Systémový přístup ke zkoumání lidského těla

Pozice Tvořivého ducha v lidském těle může být některými chápána jako paranormální jev či nesmysl, a proto ji nezahrnují do svých úvah. Myslíme si ale, že existuje stále více důvodů a důkazů, které nabádají k jinému řešení. Nedostatečné uplatnění nehmotného pohledu však není jenom věcí hmotného odborného názoru. Významnější činitel, který snižuje kvalitu zkoumání lidského těla, představuje rostoucí závislost vědy na podnikatelských subjektech využívajících její výsledky hlavně k upevnění své moci. Omezující hmotný a na zisk zaměřený přístup, který ovládl současnou vědu, je tak podporován nesystémovou globalizací, jejíž hlavní riziko tkví právě ve shromažďování moci do rukou stále menšího počtu hmotně a na zisk zaměřených lidí, kteří sami sebe považují za elitu a znalce. Věda řízená za těchto podmínek má a bude mít v konkurenčních ukazatelech vyšší ekonomický výkon, ale také nižší systémový přínos k poznání člověka a tedy i společenský prospěch. Závěry hmotného a na zisk orientovaného bádání proto nemohou být úplné a trendy nemohou být správně, systémově určeny. Na lidský organizmus je pohlíženo bez ohledu na systémové souvislosti mezi nehmotou a hmotou a část neopomenutelných vlivů není brána v úvahu. Samozřejmě, že takový přístup negativně ovlivňuje péči o spokojenost a zdraví člověka. Rostoucí nemocnost, nové choroby a sezónní epidemie o pokroku nesvědčí. Působení nehmoty by proto nemělo být ignorováno. Jeho zkoumání nás může přivést k vysvětlení podstaty života ale i k účinnějšímu, levnějšímu poznávacímu a zdravotnickému systému. Jak k němu dospět? Ekonomické reformy jistě mohou sehrát svou úlohu, ale stále jenom ekonomickou, podpůrnou. To vyplývá ze systémové funkce ekonomiky. Málokdo si připouští, že ekonomické problémy současnosti nejsou důsledkem selhání ekonomických systémů ale principů, z nichž vychází hmotné a na zisk zaměřené vnímání světa. Systémové nedostatky není možné do nekonečna suplovat jenom přebrušováním ekonomických nástrojů. Hybatelem vším je systémové poznání. Hmota, o kterou se tolik zajímá i ekonomika, má pouze jednu z prezentačních funkcí, k nimž patří také ekonomické ukazatele. Klíčovou, řídící úlohu hraje nehmota.

Nejvýznamnějším činitelem ovlivňujícím Mé dočasné lidské tělo jsem proto Já-Tvořivý duch. Můj vztah k němu dobře vystihuje následující příklad. Ačkoliv Já o řízení lidského organizmu na hmotné úrovni prakticky nic nevím a většinou nedokážu popsat ani vysvětlit soubor biochemických procesů, které se uskutečňují například při pohybu ruky, umím tuto činnost vyvolat a Mé tělo ji provede. O tom, že tělo je nositelem informací i schopností, jak sebe sama následně „donutit“ k akci a jak přímo řídit její průběh na buněčné úrovni, asi nikdo nepochybuje. V tomto procesu se ode Mne očekávají jenom Mé „stručné“ pokyny. Obrovský počet biochemických reakcí, které pohyb ruky vyžaduje, zvládne organizmus beze Mne s vlastními informacemi. A navíc mnoho jiných úkolů, o nichž vůbec neuvažuji, třeba odstraňování nefunkčních buněk nebo údržbu informací uložených v mozku. Jedná se totiž o systémové opatření zabraňující mi upravovat obsah životně důležitých tělesných informačních zdrojů a postupů, abych nepřivodil ve své dočasné a omezující neznalosti poškození či smrt těla nebo aby to bylo alespoň obtížné a bolestné. Moje úloha však není zanedbatelná. Já zodpovídám za vytváření podmínek, v nichž tělo může přirozeně či nepřirozeně spravovat své informace, řídit své procesy a plnit Mé požadavky. Bohužel, nedostatek poznání v této oblasti je varující a „paranormální“ astronomické náklady zdravotnických systémů tzv. vyspělých zemí to jen potvrzují. Myslíme si proto, že výzkum lidského těla by se měl podstatně více zaměřit na to, jak mohu Já přirozeně působit na své dočasné tělo a kam sahají Moje možnosti. A také, že by tato cesta měla být daleko více podporována na společenské i individuální úrovni. Vždyť každý z nás je dostatečně vybaven k tomu, aby dokázal samostatně projevit míru své spokojenosti a zdraví. Budu-li tuto svou dovednost přirozeně rozvíjet, určitě dojdu ke správným, systémovým výsledkům. Můj organizmus „ví“, jak má správně pracovat, stačí mu naslouchat. Nepotřebuje další „znovu“ informace nebo „sofistikované“ zásahy odborníků na molekulární úrovni. Vyžaduje jenom odpovídající podmínky pro svou činnost. Opakujeme, že jejich garantem a tvůrcem jsem Já.

Na vědeckém poli to ale vypadá, že vysoká nemocnost nebo nevyléčitelnost některých chorob jsou důsledkem málo podrobných znalostí například o biochemických reakcích v jaterní buňce nebo o signalizačních molekulách imunitního systému. Vzhledem k rozsahu takto zaměřených výzkumných aktivit bychom se také mohli domnívat, že se blíží jakési katastrofy nebo války, v nichž budou lidská těla vystavována intenzivnímu a dlouhodobému působení ničivých technologií. Nebo už se tak děje? A nemůžeme to řešit jinak? Shora uvedené výzkumy určitě přinášejí řadu zajímavých informací o chování hmoty lidského těla, ale evidentně a dlouhodobě nevíme, co s nimi. V současné době tak nepovažujeme jejich přínos za dostatečný ani za ekonomický. Plné lékárny, ambulance a nemocnice jsou toho každodenním důkazem. Na otázku, jak si člověk uchová nebo obnoví spokojenost a zdraví, jednoduše neodpovídají. A přitom obecná srozumitelnost a dostupnost jsou základními atributy systémového řešení. Spokojenost a zdraví nemají diskriminační charakter. Každý jich může dosáhnout bez ohledu na věk, pohlaví, vzdělání, rasu, vyznání či bohatství. Jediným regulátorem jsme My. V tomto smyslu vytvářejí obtížnost a složitost bariéry, které spokojenosti ani zdraví neprospívají. Naznačují nám, že vybraná cesta je nesprávná, nesystémová nebo že pro ni nejsme dostatečně znalí, připravení a že přeskakujeme (nebo jsme už přeskočili) nějaký důležitý krok ve svém vývoji. A tak spousta nadaných, vzdělaných, pilných lidí intenzivně a dlouhodobě pracuje, spousta nemocných se intenzivně a dlouhodobě léčí, spoustou zdrojů se intenzivně a dlouhodobě plýtvá, spousta peněz se intenzivně a dlouhodobě investuje nesprávným, nesystémovým směrem. Část společnosti nevědomě nebo vědomě parazituje na neznalosti a nepřirozený stav posiluje. Stále mnoho jedinců podléhá tlaku hmoty a zisku. I ti „nejlepší“. Své výjimečné dispozice a své výjimečné nabyté dovednosti propůjčují touze po moci, majetku, požitku, sebezviditelnění, překonání druhých. Tuto situaci však nevytvářejí pouze oni, ale stejnou měrou rovněž ostatní, kteří ji podporují tím, co o lidském životě ví a chtějí vědět, a tím, jak ho prožívají. Pomozme s řešením této neutěšené situace, začněme u Sebe, učme se přirozeně žít, omezme svou poptávku po nepřirozených řešeních a nasměrujme svou pozornost k Sobě a také mimo hmotu. Umožněme, aby se obrovský potenciál (i Můj) mohl investovat nejen do podpůrného ekonomického růstu, ale hlavně do poznání (i Mého). A do odhalování příčin místo vyčerpávajícího hašení zbytečných civilizačních požárů, za které můžeme považovat metabolický syndrom, vysoký tlak, epilepsii, ischemickou chorobu srdeční, AIDS, endometriózu a mnohé další „zlé sny“ současného člověka. Zkoumejme především, co mohu Já udělat pro své dočasné lidské tělo, aby mi mohlo přirozeně poskytovat své služby a jak ho můžu Já, bude-li to nutné, přirozeně uvést zpět do stavu zdraví a Sebe učinit spokojeným. Pokud by to nebylo možné, člověk by tuto planetu už dávno opustil…

Příkladem výsledků zkoumání lidského těla jak metodami hmotné vědy, tak metodami uznávajícími existenci a funkce nehmoty, mohou být námi uváděné informace o transformaci člověka. S jejich prvním dílem pojednávajícím o transformaci Tvořivého ducha se čtenář mohl seznámit v sekci Principy na stránce Vývoj Tvořivého ducha a transformace člověka

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *