Víra

Víru můžeme považovat za jednu z forem Cíleného nehmotného působení, kdy její původce velmi soustředěně a potřebnou dobu uplatňuje Lásku, myslí na daný problém a jeho úspěšné řešení, zpracovává dané Informace potřebným způsobem a prožívá vše podle toho. Takto je navazována odpovídající Nehmota (včetně Energií) a Hmota z okolního Univerza, které pak na původce a Vše, co s ním souvisí, v daném smyslu působí – třeba rozbíjí a vylučuje Nepřirozené látky z Těla nebo vytváří aktuální a budoucí podmínky jeho bytí. Také samotný poznávací proces, jeho směr, je ve svém prvopočátku hlavně otázkou víry. Na psychologické úrovni (dle nás správněji na duchovní úrovni) se jedná o pocit, který Člověka naplňuje, když o nějakém problému, otázce, nápadu uvažuje. Vyjadřuje jeho Spokojenost či nespokojenost s tím, co ho napadá, kam směruje svá řešení, své úvahy. Můžeme říci, že víra s jakousi pravděpodobností neustále předpovídá možný výsledek. Tato pravděpodobnost je tím vyšší, čím vyšší je naše Systémové poznání, čím blíže jsme lásce při řešení daného problému. Vnitřní pocit, že se vůbec mám danou věcí zaobírat, že něco nového určitě poznám, že najdu, co hledám, že uspěji nebo že se pobavím atd., můžeme tedy rovněž označit za víru. A také za doprovodný proces jakéhokoliv našeho konání, neboť jak průběžně, tak po jeho ukončení, se přesvědčujeme, zda naše víra, náš nehmotný vjem, byl naplněn očekávaným výsledkem, třeba potvrzením hypotézy nebo jednoduše spokojeností a Zdravím. I takto rozvíjíme své nehmotné Vnímání, naše nehmotné „smysly“, bystříme svou víru, svou schopnost pracovat s nehmotou… zpět na Základní pojmy

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *