O nadváze a hubnutí, ale nejen o nich

Existuje určitý soubor okolností, za nichž je každý lidský organizmus zdravý, stejně jako se vyskytují okolnosti, které jsou v rozporu se zdravím všech. Běžně se však můžeme setkat i s tím, že každé lidské tělo pracuje správně neboli zdravě za odlišných podmínek. To mimo jiné znamená, že tzv. celoplošné tabulkové hodnoty a léčebné metody, podporované například hmotnou a na zisk zaměřenou lékařskou vědou, mohou být zavádějící. Právě ony jsou častou příčinou delší, bolestnější a neúspěšné léčby a právě ony často vyvolávají další nemoci nebo prohlubují už získaná onemocnění. Samozřejmě, že současné zdravotnické a potravinářské lobby to nevadí, a proto nemá zájem takovou situaci jakkoliv měnit. Z nemocných lidí přece plyne jejich bohatství a moc, nemocní jsou prostředkem k naplnění jejich nepřirozených cílů. Individuální tělesné odlišnosti nás tak přivádějí k pochopení, že spokojenost a zdraví jsou především v našich rukou a že není bezpečné ani účinné spoléhat jenom na druhé. Proto by měl každý usilovat o to, aby mohl co nespokojeněji a nejzdravěji žít a to s minimální pomocí. V tomto smyslu by měl také vytvářet poptávku a nabídku, která bude generovat prostředí pro spokojený a zdravý život. To je cesta nejen k levnému a vysoce účinnému zdravotnickému systému ale i k prosperitě a dostatku. pinavé a smogem zamořené aglomerace, modlou zisku zdegenerovaný vzdělávací systém, ve hmotě „uvízlá“ věda nebo ekonomicky rostoucí zdravotnický průmysl parazitující na nemocných nám spokojenost ani zdraví nepřinesou. Uvědomme si, že každý z nás je jiný i proto, aby měl možnost přispět, právě svou „jiností“, k vybudování spokojené a zdravé společnosti, a proto, aby se na této cestě učil rozvíjet nezbytnou míru své soběstačnosti a tedy i svobody.

Ačkoliv to bude mnohým znít „nevědecky“, podstatou naší odlišnosti včetně našich dočasných lidských těl je tzv. Boží vůle neboli záměr Boha projevovat se i v oddělené formě. A to buď v bytostní nebo tělesné, které spolu úzce souvisejí a navzájem se ovlivňují v souladu s tzv. karmickými zákony. V tomto smyslu si může daná bytost pro daný lidský život zvolit takové lidské tělo, které odpovídá právě těmto zákonitostem. Během života člověka pak může jeho vlastnosti měnit k horšímu nebo lepšímu. Tyto změny však mají své hranice, které tvoří jednak už zmíněné karmické zákony a jednak životní záměr dané bytosti, jež může mít v úmyslu prožít celý lidský život v podmínkách, které nedokáže změnit. Pak záleží jenom na ní, kam nechá svou nadváhu dojít a jak se jí při této tělesné dispozici bude dařit udržovat svou spokojenost a své zdraví na co nejvyšší úrovni. To je její životní zkouška, v níž má prokázat svou vyspělost (míru lásky) a své dovednosti v práci s energiemi. Vždy bychom se měli snažit, aby naše nadváha byla co nejnižší, protože zhoršování daného stavu je považováno za jeden z největších projevů neznalosti a za jednu z největších brzd ve vývoji každé bytosti. Připomínáme, že s energiemi pracujeme neustále, ať myslíme, prociťujeme, pohybujeme se, hovoříme, díváme se, odpočíváme, jíme, plníme své úkoly v zaměstnání, hrajeme na housle nebo léčíme energiemi, poskytujeme jasnovidné předpovědi či meditujeme atd. Nejúčinnějšími nástroji, které pomohou člověku s nadváhou zjistit, kde jsou jeho možnosti a jak ve stávajících podmínkách prožít svůj život co nejlépe, jsou přirozený životní styl a přirozená léčba. A samozřejmě, že jejich neoddělitelnou součástí je láska. V těchto širších souvislostech ještě zmíníme, že také v případě nadváhy platí, že nic není stvořeno náhodně a tzv. ve zlém. Člověka, který má nadváhu, jeho tělo vede k větší skromnosti a pokoře. A ostatní zase vyzývá k toleranci. Každý(á), ten(ta) s nadváhou i ten(ta) bez nadváhy, tak má příležitost ověřit si, kam ve své skromnosti a pokoře či ve své toleranci dospěl(a).

Jak už jsme naznačili, životní styl je významným faktorem, který u daného jedince ovlivňuje nejen rozsah a působení nadváhy ale i její výskyt. Čím je životní styl přirozenější, tj. v souladu s láskou, tím je nižší pravděpodobnost, že se nadváha objeví. A co se týče zmiňované lásky ve vztahu k lidskému tělu, dodáváme, že bychom mu neměli ubližovat přejídáním se, konzumací uměle vyrobené či „dovyrobené“ stravy, opíjením se, kouřením a podobně. Také bychom měli respektovat jeho vlastnosti, což mimo jiné znamená přijetí jeho předností a nedostatků. Přitom přednosti bychom měli podporovat a nedostatky bychom neměli rozvíjet. I pro tělo stejně jako pro Nás platí, že problémy bychom měli řešit co nejdříve, že pomoc druhých má své meze a že naše zdraví je především naší odpovědností. Nezapomínejme ani na další láskyplnou zásadu, že srovnávat své tělo s druhými těly může být velmi ošidné, jak dosvědčují plné lékárny a nemocnice nebo atleti vymodelovaní pomocí „neškodných“ doplňků stravy, kteří lékárny a nemocnice jistě brzy zaplní, pokud už tak nečiní. Přirozený životní styl tedy vyžaduje individuální přístup, na který nás shora uvedené projevy lásky upozorňují. Proto daná míra přirozeného životního stylu nemusí u více jedinců vyvolat stejný účinek, tj. předejít nadváze nebo ji snižovat. Je nezbytné, aby se daný člověk snažil najít tu svou míru a ty své přirozené nástroje, které ho dovedou ke spokojenějšímu a zdravějšímu životu – k životu bez nadváhy nebo k životu s co nejnižší nadváhou. Nejlépe by bylo, kdybychom za všech okolností směřovali k maximální míře přirozenosti.

Je obecně známou skutečností, že v současné „vyspělé“ společnosti se vyskytuje mnoho tzv. otylých lidí. To svědčí o velké neznalosti, přestože se mnozí snaží více či méně hubnout. Neznalost se pak projevuje hlavně ve způsobech, kterými chtějí svou nadváhu snižovat, a v nepochopení, že nejlepšího výsledku dosáhnou, když jejich prioritou nebude hubnutí ale přirozený životní styl a přirozená léčba. Dále se pokusíme vysvětlit, kde podle nás vidíme hlavní příčiny neúspěchů na této cestě.

První z nich jsme už zmínili. Nadváha může být karmickou součástí daného těla. Bytost si pro danou lidskou existenci mohla zvolit tělo, které bude vždy vykazovat určitou míru nadváhy. životním úkolem takového člověka je udržování nadváhy na co nejnižší úrovni cestou přirozeného životního stylu a přirozené léčby. A to je také způsob, kterým by měl měřit své výsledky.

Další příčinu neúspěchu v boji s nadváhou vidíme v tzv. metabolických, hormonálních a jinak nazývaných poruchách, kterými je daný organizmus postižen a které buď nejsou léčeny vůbec nebo jsou léčeny nepřirozeně. Za nepřirozenou léčbu považujeme i léčbu uměle vyráběnými přípravky, které zasahují do těla bez jeho systémové znalosti či bez ohledu na ni. Tyto prostředky se pokoušejí nepřirozeně odstranit důsledky shora uvedených poruch a nikoliv jejich příčiny. Proto generují další poruchy ve více či méně viditelném měřítku. Doplňujeme, že metabolická, hormonální a jinak nazývaná onemocnění si člověk přináší do života:

1. jako dědičná, tj. přenesená z těla matky či otce,

2. jako vrozená, tj. získaná během prenatálního období nepřirozeným životním stylem rodičů a jejich nepřirozenou léčbou,

3. jako „vytvořená“ rodiči během dětství, tj. způsobená rodiči vnuceným nepřirozeným životním stylem a vnucenou nepřirozenou léčbou, nebo

4. si je daný člověk přivodí sám v pozdějším věku, protože o své vůli uplatňuje nepřirozený životní styl a nepřirozenou léčbu, popřípadě v nich pokračuje tak, jak mu byly předány rodiči.

Úkolem takto postiženého jedince je maximální omezení působení shora uvedených činitelů zejména navozením přirozeného životního stylu a přirozené léčby nebo jejich odstranění stejným způsobem.

Často opomíjenou příčinou nadváhy je stárnutí. Mnoho z nás si neuvědomuje, že v pokročilejším věku se snižuje nejen pracovní nebo sportovní výkonnost organizmu ale i jeho schopnost zpracovávat bez problémů některé druhy potravin a nápojů. Současně se významně snižují nároky na jejich nezbytné, přirozené, množství. V tomto životním období se tělo orientuje spíše na kvalitu a s nadbytky se velmi těžko vyrovnává. Pokud shora uvedené zásady nerespektujeme, od určité věkové hranice začneme tzv. přibývat.

Poslední příčinu, kterou bychom ještě chtěli zmínit, vidíme v neznalosti, z čeho se hmota, jež tvoří nadváhu, může skládat. Někteří se domnívají, že jde o tzv. tuky, a pod tímto pojmem zpravidla vnímají tzv. živočišný tuk, který znají ze svého talíře. Tělo však všechny látky, které přijme, přepracovává a vytváří z nich své „látky“, tuky nevyjímaje. Přitom pracuje on-line – prakticky nevytváří zásoby a co je přijato se snaží ihned použít. Není-li to možné, protože je přijatých látek nadbytek nebo jsou pro tělo nevhodné, pokusí se je vyloučit. Pokud se mu to nepodaří, uloží je na místě, které v daném okamžiku považuje za nejvhodnější neboli nejbezpečnější, a čeká na okamžik, kdy si bude umět s jejich vyloučením poradit. Tyto skládky pak musí neustále zajišťovat, aby vážně nepoškozovaly organizmus. Navíc charakter hmoty, která je zde uložena, se může průběžně měnit. Imunitní systém, jakož i další tělesné systémy, jsou tak neustále přetěžovány a musí neustále část svých sil (energií) a prostředků (hmoty) odčerpávat k činnostem, které by mohly využít jiným způsobem. Třeba k eliminaci tzv. alergenů, k řádné obnově mozkových buněk, k přirozenému zpracování stravy nebo k likvidaci vdechnutých virů atd.

Není-li organizmus schopen do určité doby, která je dána jeho dispozicemi a aktuálním stavem, zlikvidovat své skládky, začne se tato hmota měnit v hmotu jinou. Čance na její odstranění a vyloučení běžným způsobem se snižuje. To znamená, že se hmota odpadu přetváří v různé typy hmot v závislosti na svém původním složení, na už výše zmíněných tělesných dispozicích, na aktuálním stavu těla a na životním stylu daného jedince. Proto nemusí být vždy možné odstranit nadváhu jedinou metodou a je nezbytné nasadit více různých postupů a prostředků. A protože každý(á) jsme jiný(á), mohou se zásadně lišit také vlastnosti hmoty, která je usazena v našich tělech, byť má shodný původ. Pak se stává, že metoda, která je úspěšná u jednoho člověka, nevykazuje u ostatních očekávaný výsledek. Proto odstraňování nadváhy vyžaduje individuální přístup a kombinaci více postupů. Stručně řečeno, části nadváhy se lze zbavit odpovídajícím pohybem, části odpovídajícími stravovacími kúrami, části odpovídajícími bylinnými kúrami, části energetickými terapiemi atd.

V této souvislosti upozorňujeme, že na nadváhu může mít svůj vliv i prostředí, v němž žijeme, ať duchovní (tzv. psychické) nebo hmotné (také oblečení, místo bydliště…). Nadměrná duchovní zátěž, tj. myšlenky, jimiž se zaobíráme, a to, jak je prožíváme (emoce), zásadně působí na náš organizmus. Jsou-li nepřirozené, postrádají-li odpovídající míru lásky, významně blokují přístup vitálních energií k organizmu, vysávají z něj tyto energie a tak podporují výskyt nadváhy. Co se týče hmotného prostředí, to má velmi mnoho podob a do těla vstupuje nepřetržitě mnoha cestami: dýcháním, kůží, očima, sliznicemi atd. Čím více je nepřirozené, tím více podporuje vytváření a existenci nadváhy. Stejně negativní účinek má nepřirozený odpočinek. Pokud ho je nedostatek nebo když „vytloukáme“ jednu nadměrnou zátěž druhou, například dlouhé sezení v kanceláři těžkou tělesnou zátěží nebo naopak celodenní tělesnou práci vysedáváním v restauraci či u televize, naše šance na úspěch v boji s nadváhou se snižují. Je tedy velmi důležité, abychom si snižování nadváhy pečlivě promysleli a přizpůsobili svým individuálním možnostem a potřebám. Přitom bychom měli mít stále na paměti, že podmínky se mění a že bychom měli být připraveni změnit taktiku hubnutí dle aktuální situace. Hubnutí je proto v prvé řadě otázkou učení, motivace, důslednosti a vytrvalosti. K tomu všemu nás může přivést přirozený životní styl a přirozená léčba.

Často se také stává, že po ukončení kúry člověk zase přibere. To znamená, že se vrátil k nesprávnému životnímu stylu a že by měl znova uplatnit nástroje, které vedly ke snížení váhy, pokud si tedy přeje co nejspokojeněji a nejzdravěji žít. Příčinou těchto „návratů“ k horšímu bývají právě shora zmíněné metabolické, hormonální a jinak nazývané poruchy, které zvolená kúra nedokázala odstranit. Je-li to však v souladu s životním záměrem daného člověka, může být i v těchto případech nalezena odpovídající přirozená léčba, která ho této dysfunkce zbaví.

A na závěr si řekněme to nejpodstatnější, co vlastně je nadváha a jak poznáme, že trpíme nadváhou. Je to jednoduché: pokud nám naše váha nepůsobí nespokojenost a poruchy ve funkci našeho těla, pak máme právě tu správnou hmotnost. Abychom mohli své tělesné proporce takto posuzovat, musíme vědět, co se skrývá pod pojmy přirozený životní styl a přirozená léčba. Přirozený (pozitivní, systémový, vhodný, dobrý – Dobro) znamená v souladu s principy Univerza, jejichž součástí jsou i tzv. přírodní zákony a láska. V těchto souvislostech lze přirozenost měřit mírou uplatnění lásky v životě daného člověka, která se projevuje i mírou jeho spokojenosti a mírou zdraví jeho dočasného lidského těla. Vyjadřuje například, že v nás samotných nejsou příčinou ani důsledkem našeho jednání závist, vztek, nadřazenost, poníženost, touha po pomstě, ovládání druhých, chamtivost, lhostejnost a podobně. Nebo, že svým konáním nepoškozujeme a neničíme svá lidská těla ani své okolí. Přirozený životní styl pak zahrnuje šest prvků, jimiž zásadně působíme na Sebe a své dočasné lidské tělo (a okolí): přirozené myšlení, přirozené emoce, přirozené potraviny a nápoje (přirozené stravování), přirozené prostředí, přirozený pohyb a přirozený odpočinek. Prostřednictvím těchto šesti systémových prvků můžeme zásadně pracovat se svou nadváhou, ale nejen s ní… Přirozenou léčbu pak tvoří tři systémové nástroje, bez nichž není možné pomýšlet na úspěch:

1. Zvyšování míry systémového poznání nemocného neboli rozšiřování jeho univerzálních poznatků, zejména o lásce a nehmotě (zjednodušeně o energiích), a zvyšování jeho schopnosti uplatnit je ve vlastním životě.

2. Omezování a odstraňování projevů nepřirozeného životního stylu nemocného, tj. působení: nepřirozeného myšlení, nepřirozených emocí, nepřirozených potravin a nápojů, nepřirozeného prostředí, nepřirozeného pohybu a nepřirozeného odpočinku.

3. Odstraňování nepřirozených odpadů z těla a mírnění jejich projevů přirozenými nástroji – tzv. očista těla, jejíž součástí je také harmonizace metabolických, hormonálních a dalších tělesných procesů. Právě na očistu těla se zaměřuje „vědecky ověřené“ zdravotnictví. Zbylým dvěma nástrojům léčby nevěnuje mnoho pozornosti, protože jejich uplatňování vede ke snižování zisku a vlivu těch, kteří ho ovládají. Nemusíme však čekat, až se ve svém poznání posunou dále, můžeme kdykoliv začít sami…

Přirozenost má tedy i svůj společenský rozměr, v němž se projevuje mírem, spoluprací, tolerancí, nezávislostí, zdravou populací, dostatkem a v němž je základní univerzální právní, sociální, ekonomickou, zdravotní a poznávací normou. Není-li ve společnosti dostatek přirozenosti neboli lásky, tvoří-li ji většina s nepřirozeným chováním, nepomůže této komunitě k pokroku a hojnosti žádný „všepostihující“ zákon, žádný „sebevýkonnější“ ekonomický systém, žádný „velkokapacitní“ zdravotnický systém ani žádné „sofistikované“ technologie. To vše pak jsou jen nedokonalé záplaty naší neznalosti, projevy nedostatku naší přirozenosti na individuální i společenské úrovni…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *