Přirozená léčba – náš osobní i společenský cíl

Co je nepřirozená léčba už víme, jaká úskalí s ní souvisejí rovněž. Abychom se jim vyhnuli nebo abychom je maximálně omezili, musíme z léčby vytvořit přirozený nástroj. Nejdříve si ale připomeňme, že přirozený (systémový, vhodný) znamená v souladu s principy Univerza, jejichž součástí jsou i tzv. přírodní zákony a láska. Máme-li tedy učinit léčbu přirozenou, musíme do ní vložit univerzální principy. Pokud stanovují, že příčinou nemoci je nedostatečné systémové poznání, bude součástí přirozené léčby určitě odstraňování příslušné systémové neznalosti. Člověk, který ví, proč onemocněl, přistupuje k léčbě s pocitem větší sebedůvěry, intenzivněji léčbu prociťuje, citlivěji ji usměrňuje, umí se lépe vyrovnat s jejím průběhem a dokáže účinněji předcházet recidivám – návratům nemoci. Tímto nástrojem terapeut předává a vysvětluje nemocnému univerzální poznatky včetně informací o příčinách a důsledcích jeho nemoci.

Za klíčové přitom považujeme poznatky o naší nehmotné-duchovní podstatě a o lásce, která je vyjádřením jakékoliv harmonie. Hlavní tíha léčby tedy spočívá na nemocném, v studiu a přijímání získaných informací. Neopomenutelnou součástí tohoto vzdělávacího procesu je získávání poznatků o Sobě, svém těle a Univerzu samotným nemocným prostřednictvím cíleného nehmotného působení a jejich uplatňování v praxi stejným způsobem. Základní metodu, kterou může každý využít, popisujeme v „životu člověka“ v posledním odstavci před kapitolou Bioinženýrství a léčba.

Projevem nového systémového poznání je pak změna chování, tj. odbourávání nepřirozeného životního stylu, který považujeme za prvotní důsledek nemoci. Tím nemocný omezí přístup nepřirozené nehmoty (včetně energií) a hmoty k Sobě i svému dočasnému lidskému tělu. Může účinněji získávat a využívat přirozené nehmoty (včetně energií) i hmoty a může tak účinněji podpořit očistu těla. Rovněž v této části léčby je možné využít celou řadu jak fyzických cvičení, tak duchovních (cílené nehmotné působení). Některé z nich čtenář najde „životu člověka“, v části Přirozený životní styl. S navozením přirozeného životního stylu není dobré otálet. Doporučujeme ho zahájit současně se studiem nových univerzálních poznatků. Oba kroky přitom sdílejí nejen časový rámec ale i další významné činitele: Chce-li být člověk dlouhodobě spokojený a zdravý musí vnímat rozšiřování svého systémového poznání a uplatňování přirozeného životního stylu jako celoživotní procesy a musí přijmout, že jsou hlavně v jeho rukou. Terapeut nemocného pouze usměrňuje, předkládá mu návrhy na míru.

Rovněž očistu těla neboli odstraňování nepřirozených odpadů – druhotného důsledku nemoci – lze spustit zároveň s kroky předchozími. Úloha nemocného je opět klíčová. Mírou dodržování léčebných kúr, sledováním a vyhodnocováním jejich projevů zásadně působí na úspěšnost a účinnost léčby – On má potíže, On prociťuje léčebné účinky. Očistná kúra se vždy stanovuje individuálně podle dispozic nemocného, jeho aktuálního stavu, věku a aktuálního stavu nemoci. To ale neznamená, že musí být pro každého člověka úplně jiná. Vždyť nemocní mívají podobné nemoci, protože v dané komunitě mají podobné životní hodnoty, podobně se chovají, stravují a žijí v podobném prostředí. Aby očistná kúra mohla být označena jako přirozená, musí ji tvořit přirozené látky, tj. přirozená nehmota (včetně energií) a přirozená hmota, které dokáží nepřirozené odpady v těle najít, rozbít, navázat, dopravit k vyloučení a podpořit jejich vyloučení. žádná jejich část se nesmí v organizmu stát okamžitým i pozdějším zdrojem nepřirozeného odpadu. Současně nesmí tělo nadměrně zatížit – přivodit kolaps jakéhokoliv orgánu (systému). Nesmí také měnit přirozený průběh zpracování hmoty v těle (včetně tzv. metabolických, hormonálních procesů), ba naopak, musí podporovat jejich obnovení a směrovat organizmus k nastartování přirozené funkce imunitního systému v plném rozsahu, aby na něj mohla být zvolna přenášena celá tíha čištění. V konečné fázi očisty by se mělo tělo zbavit nepřirozených odpadů v podstatě vlastními silami. Potlačování přirozených imunitních reakcí imunosupresivními léky může sice být za daných okolností „nutností“, ale vždy se jedná o projev hluboké systémové neznalosti nebo neochoty tuto neznalost systémově odstranit. Přirozené nástroje očisty tedy obsahují látky splňující výše uvedený popis. Patří k nim zejména:

  1. stravovací kúry z přirozených potravin a nápojů (s vysokým obsahem rostlinné hmoty),
  2. bylinné kúry z léčivých bylin (čerstvých, mražených, sušených) užívaných také jako:
    1. aquapatika (koncentráty včetně tzv. homeopatik, čaje, koupele),
    2. součásti mastí, obkladů nebo
    3. potraviny (čerstvé lístky pampelišky, kopřivové listy),
  3. ostatní přirozené hmotné metody uvolňování a harmonizace energetických a hmotných toků v těle (akupunktura, akupresura, baňkování, působení – přirozenými minerály, vůněmi, zvuky, obrazy, tachyony),
  4. energie navázané na hmotu terapeutem a takto předávané do těla nemocného (někteří je označují jako energetické terapie) a
  5. cílené nehmotné působení terapeuta nebo nemocného (někteří ho označují opět jako energetické terapie).

Vysvětleme si nyní stručně, jak pět shora uvedených přirozených nástrojů očisty těla v organizmu působí, kde jsou jejich přirozené meze a jak spolu mohou souviset…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *