Duchovní význam těžkých úrazů

S těžkými úrazy máme osobní zkušenosti. Většinou jsou výsledkem nepřirozeného konání člověka. Zpravidla se tak chová dlouhodobě nebo s velkou intenzitou. Tyto stavy bývají často provázeny hlubokou vnitřní nespokojeností s něčím, co se mu nelíbí, ať už si to právě uvědomuje či nikoliv. Těžký úraz nám říká, že jsme „od života“ dostali řadu výstrah, které jsme nevzali v úvahu, a tvrdošíjně jsme pokračovali ve své nepřirozené činnosti. Například v nadměrném vyzdvihování fyzické připravenosti a odolnosti, v nedostatku tolerantního přístupu k druhým, v nadměrné závislosti na druhých nebo na něčem (předmětech, činnostech, prostředí), v povyšování se nebo naopak v ponižování se, v nadměrné odpovědnosti za druhé a podobně. Jedním z důvodů může být i to, že vykonáváme povolání nebo žijeme v partnerských vztazích, které nás neustále odvádějí od podstaty věci, od našeho životního záměru, a opakovaně nás vracejí zpět k nepřirozeným pohledům na život, na problémy atd. Těžký úraz pak naše intenzivní či dlouhodobé nepřirozené chování zastaví, alespoň na nějakou dobu. Jak se říká, když to nejde po dobrém, tak to půjde po zlém. Vytrhne nás z dosavadního životního rytmu a prostředí, vytvoří nám dostatek času, abychom se mohli zamyslet nad příčinami své nemoci tak, jak popisujeme v předchozích řádcích.

Je proto velmi užitečné otevřeně si vše pojmenovat, promyslet a přijmout nová řešení. Záleží na každém jednotlivci, jak období nemoci a rekonvalescence využije, jaké závěry udělá a kam se posune. V každém případě těžký úraz znamená složité období v životě člověka, neboť ho nutí k zásadním změnám nejen na fyzické úrovni (částečné nebo úplné omezení pohybových aktivit, dočasné nebo trvalé snížení fyzické odolnosti…) ale i na duchovní úrovni (změna životních hodnot, změna myšlení a prožívání emocí, změna přístupu k ostatním lidem a jejich přístupu ke mně, omezená komunikace s tělem…). Člověk se vyrovnává se ztrátami a hledá nové způsoby pracovního uplatnění, trávení volného času, partnerských a příbuzenských vztahů atd. „Díky“ těžkému úrazu jsou tyto změny hluboké, a proto stojí postiženého mnoho sil. Trpělivost, skromnost, pokora a zároveň vitalita vložená do léčby a dalšího života po ní jsou nezbytnými činiteli úspěchu. Bez uplatnění lásky, hlavně ze strany nemocného, to však bude mnohem těžší. Samozřejmě, že přirozený životní styl a přirozená léčba podstatně urychlí nebo zkvalitní léčivé procesy. Hlavním řešitelem všech svých problémů je totiž nemocný. Ostatní ho mohou jenom podpořit, nemohou za něho myslet a konat. Jednání podle své úvahy máme za výsadní právo a odpovědnost každého z nás. Na závěr doplňujeme, že těžký úraz může postihnout i člověka, který žije přirozeně. V takovém případě jde o vyrovnávání se s důsledky minulých životů nebo o rozhodnutí poznat život těžce poraněného či postiženého člověka, vyzkoušet si míru své duchovní vyspělosti z této pozice, nabýt tímto způsobem další poznatky a schopnosti. Vše shora uvedené platí pro každou nemoc v míře, která odpovídá hloubce a intenzitě jejího působení – míře naší neznalosti

11 komentářů u „Duchovní význam těžkých úrazů

  1. Jiří Šafránek

    Zdravím autory a měl bych jako člověk mající za sebou těžký úraz dotaz. Vůbec nechápu, jakou má každý těžký úraz souvislost s nepřirozeností konání člověka. Když pravěký lovec utrpěl úraz při lovu divoké zvěře, v čem podle Vás spočívala nepřirozenost jeho jednání? I dnešní člověk může úraz utrpět zcela náhodně v důsledku prostého souběhu nepříznivých okolností. Jsou samozřejmě i případy, kdy tato souvislost existuje, ale potřeboval bych vysvětlit, jak jste přišli na to, že existuje vždy.

    J. Č.

    1. Ja

      Zdravím Vás za autory 🙂 Zřejmě jste nedočetl článek na konec. Jsou tam tyto 2 věty: „…Na závěr doplňujeme, že těžký úraz může postihnout i člověka, který žije přirozeně. V takovém případě jde o vyrovnávání se s důsledky minulých životů nebo o rozhodnutí poznat život těžce poraněného či postiženého člověka, vyzkoušet si míru své duchovní vyspělosti z této pozice, nabýt tímto způsobem další poznatky a schopnosti…“
      Nicméně, slůvko „Všechny“ odstraním a nahradím slůvkem „Většinou“, děkuji za upozornění 🙂
      Co se týče příkladů, ty jsou velmi zajímavé. Ukazují totiž, že když nemáme potřebné dovednosti a domníváme se, že jsme v současném životě žili přirozeně, nemusíme vždy zjistit, jestli se jedná o důsledek nepřirozeného chování v některém z minulých životů nebo naší touhy poznat dosud nepoznané. Ale u zmiňovaného pravěkého lovce se může jednat o nepřirozené jednání. Mohl se totiž pohybovat příliš rychle, nad své možnosti ovládat své tělo. Výsledkem pak může být chvíle nepozornosti a úraz je na světě. Já jsem také utrpěl těžký úraz. A to při sportu. Nebyl jsem přitom nikým atakován, nikdo nebyl v mé blízkosti, aby mohl jakkoliv do mého pohybu zasahovat. Přesto noha ujela a koleno nevydrželo ten nápor. Také v tomto případě se dá hovořit o nepřirozeném chování. Možná jsem se pohyboval moc rychle, nad hranicí mých schopností tělo ovládat podobně jako shora uvedený pravěký lovec. Samozřejmě, mohlo to vše mít i jiné důvody, třeba touhu poznat úděl těžce zraněného člověka. Jak s tím ale naložit? Kdybych si myslel, že jsem nic nepřirozeného nevykonal nebo bych na to nemohl přijít, postupoval bych jako by se jednalo o moji touhu poznat nepoznané. Přestal bych pátrat po příčinách a soustředil bych se na to, jak přirozeně zvládnout následky těžkého úrazu. Pro úplnost ještě přidávám odkaz na definici Nepřirozeného… a Přirozeného…
      Hezký den, Jiří

    2. Mirek

      Viz: ….utrpět úraz náhodně….
      Mýlíte se, nic není náhoda; vše má svůj důvod neboli příčinu. Až toto pochopíte, stanete se konečně dospělým….

  2. Jiří Šafránek

    Já jsem k úrazu přišel při autonehodě. Když tedy někdo utrpí úraz v důsledku toho, že mu jiný účastník provozu nedá přednost, souvisí to s tím, jak se zraněný choval v minulém životě? Chápu to správně? Jsem si jist, že touhu poznat úděl těžce zraněného jsem netoužil.

    1. Ja

      Chápete to správně, může to být ten důvod, který uvádíte…
      říkáte ale také, že jste si jist, že jste netoužil v tomto životě poznat úděl těžce zraněného. Podle toho, co o těchto věcech vím, takovou jistotu může mít jen člověk, který dokáže nahlédnout do svého životního plánu (osudu, karmy), jenž si připravil pro aktuální život. Nebo člověk, kterému to někdo sdělí. Ať je tím někým bytost mimo tělo (tzv. andělé, duchovní průvodci atd.) nebo člověk, který takovou dovednost má (tzv. jasnovidci, telepati a pod.). A nebo velmi vyspělá bytost, která pak vstupuje (rodí se) do lidského života již se znalostí této plánované události a často i se znalostí o svých minulých životech. Většině bytostí, inkarnujících se do těla člověka, však jsou jejich poznatky o jejich aktuálním životním plánu od narození znepřístupněny.
      Připojím ještě krátkou doušku k nepřirozenosti. Pojmu-li to zcela obecně, každý, kdo se vtělí do tzv. euroatlantického společenství, které samo sebe nazývá vyspělou civilizací nebo dokonce nejvyspělejší civilizací na Zemi, jde do akce plné nepřirozených podmínek a tedy i rizik. Na druhé straně je to i jedinečná příležitost seznámit se v tak akumulované a rozmanité podobě s nepřirozenostmi. Nepřirozené podmínky znamenají, že se jedná o prostředí, jež permanentně ohrožuje život a zdraví člověka. Přitom zdrojem těchto ohrožení je sama tato „vyspělá“ civilizace. Mám na mysli kupříkladu průmyslový, dopravní a logistický odpad, který dennodenně dýcháme. Všeobecný obrovský hluk. Kontaminované potraviny. Zdravotnické systémy, které prosperují, když je člověk nemocný. Ale i sociální prostředí plné vystresovaných lidí, kteří neví nic o podstatě své existence, honí se za mocí a ziskem, bojí se věcí, kterých by se vůbec bát nemuseli, a bojují spolu o cokoliv, místo aby spolupracovali. K jedněm z těch mnoha nepřirozeností patří i dopravní systém. Hlavně dopravní prostředky, které používáme. Hromady železa řítící se vysokou rychlostí a naprosto „nepřátelské“ k lidskému tělu. Kdykoliv například usedáme do auta, jsme vystaveni významnému riziku, že my sami nebo někdo z těch vystresovaných udělá chybu a tou svou hromadou železa trefí tu naši nebo přímo nás. Tím chci říci, že může být součástí našich životních plánů nějaké ty těžké životní události prožít, abychom poznali, co jsme dosud jen slyšeli nebo pozorovali zpovzdálí. Tato společnost k tomu vytváří mnoho příležitostí. Navíc, tyto vypjaté životní situace nám pomáhají ukázat, kdo jsme my a kdo jsou ti kolem nás. Vždyť smyslem naší existence je poznání (Dva projevy neznalosti). Čím budeme vyspělejší, tím více dokážeme i v takové krajně nepřirozené civilizaci bez úhony přežít a nakonec ji přetvořit v přirozenější, alespoň u sebe sama.
      Hezký den, Jiří

  3. Jiří Šafránek

    Děkuji za odpověď, ale nebudu zastírat, že na inkarnaci nevěřím. Nejsem bezvýhradným obdivovatelem euroatlantické civilizace, přesto si myslím, že se jedná o ten nejméně špatný systém z dosud zkoušených. Myslím, že dospěla v poznání podstaty života výrazně dál, než poněkud iracionální východní filozofie a náboženství. Tím ovšem nepopírám, že je řada lidí, pro které je pozitivní manipulace přínosná. Respektuji to jako jejich svobodné rozhodnutí. Z dostupných částí Vaší knihy na mě dost dýchá víra v existenci jednoduchých odpovědí na složité otázky a snaha najít odpověď někde v iracionálnu a tajemnu. Myslím, že v dnešní době je k dispozici dostatek poznatků a inteligentní člověk se snahou pochopit podstatu takovéhle návody nepotřebuje. Alespoň já za sebe to tak cítím. Vždy je lepší se rozhodovat na základě vlastního úsudku a svých znalostí. Dle ukázek mi Vaše kniha přijde nesourodá, útržkovitá a postrádající koncepci. Ústřední myšlenku, že lidé by se měli chovat hezky a mít rádi svoje bližní považuji za správnou, ale to není nic nového a odpověď na to, jak to zajistit, zde nenacházím. Navíc v některých kapitolách se mi zdají myšlenkové dedukce tak zjednodušující, že celkový závěr je zjevně chybný – sama kritika bez ukázání jiné životaschopné cesty je bezzubá. Co Vás vlastně vedlo k sepsání tohoto textu?

    1. Ja

      Děkuji za Váš otevřený názor. Přeji Vám na té Vaší cestě co nejvíce pohody a zdraví. Co se týče knihy „Život člověka“ a těchto stránek, existují i jiná hodnocení. Třeba toto:

      „Naprosto výjimečná kniha dávající konzistentní odpovědi na nejhlubší otázky lidského bytí. Započneme úvahami o hmotě a nehmotě, přirozeném a nepřirozeném či vztahy mezi činiteli Univerza. Přitom budeme upřesňovat pojmosloví, abychom si vzájemně dobře porozuměli. Poté budeme pokračovat otázkami o smyslu života současného člověka, zabývat se jeho „nadpřirozenými“ schopnostmi či oživujícím tvořivým duchem.

      V další neméně obsáhlé části knihy se poté budeme věnovat spokojenosti a zdraví i nemoci a léčbě. Veškeré pohledy jsou naprosto celostní, tedy hledající prapříčinu událostí. Přitom budeme upozorňováni na velmi rozšířené jednostranné nazírání na problematiku podporované např. současnou vědou.

      V závěru díla pak nalezneme shrnuté poznatky ve formě příloh – např. rozbor nepřirozených vlivů na spokojenost a zdraví člověka. Znovu si tak připomeneme následky nepřirozeného myšlení a emocí, konzumace nepřirozených potravin a nápojů, nepřirozeného prostředí či nepřirozeného pohybu a odpočinku. Zároveň také najdeme východisko, jak svoje postoje v životě alespoň postupně zlepšovat. Zkrátka jednou větou: vřele doporučuji.“ – viz Recenze

      Hezký den, Jiří

    2. Ja

      Ještě jsem přemýšlel o tom, co jste mi napsal. Chtěl jsem Vám pomoci. Sám jsem utrpěl dva těžké úrazy. Snažil jsem se Vám předat své poznatky a zkušenosti, jež mi v mém životě hodně pomohly vyrovnat se s řadou potíží a nejen s těmi úrazy. Vy jste to uzavřel tím, že vycházím z „iracionální… filozofie…“ a že „inteligentní člověk… takové návody nepotřebuje…“. Současně jste odsoudil knihu, kterou jste, jak sám naznačujete, ani nečetl: „…Dle ukázek… nesourodá, útržkovitá a postrádající koncepci…“. Možná, že právě tento Váš přístup je součástí toho, co byste měl změnit a na co Vás upozorňují Vaše současné problémy. Možná, že to je ta nepřirozenost ve Vás: dostanete dobře míněnou odpověď na své otázky a odpovíte posměchem… Nesouhlasit se dá i přirozeně…

      Co se týče tzv. iracionality, pokoušel jsem se nad tím obrovským množstvím nejrůznějších lidských názorů, někdy zdánlivě rozporuplných, také zamyslet. Mnozí jejich autoři se častují právě termínem iracionální, když se snaží jim nepřijatelný názor vyvrátit: Co je „pravdivé, správné, racionální“?

      Hezký den, Jiří

  4. Jiří Šafránek

    Pokusím se odpovědět na Vaši otázku, ačkoli Vy jste na mou neodpověděl. Nevím, jak jste dospěl k tomu, že mám nějaké problémy. Myslím si, že problémy máte spíš Vy a právě Vaše kniha je snahou o jejich řešení. Působí to na mě dojmem, že se ve Vašem případě jedná o to, co se v klinické psychologii označuje jako „syndrom pomocníka“. Toužíte zachránit jiné lidi a dát jim jakýsi návod, jak mají žít. V žádném případě se ale nejedná o jednostranou snahu pomoci. Primárně jde o to, že se snažíte řešit problém s nedostatečným pocitem vlastní hodnoty. Samozřejmě se najde určité procento nepřiliš inteligentních lidí, jako je autor onoho obdivného komentáře. Ti splní Vaše očekávání. Inteligentní lidé hledající opravdové poznání a pochopení ve Vaší knize najdou jen ověření toho, co dříve četli v knihách kvalitních psychologů a psychiatrů. Víra v to, že v jedné knize lze obsáhout všechno podstatné je samozdřejmě infantilní a iracinální. Lidský život není jednoduchá věc a obory jako je medicína, filosofie, psychologie a politologie jsou nesmírně široké. Pro člověka majícího potenciál a touhu pochopit podstatu života je správné a racionální jít cestou studia a poznání. Ta ale v dnešní době nevede přes studium východních náboženství ani přes bezzubou kritiku současného světa. Snaha dát lidem na pár stranách jednoduché odpovědi na velmi složité otázky je nereálná a myslím, že už si to také uvědomujete, i když si to zatím nedokážete připustit.

    1. Ja

      K tomu, že máte problémy jsem dospěl tak, že jste se mě na něco zeptal. Měl jste problém pochopit, jak jsem přišel… to už víte sám, na co jste se ptal… Když jsem Vám odpověděl, co si myslím, začal jste mě přesvědčovat, že moje názory jsou iracionální a že inteligentní člověk je nepotřebuje. Mám životní zkušenost, že když někdo začne cokoliv prosazovat takovými argumenty jako Vy, má nějaký problém. Něco ho trápí, něco mu vadí, něco si neumí vysvětlit. Co si pak myslím o pomoci najdete zde… O pomoc jste mě požádal Vy, já jsem Vás nevyhledal. A protože se mi Váš dotaz zdál zajímavý, odpověděl jsem…

      Na Vaši otázku, co mě vedlo… jsem odpověděl citátem pozitivního hodnocení knihy. Myslel jsem, že je z něho jasné, proč jsem „texty“ sepsal. Nemám žádný zvláštní důvod než ten, který má asi každý, kdo něco napíše a zveřejní: Podělit se s ostatními o své názory, o své poznatky, o své zkušenosti. S tím, že se dozvím také něco od nich a o nich. A to se děje i teď. Lidé jsou různí, mají různé potřeby a různé způsoby života. Někdo pro sebe považuje za lepší jeden životní styl a druhý zase jiný životní styl. Pak si o tom, co jim to přináší, vyměňují informace, třeba prostřednictvím knih nebo internetu.

      Nakonec, podobnou otázku bych mohl položit já Vám: Co Vás vlastně vedlo k sepsání prvního komentáře? Prostě předpokládám, že jste si chtěl vyměnit informace. Já jsem odpověděl a výměna přináší své ovoce. Vy se dozvídáte něco ode mně a o mně a já zase něco od Vás a o Vás. To, že s některými nebo snad všemi mými názory nesouhlasíte, považuji za přirozené. Nejsme všichni stejní a to je dobře, aspoň si můžeme vzájemně předávat nové pohledy na věc a rozvíjet se.

      Co se týče mě, plně s Vámi souhlasím, že člověk má jít cestou studia a poznání a vytvářet si vlastní názory na věc. A že dospěje i k řešení, která už někdo dříve zveřejnil, není nic podivného ani špatného. Vždyť každá historická etapa je o tomtéž. Vždy vznikne spousta názorů na to, kdo jsme, co tady pohledáváme, kam kráčíme, co je hmota, co je energie, proč jsme nemocní atd. Já si přitom nemyslím, že se ty názory nějak vyvíjejí od „méně dokonalejšího k více dokonalému“. Spíše to vnímám jako další úhel pohledu, jak se k těmto otázkám postavit. Mám také zkušenost, že jedna věc je, o něčem psát, a druhá věc je podle toho žít, řídit se tím. Navíc, každý má jiný úhel pohledu a tak je dobře, když hodně lidí přemýšlí o tomtéž, když se pokouší totéž žít ve svých podmínkách a když se pak podělí s ostatními o výsledky. Byť se někomu mohou zdát iracionálními.

      V této souvislosti si myslím, že jakékoliv hodnocení je subjektivní. Někomu se může zdát něco iracionální a jinému se to samé může zdát naprosto racionální. Podle mě to záleží na jeho poznatcích, zkušenostech a cestě, kterou si pro svůj život vybral. Takže to, že někdo něco označí jako iracionální, ještě neznamená, že je to špatné, že to někomu škodí nebo že to jsou tzv. hlouposti. Například buddhismus nebo jóga používají jako poznávací nástroj vědeckou metodu… a to už několik tisíc let. Na této metodě není nic iracionálního, je to logický postup, který napadne každého, kdo chce vnést do svého poznávání nějaký systém. Možná i proto se třeba k józe včetně jejích různých meditačních postupů hlásí řada podle mě racionálně uvažujících lidí, lékaře nevyjímaje. Můžete si to ověřit třeba v knize „Systém jóga v denním životě“ od „Paramhans svámí Mahéšvaránandy“. K józe se zde otevřeně hlásí lidé s řadou akademických a vědeckých hodností a uznávaní odborníci ve svých oborech. Mimochodem jedním z nejvýznamnějších šiřitelů jógy v Evropě byl v minulém století švýcarský lékař Selvarajan Yesudian.

      Hezký den, Jiří

    2. Ja

      Ještě jsem přemýšlel, na co mi vlastně chcete odpovídat. A teď jsem si uvědomil, že jste můj odkaz Co je „pravdivé, správné, racionální“?, obarvený modře, asi považoval za otázku pro Vás. Je to však skutečně jen odkaz, kde se můžete dočíst, co považuji za „pravdivé, správné, racionální“ já…

      Hezký den, Jiří

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *