Systémová podstata matematiky a její poselství

Co se týče použití matematiky, máme na mysli, že matematik ke své práci nepotřebuje vůbec nic, vše má neustále s sebou či přesněji v sobě. Jediná jeho omezení představují jeho myšlení, emoce a za určitých okolností i jeho mozek. Pokud jde o prezentaci výsledků, je matematika „zvláštní“ tím, že může popisovat projevy hmoty, s nimiž se řešitel nemohl během svého aktuálního života setkat. A nejen to. Výsledky mohou ukazovat i na projevy hmoty, se kterou lidstvo na Zemi nebo v okolním Univerzu nikdy nepřijde do styku. Ve spojení s ryze hmotným přístupem (s předpokladem, že vše je z hmoty a vše řídí hmota) se podílejí právě tyto vlastnosti matematiky na podstatě neřešitelnosti či nevysvětlitelnosti řady matematických úloh. Vnáší totiž do nich to, co je pro matematiku velmi příznačné – neobvyklou míru abstrakce na hmotné úrovni. Co to znamená? Každé číslo vyjadřuje určité projevy hmoty – její uspořádání (nehmotné i hmotné). Práce s čísly proto není ničím jiným než modelováním těchto projevů – tohoto uspořádání. Čím více čísel současně užíváme k popisu, tím více projevů hmoty zároveň vnímáme. Stejně tak, vyšší číslo zahrnuje více projevů hmoty než číslo nižší. A uspořádáme-li čísla do vztahů, je zřejmé, že počet najednou sledovaných projevů hmoty se také zvýší a že výsledný popis může přesáhnout možnosti hmotného vnímání svého autora, ale nejen jeho. Část neřešitelných a nevysvětlitelných matematických úloh proto ještě čeká na své řešitele a bude možné je vysvětlit i za použití výhradně hmotného přístupu. Další skupina „problémů“ si však svá tajemství ponechá tak dlouho, dokud nebude při jejich řešení uplatněn nehmotný přístup, tj. uznání existence nehmoty – systémového partnera hmoty – a jejího řídícího postavení vůči hmotě…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *