Kde hledat podstatu problémů současné matematiky

Matematika představuje jeden z nástrojů k popisu hmoty, avšak nikoliv jediný a vždy postačující. Čím více různých projevů hmoty matematická úloha zahrnuje, tím více se její matematické řešení, založené pouze na hmotném přístupu, stává hmotně náročnějším a hmotně méně srozumitelnějším. Rostou také nároky na jeho případné ověření i praktické uplatnění. Zabývá-li se matematická úloha jenom projevy hmoty, může tedy být systémově řešitelná do omezené míry, která je dána neúplným hmotným pohledem na věc. Jakmile se matematický popis „dotkne“ systémových příčin projevů hmoty, tj. působení nehmoty (zjednodušeně energií) na hmotu, začíná být hmotně obtížně řešitelný až nevysvětlitelný. Hmotný matematický aparát, přesněji paradigma hmoty, sám o sobě už nepostačuje k úplnému výkladu sebe sama ani k objasnění popisovaného jevu. K těmto úvahám nás směřují také mnozí věhlasní matematici. Můžeme jmenovat například Henriho Poincaré a nabídnout k zamyšlení jeho výrok: „Dokazujeme logikou, objevujeme intuicí.“ Nebo prohlášení Godfreye H. Hardyho: „Matematický výtvor, stejně jako obraz nebo báseň, musí být krásný.“, či postřeh Alberta Einsteina: „Pokud matematické zákony odrážejí realitu, není v nich jistota; pokud v nich je jistota, neodrážejí realitu.“ A právě nad jeho teorií relativity si Richard Feynman povzdechl: „Stále nevím, jak na to přišel…“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *