Moderní vakcinace (očkování) je nepřirozeným jednáním; měli bychom se ho co nejdříve zbavit

Vakcinace (očkování) je nepřirozeným jednáním. Společnost, která dlouhodobě upřednostňuje taková řešení, není vyspělá. V přirozené civilizaci provádí „vakcinaci“ sama příroda. Od narození je každý v kontaktu s okolním přirozeným světem, který neustále působí na jeho tělo. Vyvolává v něm systémový řetězec nepřetržitých reakcí formujících jednotlivé tělesné systémy, imunitní systém nevyjímaje. Pokud daný jedinec není schopen přijmout tyto přirozené vlivy – ohrožují ho na zdraví a životě – je přirozeně léčen. Jeho imunitní systém je posilován přirozenými nástroji, které nevedou k poškozování ani zničení těla. Tyto prostředky jsou levné a snadno dostupné jako vše, co má přirozený charakter. Stačí jenom chtít. Současná „vyspělá“ společnost však odmítá respektovat univerzální principy a snaží se obejít přírodní zákonitosti svými „sofistikovanými“ řešeními. Za svou pýchu, chamtivost a lhostejnost pak musí platit i velmi nebezpečnými a nepředvídatelnými potížemi, které vytrvale a nápaditě provázejí „její“ vakcinaci. Jsou tím větší, čím větší neznalost projevuje, čím méně systémových poznatků o podstatě a funkcích lidské bytosti má a uplatňuje. A že se není čím chlubit, o tom svědčí plné ambulance, lékárny, nemocnice a nekonečné reformy zdravotnických systémů. Místo abychom odstraňovali příčiny oslabování našich těl – přeplněná, špinavá a smogem všeho druhu nasycená města, znečištěnou a narušenou přírodu, násilnické, chamtivé a nesnášelivé vztahy atd. – snažíme se svůj organizmus donutit, aby náš nepřirozený energetický a hmotný tlak nějak přežil. A pro tento sebeohrožující kontraproduktivní záměr jsme schopni na jedné straně vynakládat obrovské materiální prostředky a blokovat kapacitu mnoha nadaných a pracovitých lidí a na straně druhé pokračovat v duchovní a tělesné devastaci sebe sama a svého okolí.

Cílem vyspělé společnosti však nejsou „dokonalejší“ vakcíny ani lidská těla přežívající v nevhodném prostředí (duchovním i hmotném), nýbrž láska jako životní princip, který se odráží v přirozeném životním stylu a přirozené léčbě. To je podle nás cesta k přirozenému uplatňování vědeckých objevů, k přirozeným způsobům využívání planetárního prostředí, k dosud netušeným možnostem lidského těla a Sebe sama. Nejdříve však musíme prokázat elementární způsobilost k takovému poznání, ke svobodnější, tvořivější a mírumilovnější existenci na individuální i společenské úrovni. Jedním z jejích základních ukazatelů je odstranění vědomého sebepoškozování a úmyslného poškozování druhých, navíc, často skrývaných za nepravdivou větu: „Bohužel, jinak to nejde…“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *