Karmická nemoc

Za karmickou nemoc bývá považována choroba, která má svou příčinu nebo prvotní důsledek v životech minulých nebo která je důsledkem závažného porušování univerzálních principů. Může se jednat o nemoc duchovní či tělesnou nebo o jejich různé kombinace. Často jsou jako karmické nemoci označovány výhradně duchovní nemoci, neboť se projevují jenom na nehmotné-duchovní (zjednodušeně energetické) úrovni a hmotnými metodami se nedají zjistit, popsat ani odstranit. Dle našich poznatků je však karmickou nemocí každá nemoc. Vždyť každá nemoc má svou příčinu v neznalosti a v následném nesprávném, nepřirozeném chování a cíl každé nemoci spočívá v rozšíření našeho poznání, v naplnění naší karmy. Proto všechny nepříjemnosti a bolestné okamžiky, nachlazením počínaje a rakovinou konče, nejsou svévolí našeho „neposlušného“ těla, které z neznámých důvodů pracuje jinak – nedostatečně – ale důsledkem činnosti Tvořivého ducha – Nás samotných. Nemoc tak může člověka pronásledovat celý život a někdy více životů, dokud se jí sám nezbaví (správným, přirozeným konáním) nebo dokud mu někdo znalý a oprávněný nepomůže (hovoří se o duchovní léčbě). Dodáváme, že za duchovní léčbu máme každou léčbu, která vyhovuje kritériím popsaným na stránce Přirozená léčba – náš osobní i společenský cíl. Jedním z jejích nástrojů je také cílené nehmotné působení. A právě jeho pomocí lze léčit i samoléčit těžké „karmické“ nemoci neboli karmické bloky. Jak karmický blok vzniká?

Na fyzikální úrovni se vytvoří, když člověk pracuje nevědomě či vědomě s energiemi, které neumí zvládnout. Nejdříve mu sice pomáhají v dosažení jeho záměru, ale potom se jich nedovede zbavit a škodí mu. Jednak ho neustále obklopují a jednak se na ně v souladu s principem řazení energií navazují další stejné nebo jim podobné energie. Dotyčný je pak uzavřen v energetickém karmickém bloku a není schopen ho vlastními silami rozbourat a osvobodit se. Je nucen tyto energie používat a nést důsledky jejich působení na Sebe a na své tělo. Čím jsou tyto energie silnější neboli čím jsou ve větším rozporu s přirozeným konáním bytosti a s přirozenými funkcemi těla, tím úporněji a bolestněji se projevují. Spouštěčem vytváření karmických bloků je tedy nesprávné, nepřirozené chování člověka coby důsledek jeho systémové neznalosti. Pro ilustraci můžeme uvést následující příklad: neznalý jedinec naplánuje a provede těžký zločin. Plánování a vykonání takového činu jsou ale v zásadním rozporu s principy Univerza, zejména s láskou. Aby mohly být za těchto podmínek uskutečněny, vyžadují extrémně nepřirozené, silné (černé) energie, kterými dotyčný potlačí svou přirozenost a prosadí svou vůli daný záměr připravit a vykonat. Po zločinu se pak těchto energií nedokáže zbavit buď proto, že je příliš slabý-neznalý, nebo proto, že falešný prožitek se mu stává „drogou“, která má nahradit skutečnou a neznalostí potlačovanou lásku. Následně se postižený ocitá ve víru „černých“ energií, stává se vědomě či nevědomě tzv. černým mágem a negativně působí na sebe i své okolí dalšími nepřirozenými skutky. Upozorňujeme, že do stejné situace mohou člověka přivést také chamtivost, povyšování se nebo naopak ponižování se, touha po pomstě či bohatství, lhostejnost, chorobná ctižádost… a také nadměrná spotřeba čehokoliv. Vždyť i nadměrné užívání hmoty vyžaduje silné energie. Nevyřeší-li daný jedinec tuto krizi v aktuálním životě, neustále se prohlubuje a její důsledky si přenáší do některého z dalších životů – tzv. karma se uplatní nad rámec jednoho života.

O karmě bylo napsáno mnohé a existuje celá řada jejích výkladů. Pokud se tedy na těchto stránkách zaobíráme karmickým blokem, bylo by správné vyjádřit se v jejich kontextu i ke karmě. Dle nás je karma tvořena jednak energiemi (informacemi, skutky), které na sebe daný Tvořivý duch navázal během lidských životů (mohou být přirozené i nepřirozené) a jednak energiemi (informacemi, skutky), které produkuje daná civilizace a její jednotliví členové (mohou být rovněž přirozené i nepřirozené). Tím se vytváří karmické (informační, skutkové) prostředí neboli energetické soubory, s nimiž se má jedinec do nich vstupující naučit přirozeně pracovat – přirozeně je včlenit do své karmy, do svého poznání. Proto není každý energetický soubor nacházející se v daném společenství (na planetě) součástí karmy konkrétního člověka, ale podle aktuální a předpokládané energetické (karmické) situace si je daný Tvořivý duch vybírá – sestavuje svůj karmický plán neboli připravuje soubory energií, které bude chtít během daného života zvládnout a které proto naváže na Sebe popřípadě i na své dočasné lidské tělo. Snaží se tudíž vyhledávat takové podmínky, které mu umožní co nejvíce svou karmu naplnit neboli co nejvíce rozšířit své poznání, tj. přirozeně vyřešit to, co dříve řešil nesprávně, a přirozeně zvládnout nové situace, které mu pomohli nebo pomůžou připravit druzí. Součástí karmy pro daný život člověka se proto mohou stát i karmické problémy jiných lidí (bytostí). Tím se vysvětluje, proč na sebe někdo může mít navázány energetické soubory (karmické bloky), které jsou podstatou traumatických stavů jeho babičky vyvolaných předčasným úmrtím jednoho z jejích dětí, nebo energetické soubory, které jsou podstatou alkoholické závislosti jeho prastrýce vyvolané dlouhodobou nezaměstnaností v období hospodářské krize ve 30.létech minulého století a podobně. Na základě vlastní úvahy si tak může každý rozhodnout, jestli do své aktuální životní karmy začlení i karmické problémy svých příbuzných, přátel atd. Většinou se jedná o lidi blízké, neboť s nimi jsou jeho vazby – karmická (energetická) propojení – nejužší, s nimi prožívá v daném období většinu svých opakovaných lidských životů, s nimi může daný problém lépe pochopit nebo dokonce může nést část odpovědnosti za jeho příčiny a důsledky. K začlenění karmického problému druhého člověka do své vlastní karmy v daném životě dochází buď před vstupem do těla nebo vědomě či nevědomě během života. Často se upozorňuje na tuto možnost při léčbě. Proto je tak důležité uvážit, zda má daný léčitel, lékař daného nemocného léčit a jak. Míra naplnění karmy neboli míra naplnění poznání, kterou si Tvořivý duch pro daný život člověka naplánoval a na kterou se během něj snaží dosáhnout, bývá zjednodušeně nazývána karmou života nebo životním záměrem, osudem atd. Když se po mnoha životech karma naplní, možnosti lidského poznání a poznávání dosáhnou maxima a daná bytost se přestane za tímto účelem vtělovat – její lidská existence je u konce a ona se rozvíjí jiným způsobem. Naplněná lidská karma – dosažené poznání – se včetně svého energetického obsahu integruje do Jsoucna…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *