Ty, jenž zrozuješ! Otče – Matko kosmu,

Soustřeď v nás své světlo – ať je k užitku,

Svou vládu jednoty stvoř teď,

Tvá jediná touha pak s naší působí, jak ve všem světle, tak i ve všech formách,

Dopřej nám náš denní chléb a vhled – tolik, kolik potřebujeme každý den,

Uvolni lana chyb, které nás svazují, jakož i my pouštíme z rukou vlákna, jimiž držíme viny ostatních,

Nedej, aby nás oklamal povrch věcí, ale osvoboď nás od toho, co nás zdržuje,

Z Tebe se rodí vůle vševládnoucí, život a síla k činu, píseň, která vše odívá do krásy a obnovuje se od věků do věků,

V pravdě síla těchto výroků nechť je půdou, ze které vyrůstají všechny mé činy…