Ty, jenž zrozuješ! Otče – Matko kosmu,
Soustřeď v nás své světlo – ať je k užitku,
Svou vládu jednoty stvoř teď,
Tvá jediná touha pak s naší působí, jak ve všem světle, tak i ve všech formách,
Dopřej nám náš denní chléb a vhled – tolik, kolik potřebujeme každý den,
Uvolni lana chyb, které nás svazují, jakož i my pouštíme z rukou vlákna, jimiž držíme viny ostatních,
Nedej, aby nás oklamal povrch věcí, ale osvoboď nás od toho, co nás zdržuje,
Z Tebe se rodí vůle vševládnoucí, život a síla k činu, píseň, která vše odívá do krásy a obnovuje se od věků do věků,
V pravdě síla těchto výroků nechť je půdou, ze které vyrůstají všechny mé činy…
Dovolila jsem si zkopírovat.
Děkuji.
Rádo se stalo 🙂