Hmota

Hmota Univerza se neustále pohybuje, ať jsme to schopni zjistit či nikoliv. řídícím činitelem těchto změn je nehmota Mimouniverza a Univerza, která se za tímto účelem uspořádává do 5 základních nehmotných forem. K nim patří:

  • nadtvořivé bytosti,
  • tvořivé bytosti včetně člověka,
  • částečně tvořivé bytosti (psi, delfíni, koně a někteří další živočichové)
  • a specifické nehmotné programy (řídící tzv. živou hmotu).

Doporučujeme rovněž mít neustále na paměti, že existence a projevy hmoty jsou i důsledkem působení:

  • nehmotných činitelů Univerza tak,

jak je v „životu člověka“ popisují zejména kapitoly Nehmota a Vztahy mezi činiteli Univerza. Každý z pěti výše uvedených prvků působí na hmotu za podmínek, které odpovídají jeho systémové úloze. Nadtvořivé bytosti mění uspořádání hmoty při jejím vstupu do Univerza nebo při vytvoření nové formy tzv. života… tvořivé bytosti při psaní, stavbě nebo léčbě… částečně tvořivé bytosti při léčbě… specifický nehmotný program při zpracování hmoty v buňce… a činitele Univerza při bouřích nebo při korozi atd.

Na své cestě Univerzem hmota prochází opakujícími se provozními cykly, během nichž je uspořádávána neboli mění svůj projev, své chování. Každý provozní cyklus zahrnuje dvě fáze, krystalizaci a přeskupování. Předmětem krystalizace hmoty je nastavení jejího prvotního uspořádání (vlastností) tak, aby mohla být systémově využita v následném procesu přeskupování. Při přeskupování hmoty pak dochází k úpravám jejího prvotního uspořádání s cílem využívat hmotu k účelu, k němuž byla krystalizována. Hmota tedy mění své projevy v souladu se systémovými podmínkami danými prvotním nastavením. Obrazným příkladem krystalizace a přeskupování hmoty může být používání nože respektive jeho ostří. Broušení představuje krystalizaci, kdy je hmota prvotně nastavena – nabroušena tak, aby mohla plnit svůj účel. Následně se při řezání tupí, mění svůj prvotní projev – svou počáteční ostrost neboli hmota ostří se přeskupuje. A to tak dlouho až ji není možné k zamýšlenému účelu dále používat, stane se příliš tupou. Pak musí být opět krystalizována – nabroušena. Může nastat případ, že ostří bude už natolik opotřebováno krystalizacemi (broušením) a přeskupováním (tupením), že ho nebude možné znovu krystalizovat (brousit). Nezbývá než ho vyměnit za úplně nové a tento proces můžeme přirovnat k tzv. suprakrystalizaci (viz dále).

Změny hmoty se projevují změnou jejího zahuštění neboli změnou nehmoty, kterou systémově používá. Proces této změny nazýváme zahušťování hmoty. Jeho podstatu lze spatřit v systémové nevyrovnanosti hmoty, tj. v nerovnováze mezi jejím nehmotným a hmotným uspořádáním. Hmota má systémovou snahu takový rozdíl vyrovnávat. To však není systémově povoleno, a proto hmotou neustále proudí energie a pohybuje s ní. Hmota se přitom „snaží kopírovat“ chování energií, tj. řadit se dle síly energií v ní obsažených, tedy od nejméně zahuštěné hmoty po nejvíce zahuštěnou. Ani to se jí však úplně „nedaří“, jak můžeme vidět kolem sebe. Systémové příčiny jsou dvě. Na straně jedné různé nastavení prvotního uspořádání hmotných částic, které se zúčastnily daného procesu krystalizace a na straně druhé působení nadtvořivých bytostí, tvořivých bytostí, částečně tvořivých bytostí a specifických nehmotných programů. Hmota, jejíž systémovou součást představuje specifický nehmotný program (duše v užším slova smyslu), se nazývá výše uspořádaná hmota (živá příroda) neboli život. Jednou z forem života je lidské tělo. Ostatní hmotu označujeme jako níže uspořádanou hmotu (neživou přírodu). Společně s ostatními činiteli Univerza se tedy hmota podílí na vytváření podmínek pro bytí a projevování se bytostí v Univerzu. Přitom se řídí shora uvedenými principy, jejichž bližší vysvětlení předkládáme…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *