Alkohol je lék?!

Každou látku, která dokáže z těla odstranit nepřirozené odpady (nečistoty, nadměrné přirozené odpady a zmetky) nebo přispět k jejich odstranění, popřípadě která mírní jejich působení, můžeme nazvat léčivou (zjednodušeně lékem). Do této skupiny beze sporu patří také alkohol. V tomto duchu s ním ale musíme zacházet a zamýšlet se nad jeho použitím: „Lék se vždy užívá v co nejmenším množství a co nejkratší dobu, protože může vést k trvalému nebo dočasnému poškození těla, což znamená další nemoc či dokonce smrt. Nebo se pro tělo může stát „berličkou“, které se může být velmi obtížné zbavit, což opět vede k nemoci, případně ke smrti.“ Navíc, alkohol řadíme k lékům, které vždy zatěžují, poškozují, lidský organizmus. Takovou léčbu bychom mohli nazvat metodou „vytloukání klínu klínem“, „vyhánění více zlého méně zlým“ (někdy i naopak) a podobně. Bohužel, takto lze klasifikovat většinu prostředků používaných tzv. vědeckou medicínou. Po těchto zákrocích je nezbytné tělo vyčistit a posílit metodami přirozené léčby. Samozřejmě, že se můžeme ocitnout v situaci, kdy nemáme jinou možnost, než abychom pro zachování zdraví či záchranu života sáhli po prostředcích, které umíme použít a které máme tady a teď k dispozici. Měli bychom si však uvědomit, že jak tyto události, tak použité léčebné prostředky, jsou zrcadlem míry našeho systémového poznání. Ukazatelem, v jaké vývojové etapě se právě nacházíme. A tak můžeme vidět plné nemocnice vybavené nejrůznějšími technickými vymoženostmi a poskytující převážně nepřirozenou léčbu (byť někdy účinnou) a vedle nich plné lékárny zásobované rovněž „nejdokonalejšími“ výtvory hmotné vědy a nabízející převážně nepřirozené léky (byť někdy účinné). Není divu, že nemocnost stoupá, že se zvyšuje počet chronicky nemocných a že přibývají nová, zákeřnější a úpornější onemocnění. Je zřejmé, že poznatků máme nepřeberné množství ale schopností využít je, velmi málo. Chtělo by se říci, že jsou na hodně nízké úrovni, kterou bychom mohli jazykem „vyspělé“ civilizace označit jako primitivní.

V souvislosti s alkoholem často slyšíme připomínku, že ho jako lék používali už naši předkové. Určitě tomu tak bylo, ale hojně využívali i své energetické dovednosti, přestože tomu tak neříkali nebo se s tím nechlubili. Přitom uměli zhodnotit také to, co jim nabídla příroda sama. Takto obdaření či zaměření jedinci se věnovali komunitě, s níž vyrůstali a žili, často po celé generace. Velmi dobře znali a dovedli použít přirozené prostředky vyskytující se právě v jejich oblasti. Kromě alkoholu tedy existují i jiné možnosti léčby, které pro nás naši předkové objevili a které jsou přirozené – současně nepoškozují tělo. Oni k tomu však byli svým způsobem donuceni okolnostmi, protože neměli tolik informací a možností jako máme my. Z tohoto pohledu jsme svobodnější a máme více odpovědnosti vůči sobě samým, neboť si můžeme vybrat, jak budeme žít a jak se budeme léčit. Podle nás je proto znovuobjevení a znovuzavedení přirozené léčby cestou k duchovnímu (bytostnímu) růstu, k bližšímu sepětí s planetou, k vyšším energetickým dovednostem na individuální i společenské úrovni, k vyššímu systémovému poznání. Abychom si k nim našli cestu v podmínkách 3.tisíciletí, musíme se začít láskyplně chovat jako jednotlivci i jako celek. Láska se musí stát naším základním principem, který máme uplatňovat prostřednictvím přirozeného životního stylu a přirozené léčby. Jedním z jejích projevů je neubližování sobě ani druhým, zneužívání alkoholu nevyjímaje. Prozatím jsme od lásky spíše utíkali, místo abychom jí šli vstříc. Zvláště posledním generacím včetně té naší se podařilo výsledky technologického pokroku masochisticky obrátit proti sobě. Láska je totiž nenahraditelným univerzálním principem. V praxi zajišťuje vše, o čem hovoří mnohé nerealizovatelné neboli lásky zbavené kampaně a jednání podle nich. Láska znamená vyšší poznání, vyšší efektivitu, vyšší bezpečnost, vyšší životní úroveň, spokojenější a zdravější populaci, prostě vyšší míru přidané hodnoty ve všech oblastech lidského života na individuální i společenské úrovni. Naše chamtivost a touha po moci nás však pevně svírají už po staletí, i když nám přinášejí mnoho utrpení a brzdí náš rozvoj. Dovedly nás k tomu, že jsme se nechali zahnat do kouta také prostřednictvím vědeckých objevů, na které jsme tak pyšní. Nevíme si rady s obrovským a úctyhodným souborem informací o hmotě, který jsme v touze po poznání vytvořili a jehož součástí jsou také informace o alkoholu. Opustili jsme zdravý rozum, ztratili jsme přirozený kontakt s přírodou a tím i s celým Univerzem. žijeme v omezeném duchovním a hmotném prostoru a ve špíně, přestože jsme obklopeni svobodou, hojností a čistotou. Jsme v zajetí vlastní důležitosti a strachu. Běžné jsou tzv. duševní choroby a mnoho z nás neustále pronásledují nezvladatelné stresy všeho druhu, ať jsme bohatí či chudí, silní či slabí, krásní či méně krásní, vzdělaní či méně vzdělaní atd. V neznalosti se snažíme dosáhnout své přirozenosti, své vlastní míry duchovní a tělesné rovnováhy (spokojenosti a zdraví) nesprávnými způsoby, k nimž patří také popíjení alkoholu. V malém množství nám sice může přinést dočasnou úlevu a většina z nás ho takto umí bez problému zpracovat, je to však velmi nebezpečná hra, která se může změnit z příjemné na nezvládnutelnou. Z „léku“ se může stát jed otravující nejen tělo ale i ducha.

Duch neboli bytost může být úspěšně vyléčen pouze jediným nástrojem – láskou. Pokud se člověk vydá na cestu lásky a přesto se nedostavuje „úspěch“, pak byla nerovnováha vetknuta tak hluboko do něj, že jeho míra lásky zatím neměla dostatek času a prostoru uplatnit svou univerzální sílu. I proto je vhodné začít včas, abychom mohli dosáhnout všeho, co nám může láskyplný přístup nabídnout, ještě v daném životě. Samozřejmě, musíme vědět, co láska je a jak ji můžeme naplňovat. Mysleme na to, je to naše odpovědnost, naše spokojenost a zdraví, náš lidský život, který je sice opakovatelný ale také každý jedinečný. Až zase zvedneme pohár „dobrého“ moku, zamysleme se alespoň na chvíli, jestli jsme skutečně nemocní nebo jestli bychom se nebyli schopni dobře naladit i jinak – třeba láskou. Nezapomínejme, že vědomé sebepoškozování je naší největší brzdou na cestě za poznáním, spokojeností a zdravím a že katalyzátorem nejvyšší kvality požitku je láska…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *