkušenost a vytváření vlastního názoru na meditaci.

Dnes je pro nás meditace stavem, v němž se člověk úplně nebo částečně odpojí od hmotného světa a připojí se k tomu, od čeho ho dočasně odděluje hmota, v prvé řadě jeho hmotné lidské tělo. Připojí se k Podstatě, Principu, Pravdě, Přírodě, Energii, Lásce nebo Systému. Náboženství mohou užívat slovo Bůh, andělé. V knize „Život člověka“ je meditace zahrnuta v pojmu cílené nehmotné působení. Každý volí název dle své úvahy a svého pocitu. Rozsah a způsob tohoto připojení je dán mírou systémového poznání daného člověka a omezeními, která si pro svůj lidský život naplánoval. Meditace pak probíhá v souladu s těmito aktuálními podmínkami.

V meditaci proto může člověk cokoliv. Může léčit Sebe i druhé, může poznávat a zdokonalovat Sebe a své dočasné lidské tělo. Může prohlubovat své dovednosti v práci s nehmotou (zjednodušeně s energiemi). Může tzv. astrálně cestovat – navštěvovat různá místa nejen na Zemi ale kdekoliv v Univerzu. Může si číst v nehmotě neboli v univerzální databázi (tzv. akáše, vesmírném internetu – viz oddíl Nehmotná podstata informace) o všem, co už bylo, ale i o tom, co by se pravděpodobně – nikoliv určitě – mohlo stát. Může komunikovat mnoha způsoby s různými bytostmi – s těmi mimo lidské tělo i s těmi v lidském těle. Může tvořit – třeba si připravovat články, hudbu, vzorce, obrázky, stavby, přednášky – cokoliv. Může ovlivňovat svou budoucnost – přitahovat k Sobě energie, které jsou podstatou jeho přání, může si své záměry tzv. vizualizovat. Může měřit vlastnosti hmoty – potravin, nápojů, prostředí… Může se posunovat ve svém duchovním růstu tím, že přijímá lásku a rozvíjí ji v Sobě, nebo tím, že přijímá informace o Podstatě z tzv. duchovních učení. Může se v Podstatě jen tak „vznášet“ a pozorovat ji atd. Vždy, když bude konat něco z výše uvedeného nebo něco jiného, měl by brát v úvahu, že to vše probíhá s mnohem vyšší účinností, neboť během meditace není omezován hmotou tak jako mimo meditaci. Myšlenky a emoce mají nesmírnou sílu, která působí na něho i na vše kolem. Totéž platí pro láskyplné působení, na nás i na druhé – na vše.

Stejně jako můžeme meditaci využít k „nekonečně“ mnoha účelům, můžeme ji také „nekonečně“ mnoha způsoby prožívat. Od všeobjímajících pocitů neuvěřitelného blaha, pohody, lehkosti, otevřenosti, jasnosti po pocity brnění, cukání, chladu, křečí, odulosti, těžkého sevření a po mnohé další projevy působení Podstaty na Nás a Naše dočasná lidská těla. Vše, co nám přináší spokojenost a zdraví, je pro nás dobré. Jak jsme výše zmínili, člověk se může v meditaci také léčit, a to na duchovní (bytostní) i tělesné úrovni. Zbavování se energetických souborů – vzorců – ovládajících naše myšlení a emoce (viz oddíl Bytost zvaná člověk – Obr. 3, Obr. 4) nebo obnova a čištění tělesné hmoty nám mohou dát pořádně „zabrat“. Také v těchto případech platí, že bychom se měli držet pravidla: „Čeho se bojím, na co se necítím, nedělám a volím jiná řešení.“ Ke každému přirozenému jednání – jednání beze strachu – musíme nejprve duchovně dospět. A právě míra našeho strachu je jedním ze základních kvalifikačních předpokladů pro daný krok. Čím je nižší, tím více jsme k uskutečnění daného záměru připravenější.

I pro meditaci – pro vše co s ní souvisí – tedy platí, že má individuální charakter. Každý jsme jiný, máme jiné podmínky a vyhovují nám jiné nástroje k uskutečnění našich individuálních plánů. Na jedné straně je proto velmi přínosná vzájemně obohacující výměna názorů a zkušeností a na straně druhé je zcela nesmyslné podle toho, k čemu meditaci využíváme a co v ní prožíváme, hodnotit druhé s cílem nárokovat si vyšší požitky, práva a podobně. Naše individuální odlišnost je dílem naší dočasné oddělenosti a našeho aktuálního životního záměru. V předchozích životech mohlo být všechno jinak a v životě následujícím tomu může být zase jinak. Pokora a skromnost stejně jako sebedůvěra a uznání Sebe i druhých jsou v těchto situacích přímo nezbytné. Naše dovednosti sice neustále rostou, avšak záleží na našem životním plánu, které z nich a nakolik v daném životě prověříme a rozšíříme. A ne vždy si zpřístupníme všechny a plném rozsahu. Uvědomíme-li si tato pravidla, odlišnosti nám místo trápení nadělí neuvěřitelnou rozmanitost lidského bytí a možnost seznamovat se s mnoha jinými poznatky a zkušenostmi najednou. Hlavně s těmi, jichž aktuálně nejsme sami z jakéhokoliv důvodu schopni. Nakonec pro vzájemné srovnávání platí také univerzální principy. Bojíme-li se srovnávání, neúčastněme se ho ani ho neuskutečňujme. A respektujme tyto pocity u druhých a nevtahujme je do situací, na něž ještě nejsou připraveni. Opakujeme, že cílem srovnávání je rozšíření našeho poznání nikoliv vytváření bariér a kritérií pro nárokování více moci a hmoty.

Na závěr bychom k naší úvaze o meditaci připojili myšlenku, že jedním z cílů každé bytosti, která se vtěluje do lidského těla, je dosažení stavu, kdy bude v nepřetržité meditaci neboli kdy neztratí během svého dočasného pobytu v hmotném lidském těle vědomý kontakt s Podstatou, s Láskou. Jakmile tuto schopnost ve hmotě získá a předvede, že ji umí s láskou použít a že je to její hlavní nástroj v bytí, přestává být pro ni lidská existence nutností. Cyklus inkarnací se pro ni stane volbou nikoliv povinností…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *