Afirmace

Afirmace neboli modlitby jsou nástrojem, který má člověku pomoci omezit jeho hmotné vnímání a posílit jeho nehmotné (zjednodušeně energetické) vnímání. Lidská bytost je totiž od narození nastavena tak, aby primárně vnímala hmotné prezentace informací a jako jejich hlavní zdroj se jí nabízí mozek. Nehmotné vnímání je tedy systémově neboli v souladu s Božím záměrem potlačeno a díky zaměření současné „vyspělé“ civilizace je omezováno i během celého našeho života. Když bytost při narození přebírá odpovědnost za vybrané lidské tělo, začne být pod tlakem těchto hmotných okolností, ve většině případů jim velmi rychle podlehne a považuje je za jediný lidský svět či dokonce za celý svět.

V této situaci má právě afirmace-modlitba člověku pomoci znovu objevit druhý způsob, jak vnímat svět a jak ho přijmout-zvládnout, a má mu pomoci tuto jeho přirozenou schopnost rozvíjet. Text přeříkávaný nahlas či tzv. v duchu nám tedy umožňuje odpoutat se od hmotného dění a postupně zachytávat nehmotné signály. Jednotlivá slova afirmace jsou volena tak, aby vyjadřovala určitý energetický obsah, který je vždy symbolem působení lásky. Jednoduše, přispívají k vytváření rovnováhy v nás samotných i v našem okolí, přispívají k atmosféře lásky a otevírají prostor pro získávání a vytváření komplexní-úplné (hmotné a nehmotné) informace. A vrátíme-li se na začátek prvního odstavce, vedou nás tedy k rovnováze mezi našim hmotným a nehmotným (zjednodušeně energetickým) vnímáním.

Účinnost afirmace pak závisí nejen na tom, jak často a dlouho ji „odříkáváme“, ale hlavně na tom, jak ji rozumíme a pociťujeme. Jak chápeme a cítíme účinek jednotlivých slov a také jak sami vlastní myšlenkou a vlastní emocí tato slova naplňujeme. K rozumové složce (myšlenkové), tj. k pochopení toho, jakou informaci přijímám-vysílám, je nezbytné připojit složku pocitovou (emoční), tj. jak na mě daná informace působí nebo jaké působení k ní chci připojit. Z toho mimo jiné plyne, čím více slov afirmace má, tím více nám pomáhá odpoutat se v potřebné míře od hmotného světa. Podle toho, jak dlouhou afirmaci právě používáme a jak často k jejímu praktikování přistupujeme, můžeme také poznat, na kolik je problém, který se její pomocí snažíme vyřešit, pro nás těžký nebo jak daleko jsme na své cestě za láskou-vyspělostí. Čím méně slov potřebujeme a čím kratší čas nám postačuje, abychom se uvedli do rovnováhy neboli do lásky, tím rychleji je pro nás daná situace, událost, chování atd. přijatelnější a přijímáme ji s menšími potížemi. A samozřejmě tím vyspělejší-láskyplnější v dané oblasti jsme.

Když tedy Mojžíš požádal Boha o radu, čím se má on a jeho národ řídit neboli jak mají přijímat a vysílat informace, jak mají působit na sebe navzájem a na své okolí, aby co nejdříve a s co největším porozuměním-přijetím naplnili svou lidskou cestu a nejen ji, dostal jednoduchou odpověď. Zahrnovala totiž Jedinou větu. Ukázalo se však, že to nestačí, že před Mojžíšem i jeho národem je ještě dlouhá cesta a tak vzniklo desatero. Ale ani to nebylo dostatečně srozumitelné-přijatelné a člověk neustále rozšiřoval svá pravidla, aby prý pochopil, co mu vlastně Bůh říká. Ve své chamtivosti a touze po moci, které ho ovládly a které jsou v hlubokém rozporu s Jedinou větou, se proto snažil a neustále snaží vytvářet další a další nesmyslná pravidla, která pak předkládá jako důkaz své „vyspělosti“. Dokonce je často označuje jako sofistikovaná, ačkoliv s moudrostí nemají nic společného. Nejznámějším takovým „pseudo-sofistikovaným“ systémem dnešní doby je stávající právní systém.

Samozřejmě, každá kultura, každé společenství, každé náboženství, každá ideologie i každý člověk si vytváří své afirmace-modlitby. Na první pohled je však zřejmé, které z nich jejich nositele a praktikující posunují směrem k lásce-vyspělosti a které jim tuto cestu za poznáním prodlužují a činí bolestnější. Ve své vlastní praxi jsme se kromě Jediné věty setkali ještě s následujícími afirmacemi, jež nám velmi pomohly: Ho’oponopono, Atlantská metoda rozvíjení lásky a Aramejský Otčenáš. Ve výše uvedených souvislostech je pozoruhodný zejména počet slov, která je tvoří. Právě proto je uvádíme… Zároveň bychom však chtěli říci, že je používáme všechny a jistě by se našly i další. Některé jsme si dokonce vytvořili sami, když jsme hledali souvislosti, když jsme si upravovali nalezené afirmace pro svou potřebu. Upozorňujeme, že by bylo velkou chybou hnát se za „méněslovnými“ afirmacemi a myslet si, že tak prezentujeme svou vyspělost. Každý, kdo afirmace praktikuje s hlubokým pochopením a procítěním – ať používá jakkoliv dlouhou afirmaci, to ihned pozná. A ti, co to nepoznají hned, dříve či později prohlédnou. Vše má svůj čas. Zpomalení není chybou, neúspěchem, ale darem Boha, který nám tak poskytl více prostoru k poznání právě pro nás. Pokusme se to tak vnímat, mnoho v našich životech se pak změní k lepšímu.

Dnes používáme hlavně ty čtyři shora uvedené afirmace, k nimž někdy připojíme i své Desatero. Záleží na tom, jak je dané řešení-přijetí-zvládnutí dané situace, události atd. pro nás těžké. Různé okamžiky prožíváme různě a to nejen jako jedinečné bytosti ale i sami v sobě. Často stačí, abychom zažili danou situaci s trochu jiným odstínem a už může být naše reakce jiná. Cest k lásce proto vede mnoho. Je naší svobodnou volbou, abychom si v daný okamžik vybrali právě tu pro nás nejlepší, delší nebo kratší, ale hlavně hluboce chápanou a pocítěnou…

A jak se dá s afirmací pracovat? Můžeme ji říkat nahlas nebo jen v duchu svému tělu, třeba jeho bolesti. Nebo můžeme promlouvat k sobě, ke svým myšlenkám, které na nás doléhají, například: jak to zítra v práci dopadne?! Nebo svým emocím: pocitu napětí, který nás přitom svírá. Můžeme se obracet na druhého člověka i na celé skupiny lidí a věnovat afirmaci právě jemu (jim). Skrze afirmaci můžeme působit na naše ostatní okolí: na planetu, na strom, na vzduch atd. Můžeme se snažit láskou prostoupit i atmosféru události, kterou očekáváme, třeba: nepříjemné jednání. Nebo události, která se už stala a zanechala v nás nepříjemné pocity: například vztek. Oslovme ho svou afirmací, harmonizujme ho svou láskou, ukažme mu, že víme, proč tady je a čemu nás učí. Prostě kdykoliv se ocitneme v nerovnováze, kdykoliv pocítíme něco nepříjemného, můžeme se na To obrátit s afirmací. Afirmaci však můžeme pronášet ke komukoliv a k čemukoliv, i když jsme tzv. v pohodě. Číříme tak harmonii do všeho a do všech a přispíváme ke šťastnější existenci sebe a druhých. Proč nevnést do krásného vonícího lesa svůj díl lásky? Proč se nepřipojit k radující se skupině lidí vyslanou afirmací? I anonymně, nemusíme být u všeho vidět. Proč se nespojit s láskyplnou podstatou-středem čehokoliv tzv. živého i neživého a vychutnat si ty nádherné okamžiky souznění, svobody, síly, poznání… Přitom není důležité, jakou afirmaci nám někdo vybere. Je potřeba zkoušet, najít si své favority a trpělivě je používat. Výsledky se časem dostaví. Nakonec trpělivost je jedním z projevů lásky a růže, které sebou přináší, také…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *