Je beta-karoten pro člověka nebezpečnou látkou?

Beta-karoten je látka, o které někteří tvrdí, že není pro člověka vhodná, dokonce, že je nebezpečná. Dle našeho názoru beta-karoten lidské tělo potřebuje, neboť se mimo jiné významně podílí na funkcích a obnově zažívacích orgánů. Tělo si ho „vyrábí“ ze surovin, které mu dodáváme v potravě. Zásadní vliv na jeho konečnou kvalitu však má kvalita životního stylu jako celku. Tedy nejen míra přirozenosti konzumovaných potravin (a nápojů) ale i jeho dalších základních prvků, tj. myšlení, emocí, prostředí, pohybu a odpočinku. Společně vytvářejí nehmotné (zjednodušeně energetické) a hmotné podmínky pro jakékoliv funkce těla, zpracování beta-karotenu nevyjímaje. Pro úplnost dodáváme, že přirozené podmínky nevedou k poškozování nebo k ničení organizmu ani jeho částí.

Jak beta-karoten, tak všechny ostatní tělesné složky (vitamíny, enzymy, hormony, prvky…), nejsou totožné se stejně označovanými složkami, které tvoří hmotu potravy. Beta-karoten obsažený v mrkvi je tedy jiný než beta-karoten tvořící lidské tělo. Má jiné, sice podobné ale nikoliv shodné, vlastnosti. Opakujeme, že to platí pro všechny hmotné součásti organizmu. Dospěli jsme také k poznání, že beta-karoten dodaný v potravě nemusí být zdrojem stavebních látek právě a jen pro beta-karoten vytvořený lidským tělem. Rovněž tento poznatek máme za obecný. Náš organizmus totiž umí novou či recyklovatelnou hmotu rozložit na prvky a také samotné prvky dokáže podle své potřeby rozkládat nebo skládat – je schopen transmutace prvků. To, že se tyto látky nacházejí jak v potravě, tak v těle, pouze znamená, že daná hmota má podobný původ a je více či méně „kompatibilní“. V těchto souvislostech si můžeme znova ověřit platnost univerzálních principů: „Jak nahoře, tak dole…“ Připomínáme, že i tento tělesný proces zásadně a pozitivně ovlivňuje přirozený životní styl a přirozená léčba. Ze shora uvedeného také plyne, že výpočty denních dávek minerálů, vitamínů a podobně tak, jak s nimi mnozí pracují, jsou nepřesné a nemají takový význam, jaký se jim přisuzuje. Naštěstí si to někteří uvědomují a snaží se tuto nepřesnost mírnit doporučením co nejpestřejší stravy. To je důležitější informace než přesnost vypočítaných dávek.

Nepřirozené je také nahrazování přirozených látek uměle vyrobenými látkami (vitamíny, prvky…), které tělo nedovede systémově využít a považuje je za odpad. Měli bychom se proto snažit nejen o co nejpestřejší stravu ale také o stravu, která je složena z co nejpřirozenějších látek. A ty nám poskytuje příroda sama. Z pohledu přirozenosti nejlépe splňují požadovaná kritéria rostliny. Maso, coby lidská potravina, nemůže na přirozené vlastnosti rostlin dosáhnout. Vyplývá to z jeho zahuštění, které se od zahuštění lidského těla liší více než je „zdrávo“, a proto organizmus nadměrně zatěžuje a tedy i poškozuje. To platí pro každého z nás: kdy a jak se u daného jedince projeví negativní účinky požívání masa, záleží na jeho životním stylu jako souhrnu výše zmiňovaných prvků, na dispozicích jeho těla (včetně dědičných) a na jeho aktuálním stavu. Dá se proto říci, že kdyby daný člověk za všech ostatních stejných podmínek nejedl maso vůbec nebo kdyby ho jedl střídměji, žil by déle, byl by zdravější, řadu nemocí by vůbec nedostal a vypadal by mladší než v opačném případě. Utrácel by méně za léčbu, žil by ve zdravějším životním prostředí, měl by větší životní prostor a co je z hlediska vývoje poznání nejdůležitější, nebrzdil by Sebe sama sebepoškozováním. K tomu, že někteří lidé nemají jinou možnost než jíst maso, jsme se už vyjádřili v příspěvku žijí pastevci, pojídající maso, přirozeně?. Jen v krátkosti doplníme, že by měli usilovat o změnu a že každá změna je v prvé řadě věcí jednotlivce, jeho touhy a jeho vůle.

Protože maso, i díky jeho zahuštění, nepovažujeme za vhodný zdroj hmoty pro tělo, má podle nás nepřirozený vliv také na vše, co ním přijde do styku. V souvislosti se stravováním i na veškerou rostlinnou hmotu, která je jako potrava pro člověka vhodná. Mění její přirozené účinky na tělo. V souladu s principem řazení energií a řazení hmoty můžeme tedy říci, že kombinace masa s rostlinnou potravou je pro náš organizmus nepřirozená, způsobující vyšší zátěž a vedoucí k poškozování. Tady bychom hledali vysvětlení, proč někteří vypozorovali, že například shora zmiňovaný beta-karoten obsažený v mrkvi může člověku dělat nemalé potíže. Protože konzumují mrkev společně s masem. „Mrkví“ beta-karoten se v lidském těle chová jinak, je-li podáván bez masa. Pak nám prospívá a je pro nás jako celá mrkev důležitým zdrojem přirozené hmoty (vitamínu A, C, draslíku, manganu, kyseliny listové…). To platí pro každou rostlinnou hmotu, jak jsme už dříve uvedli. Dělená strava problém společné konzumace masa a rostlinné potravy jenom mírní, ale neřeší. Samozřejmě, že rostliny (i ty jedlé) se od sebe liší. Rovněž mezi nimi se nacházejí více či méně zahuštěné druhy. Je také dobré vědět, že kořenové části rostlin bývají více zahuštěné než části nadzemní, což plyne z jejich funkce. Nebo, že zahuštění lze u rostlin snížit strouháním, vařením, dušením či kombinací s jiným rostlinným druhem nebo jinou rostlinnou částí. Zahuštění přirozeně upraví také zakápnutí olivovým (slunečnicovým) olejem. Ale pozor, smažením, silným pečením nebo grilováním se rostlina stává nepřirozenou. To například znamená, že do makrobiotického jídelníčku, máme-li dostát významu toho slova, smažené výrobky nepatří. Pokud chceme zeleninu intenzivněji tepelně připravit, pak ji doporučujeme krátce (cca 1 min) restovat na olivovém (slunečnicovém) oleji nebo tzv. narychlo zapéct. V obou případech není změna barvy žádoucí.

Ať se však budeme zaobírat jakýmikoliv doporučeními, měli bychom si uvědomit, že naši osobní odpovědnost z nás nesejmou. To je tzv. Boží úmysl neboli Systémové opatření, které nás nutí ke získání osobních poznatků a zkušeností. Ty jsou pro Boha či Systém nenahraditelnými. Jsou totiž hlavní příčinou naší existence. Proto se musíme sami snažit co nejlépe poznat své tělo, jeho dispozice a jeho aktuální stav, abychom se mohli správně rozhodnout co, kdy a jak budeme jíst. Součástí tohoto poznávacího procesu by měly být také poznatky a zkušenosti s měřením zahuštění – s měřením nehmotné (zjednodušeně energetické) složky potravin a nápojů. Možná spíše s jejím uvědoměním si. Všichni to umíme, jenom nechceme, jsme zmanipulovaní hmotnou a na zisk orientovanou společností, v níž většina z nás žije a která parazituje na naší neznalosti. Vždyť nadýmání, průjem, nevolnost, vyrážka a další nepřirozené reakce, které mohou provázet naše stravování, nejsou ničím jiným než projevy nepřirozeného zahuštění konzumovaných potravin vzhledem k našemu tělu, k jeho aktuálnímu i dlouhodobému zahuštění. Schopnost vnímat zahuštění potravin, tj. jejich nehmotné (zjednodušeně energetické) projevy ještě před jejich požitím, si může kdokoliv rozvíjet přirozeným životním stylem včetně meditací. Zvyšují totiž jeho citlivost na jakékoliv energetické jevy. A pak každý máme ještě tzv. selský rozum, stačí ho používat. Pamatujme, že ostatní lidé včetně lékařů, léčitelů, dietologů atd., ale i bytosti mimo tělo, nám pouze sdělují informace. Nikdy bychom je neměli použít bez vlastního svobodného uvážení. Nicméně, budeme-li se rozhodovat a to nejen o požívání beta-karotenu z mrkve, jeden univerzální recept, který nás dříve či později dovede k cíli, tj. ke spokojenosti a zdraví, bychom měli. Je jím láska…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *